23 Co 8/2026-488 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 29. srpna 2025, č. j. , spisová značka, , soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 153 213,20 Kč, a to 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 4 981 712,80 Kč (výrok II), nepřiznal žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů řízení (výrok III), nepřiznal České republice náhradu nákladů státu vůči žalobci (výrok IV), uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, poměrnou část nákladů státu v rozsahu 20%, o jejichž výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok V) a uložil žalovanému povinnost zaplatit na účet Obvodního soudu pro , adresa, soudní poplatek ve výši 31 185 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě (po změně a částečném zpětvzetí žaloby), jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 6 134 926 Kč z titulu dílčích nároků z náhrady škody způsobené mu nemocí z povolání a dalších nároků z pracovního poměru žalobce k žalovanému. Žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 4. 2010 zaměstnancem žalovaného s náplní práce provádění zahradnických služeb a při výkonu práce byl dlouhodobě vystaven nadměrným vibracím překračujícím hygienické limity, v důsledku čehož se u něj rozvinula nemoc z povolání v podobě syndromu karpálního tunelu na pravé ruce. Žalobce musel podstoupit operaci pravé ruky a byl v období od 9. 11. 2012 do 29. 11. 2012 v pracovní neschopnosti. V roce 2019 se následně syndrom karpálního tunelu projevil rovněž na levé ruce žalobce, žalobce opět musel podstoupit operaci a dlouhodobou rekonvalescenci, z tohoto důvodu byl v pracovní neschopnosti v období od 6. 12. 2019 do 30. 4. 2020 a znovu pak od 30. 8. 2021 do 30. 10. 2022. Dne 30. 10. 2022 pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil z důvodu výpovědi žalovaného dle § 52 písm. d) zák. práce, tj. pro nemoc z povolání. Od následujícího dne je žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání; současně žalobce zažádal o invalidní důchod. V souvislosti s nemocí z povolání žalobce požaduje dílčí nároky: a) náhradu za ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) spočívající v nemoci karpálních tunelů na pravé ruce žalobce ve výši 303 387 Kč; b) náhradu další nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nemoci z povolání ve výši 500 000 Kč, kdy tuto shledává v tom, že v důsledku dlouhodobé pracovní neschopnosti přišel o množství prožitků a nemohl vést plnohodnotný život (věnovat se synovi, nalézt náhradní zaměstnání, navazovat nové vztahy a nacházel se ve stavu existenční nouze), přičemž zdravotní problémy se projevily do psychiky žalobce do té míry, že je prakticky neschopen najít nové zaměstnání, rozvinula se u něj epilepsie, nemůže řídit motorová vozidla a rozvinula se u něj funkční sexuální porucha; c) náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (dále jen „PN“) od 30. 8. 2021 do 30. 10. 2022 ve výši 129 095 Kč (vycházeje z pravděpodobného výdělku 26 500 Kč měsíčně a vyplacené náhradě mzdy a nemocenské ve výši 180 411 Kč); d) náhradu za ztrátu na výdělku po skončení PN a na starobním důchodu za dobu od 30. 10. 2022 ve výši 4 836 048 Kč (žalobci bude do ledna 2036, kdy předpokládá odchod do starobního důchodu ucházet částka 18 456 Kč/měsíčně a následně ztráta na důchodu ve výši 8 000 Kč/měsíčně, což při průměrné době starobního důchodu 20 let vychází na 1 920 000 Kč); e) náhradu nákladů na posudky k ohodnocení újmy ve výši 14 200 Kč, a to 10 700 Kč za žalobcem opatřený posudek , tituly před jménem, , jméno FO, a 3 500 Kč za lékařský posudek , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “); f) bolestné ve výši 56 759 Kč odpovídající 150 bodům po 378,39 Kč za postižení levé ruky žalobce syndromem karpálního tunelu; g) doplatku odstupného ve výši 123 592 Kč, když pro výši odstupného bylo s ohledem na PN žalobce třeba vycházet z pravděpodobného výdělku žalobce ve výši 26 500 Kč, přičemž žalovaný při výpočtu odstupného vycházel nesprávně z průměrného výdělku 16 200 Kč měsíčně; h) náhradu za 20 dnů nevyčerpané dovolené v roce 2022 ve výši 24 845 Kč; i) dorovnání mzdy a odstupného ve výši 147 000 Kč za období od května 2020 do října 2022, když zaměstnanci žalovaného , jméno FO, a , jméno FO, pobírali za stejnou práci mzdu ve výši 30 000 Kč hrubého.