23 Co 142/2026-173 – Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 30. 3. 2026, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 4. 2026, soud prvního stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobci žalovanou dne 19. 6. 2025 (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení jeho pracovního poměru ze dne 19. 6. 2025 je neplatné. Žalobce tvrdil, že se nedopustil jednání vytýkaného mu v okamžitém zrušení pracovního poměru. Popíral účelovou manipulaci s objednávkou klimatizace, přivlastnění nájezdové rampy, neoprávněné získávání odměn za nové pojištěnce, neoprávněné opuštění pracoviště, nevhodné chování vůči podřízeným i špatnou organizaci práce. Podle žalobce jsou důvody okamžitého zrušení pracovního poměru založeny převážně na výpovědi bývalé podřízené zaměstnankyně, jejíž věrohodnost je pochybná. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť žalobce jako vedoucí zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem porušil své pracovní povinnosti, zejména tím, že se pokusil zahrnout do objednávky klimatizace pro zaměstnavatele i klimatizaci určenou pro své soukromé bydliště hrazenou z prostředků zaměstnavatele. Dále mu vytýkala přisvojení firemního majetku, neoprávněné získání odměn za nové pojištěnce, vykazování práce v době, kdy pracovní činnost nevykonával, a další nevhodné jednání vůči podřízeným zaměstnancům.3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z listinných důkazů, elektronické komunikace, fotodokumentace, a z výslechu svědků , jméno FO, a , jméno FO, . Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované od 1. 1. 2016, pro žalovanou vykonával práci na pozici ředitel pobočky , adresa, . Žalobce jako vedoucí zaměstnanec zadal podřízené zaměstnankyni pokyn k zajištění klimatizace pro kancelář, následně však inicioval změnu původního postupu tak, aby byla do objednávky zaměstnavatele zahrnuta i klimatizace určená pro jeho soukromé bydliště. Za tímto účelem byla vytvořena nová nabídka s vyšší cenou a výkonem zařízení, přičemž součástí plnění hrazeného zaměstnavatelem mělo být i dodání a instalace zařízení v bydlišti žalobce. Na základě takto připravených podkladů byla vytvořena a žalobcem schválena objednávka, přičemž v jeho bydlišti byly následně provedeny instalační práce. K realizaci celé zakázky na účet zaměstnavatele nedošlo pouze proto, že bývalá podřízená zaměstnankyně o věci informovala žalovanou, která následně objednávku se zhotovitelem zrušila.4. Soud prvního stupně dále vysvětlil, že neprovedl důkazy o skutečnostech, které byly mezi účastníky nesporné, nebo důkazy, které nebyly pro posouzení věci rozhodné či způsobilé.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 72, § 55 odst. 1 písm. b), § 58 odst. 1, § 60, § 301 písm. d) a § 302 písm. f) a g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Předně konstatoval, že žaloba byla podána včas a že okamžité zrušení pracovního poměru splňovalo veškeré formální náležitosti stanovené zákonem. Následně se zabýval především skutkem spočívajícím v pokusu zahrnout do objednávky zaměstnavatele soukromou klimatizaci žalobce, neboť již tento skutek mohl sám o sobě odůvodnit platnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Při posouzení věci soud prvního stupně vycházel mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2590/2015, vztahujícím se k posouzení otázky intenzity porušení pracovních povinností a z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011 a ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3034/2016, podle nichž útok na majetek zaměstnavatele zpravidla představuje porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jednání žalobce představovalo porušení povinností řádně hospodařit s prostředky zaměstnavatele a chránit jeho majetek, přičemž žalobce navíc zneužil své postavení vedoucího zaměstnance a podřízenou zaměstnankyni zapojil do realizace celého postupu. Pokus žalobce získat majetkový prospěch na úkor zaměstnavatele představoval natolik závažné porušení povinností, že po žalované nebylo možné spravedlivě požadovat pokračování pracovního poměru. S ohledem na závažnost jednání žalobce soud prvního stupně považoval za nadbytečné provádět dokazování k dalším vytýkaným jednáním i k osobě žalobce, a žalobu v plném rozsahu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované jako plně úspěšné účastnici přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 600 Kč. Současně stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní lhůtu k plnění od právní moci rozsudku.7. