25 Co 50/2026-108 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 178 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 26. 11. 2024 do zaplacení (I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 74 318,20 Kč (II.).2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi ním (pojistníkem) a žalovanou (pojistitele) dne 28. 11. 2007 pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou , název, č. , číslo, (dále jen „pojistná smlouva“). Dle žalobce je pojistná smlouva absolutně neplatná pro neurčitost a účastníci si mají vrátit poskytnuté plnění, kterým je na straně žalobce zaplacené pojistné v celkové výši 203 000 Kč, na straně žalované žalobci poskytnuté odkupné ve výši 24 750 Kč. Žalobce se proto domáhá na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 178 250 Kč, tj. snížené o plnění žalované, včetně příslušenství, neboť žalovaná uvedený nárok přes výzvu žalobce odmítla uhradit.3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Současně, ačkoliv považuje předmětnou pojistnou smlouvu za platně uzavřenou, vznesla námitku promlčení, neboť pojistná smlouva byla uzavřena dne 28. 11. 2007, přičemž již při uzavření této měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, z nichž mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Protože však žalobu podal dne 12. 2. 2025, promlčena jsou plnění provedená přede dnem 12. 2. 2023. Současně žalovaná uplatnila námitku započtení ve výši 24 750 Kč původně poskytnutou jako odkupné při ukončení pojistné smlouvy, a to proti pohledávce žalobce na vydání údajného bezdůvodného obohacení vzniklého z uhrazeného pojistného v období od 12. 2. 2023 do poslední platby pojistného.4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování, jakož i na podkladě shodných tvrzení účastníků, uzavřel, že žalobce a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu , název, č. , číslo, , součástí této se staly Všeobecné pojistné podmínky a Zvláštní pojistné podmínky pro investiční životní pojištění. Pojistné bylo sjednáno ve výši 1 000 Kč měsíčně, účastníci si sjednali, že zaplacené pojistné se dělí na 2 složky, a to rizikové pojistné a spořící část pojistného, která se snižuje o příslušné správní náklady a převádí se na podílový účet. Rizikové pojistné pro případ smrti se stanoví pro každý rok dle aktuálního věku pojištěného, zdravotního stavu, pohlaví, povolání, činnosti a aktuální garantované pojistné částky, na základě pojistně technických zásad. Pojistitel sráží každý měsíc z účtu pojistníka rizikové pojistné vypočtené podle aktuálního věku pojištěného, platného tarifu pojistitele, garantované pojistné částky zvolené pojistníkem. V případě dožití pojistitel vyplatí pojištěnému aktuální hodnotu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka, aktuální hodnota podílových jednotek se určuje nákupním kurzem platným v den ukončení pojištění. Veškeré písemnosti související s pojistnou smlouvou byly žalobci doručeny, žalobce s nimi byl seznámen. Na podkladě pojistné smlouvy žalobce zaplatil za dobu od 25. 3. 2008 do 1. 11. 2024 pojistné ve výši 203 000 Kč, v době od 1. 2. 2023 do 1. 11. 2024 pak částku 21 000 Kč. Žalovaná zaplatila žalobci odkupné ve výši 24 750 Kč. Žalobce pojistnou smlouvu vypověděl výpovědí ze dne 7. 11. 2024, k vydání bezdůvodného obohacení žalobce žalovanou vyzval výzvou ze dne 13. 11. 2024, žalovaná však jeho požadavek odmítla s tím, že smlouvu považuje za platnou. Okamžik prokázané vědomosti žalobce o neplatnosti smlouvy soud prvního stupně posoudil tak, že tomu tak bylo