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby. K jednotlivým nárokům pak žalovaný uvedl následující. Nárok na náhradu za ZSU vychází z nesprávného hodnoty bodu, přičemž žalobce neprokázal, že by u žalovaného utrpěl nemoc z povolání, která by byla příčinou ZSU, neboť žalobce po operaci pravé ruky bez obtíží vykonával dalších deset let práci pro žalovaného. Ani současná vyšetření žalobcovy ruky nezjistila zdravotní obtíže, které by odpovídaly nemoci z povolání. Žalobce měl navíc zdravotní problémy již před nástupem do zaměstnání k žalovanému, tedy nemoc z povolání u žalobce vznikla již před nástupem do zaměstnání u žalovaného. Navíc je nárok promlčen. Ze stejných důvodů by pak měl být zamítnut i požadavek na náhradu další nemajetkové újmy. Požadavek na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu PN žalobce odvíjí od nesprávného výpočtu pravděpodobného výdělku, když žalobce navíc nebyl v PN z důvodů problémů s pravou rukou, ale z důvodů problémů s levou rukou, u níž nikdy nebyla nemoc z povolání uznána. I tento požadavek je navíc dle názoru žalovaného promlčen. Požadavek na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení PN je dle žalovaného zcela spekulativní, neboť příčinou žalobcovy ztráty na výdělku není nemoc z povolání, nýbrž obecné onemocnění. Navíc žalobce vychází ze spekulativního předpokladu ohledně výše svého invalidního a starobního důchodu, konečně tato náhrada zaměstnanci přísluší jen do data přiznání starobního důchodu. Žalobci dle žalovaného nelze přiznat náhradu nákladů na oba jím předkládané znalecké posudky, neboť ty si vzájemně odporují. Nedůvodný je požadavek na bolestné, když nemoc z povolání byla žalobci uznána pouze z důvodu syndromu karpálního tunelu na pravé, nikoliv levé ruce. Žalovaný vedle toho vznesl námitku promlčení. Žalovaný dále poukázal na nesprávnou hodnotu bodu, která dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „Nařízení“) v roce 2019 činila 250 Kč, a nikoliv 378,39 Kč. K nároku na doplatek odstupného uvedl, že žalobce do výpočtu pravděpodobného výdělku nesprávně zahrnul prémie, ty však nebyly součástí jeho zaručené mzdy a nelze je považovat za obvyklou složku mzdy ve smyslu § 355 zák. práce. K požadavku na náhradu za nevyčerpanou dovolenou uvedl, že žalobce dovolenou vyčerpal, a to 5 dnů od 8. 8. do 12. 8. 2022 a dále v rozsahu 16,5 dne od 3. 10. do 25. 10. 2022. Ani ve zbývajícím období mezi 13. 8. 2022 do 31. 10. 2022 žalobce do práce nenastoupil a zbytek dnů měl proplacen jako překážky na straně zaměstnavatele. Nedůvodný je rovněž požadavek na dorovnání mzdy a odstupného, když žalobcem uvádění zaměstnanci nevykonávali stejnou práci či práci stejné hodnoty jako žalobce. oba tito zaměstnanci měli výrazně vyšší kvalifikaci než žalobce, a navíc i letitou praxi.4. Vedlejší účastnice na straně žalovaného navrhla zamítnutí žaloby a připojila se k vyjádření žalovaného. Zdůraznila, že dle výsledků znaleckého zkoumání je současný nález z EMG vyšetření obou rukou žalobce téměř v normě a nedosahuje středně těžké závažnosti vyžadované zákonem pro uznání nemoci z povolání. Pokud tedy žalobce v minulosti nemocí z povolání trpěl, nyní již netrpí. K nároku na náhradu za ZSU uvedla, že závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , jsou nejednoznačné, neboť není zřejmé, zda znalec posuzuje následky na obou rukách žalobce nebo jen na jedné. Je však nepochybné, že žalobce po operacích pravé ruky v roce 2012 i levé ruky v roce 2019 pokračoval v zaměstnání u žalovaného, neinformoval jej o žádných omezeních a nežádal o změnu pracovního zařazení. Situaci u žalobce zhoršuje jeho totální fixace na problémy s rukou. Vedlejší účastnice má navíc ve shodě s žalovaným za to, že hodnota jednoho bodu činí 250 Kč. Nárok na náhradu další majetkové újmy vedlejší účastnice zcela odmítá, neboť jej zákoník práce v souvislosti s nemocí z povolání neupravuje. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu PN žalobci vznikl pouze v souvislosti s PN v roce 2012, když PN v letech 2019–2020 trvala pro léčení syndromu karpálního tunelu na levé ruce žalobce, PN v letech 2021–2022 pak byla v souvislosti s obecným onemocněním žalobce. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení PN by žalobci náležel pouze tehdy, pokud by nemoc z povolání byla značnou, podstatnou a převažující příčinou zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce. Žalobce však vedle toho, že mu byla uznána nemoc z povolání pro syndrom karpálního tunelu vpravo, trpí i syndromem karpálního tunelu vlevo, potížemi s páteří, psychickými problémy, funkční sexuální poruchou a epilepsií, kdy je nepravděpodobné, že