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně zatížil řízení vadami, neúplně zjistil skutkový stav, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí výlučně na závěru, že se dopustil útoku na majetek žalované tím, že do objednávky klimatizace určené pro kancelář ředitele pobočky zahrnul i klimatizaci pro svůj soukromý dům v , adresa, , která měla být uhrazena žalovanou, a tím zvlášť hrubým způsobem porušil povinnost podle § 301 písm. d) zákoníku práce. Podle žalobce ale soud prvního stupně chybně, z důvodu údajné hospodárnosti, rezignoval na provedení důkazů k dalším vytýkaným jednáním, ale i k jeho osobě a pracovním výsledkům, ačkoliv právě posledně uvedené skutečnosti jsou podle ustálené judikatury významné při posuzování intenzity porušení pracovních povinností. Soud prvního stupně tak neprovedl důkazy týkající se jeho pracovního hodnocení za 1. čtvrtletí roku 2025, výsledků interního auditu, jeho dosavadního pracovního působení, vztahů na pracovišti, čestného prohlášení , jméno FO, ani docházkové evidence. Žalobce namítal, že soud tyto důkazy označil za nadbytečné ještě před jejich provedením a hodnocením, čímž podle jeho názoru předjímal výsledek řízení a vytvořil neúplný skutkový základ pro závěr o zvlášť hrubém porušení pracovních povinností. Vytýkal soudu prvního stupně, že pouze obecně odkázal na judikaturu týkající se § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, avšak nevypořádal se konkrétně s jeho osobními poměry, dosavadními pracovními výsledky, motivací, situací na pracovišti ani okolnostmi na straně žalované. Podle žalobce soud prvního stupně použil citovanou judikaturu formalisticky a izolovaně. Dále namítal nesprávnost skutkových zjištění, na nichž soud prvního stupně založil závěr o jeho údajném úmyslu obohatit se na úkor žalované. Zdůraznil, že závěr o vědomém a záměrném jednání směřujícím k získání majetkového prospěchu byl vyvozen prakticky výlučně z výpovědí svědkyně , jméno FO, a svědka , jméno FO, , aniž by kterýkoli z nich potvrzoval jeho úmysl dosáhnout neuhrazeného soukromého plnění na účet žalované. Podle žalobce soud prvního stupně nevysvětlil, na základě jakých důkazů dovodil, že klimatizační jednotka určená pro jeho bydliště měla být automaticky hrazena žalovanou, a nevzal v úvahu možnost, že by za její instalaci uhradil cenu sám. Zpochybnil věrohodnost svědkyně , jméno FO, s poukazem na existenci dřívějšího nadstandardního osobního vztahu mezi nimi, jeho následné ukončení a skutečnost, že svědkyně sama ukončila pracovní poměr u žalované. Měl za to, že uvedené okolnosti zakládaly její osobní motivaci vypovídat v jeho neprospěch, aniž se s touto možností soud prvního stupně přiměřeně vypořádal. Ve vztahu ke svědku , jméno FO, poukazoval na to, že tento potvrdil, že hlavní kontaktní osobou byla svědkyně , jméno FO, a že s žalobcem komunikoval pouze minimálně. Podle žalobce tak žádný z provedených důkazů nepotvrzuje jeho údajný úmysl poškodit majetkové zájmy žalované. Soud prvního stupně bez kritického hodnocení převzal verzi předkládanou žalovanou, svědkyní , jméno FO, a svědkem , jméno FO, , přestože oba svědci podle jeho názoru vypovídali ve prospěch žalované. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování.8. Podle žalované nejsou odvolací námitky důvodné. Soud není povinen provádět všechny navržené důkazy, zejména ne ty, které nejsou pro právní posouzení věci rozhodné nebo nemohou přivodit jiné rozhodnutí ve věci. Neprovedení navrhovaných důkazů proto nepředstavuje vadu řízení ani zásah do práva žalobce na spravedlivý proces. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by svědci , jméno FO, a , jméno FO, byly nevěrohodní, nebo že by se závěr soudu opíral výlučně o jejich výpovědi. K instalaci klimatizace do bydliště žalobce byla provedena řada dalších listinných důkazů a fotografií, přičemž jejich souhrn dává jasnou představu o tom, jaký měl žalobce záměr. Jeho úmysl vyplývá z celkového způsobu provedení jedn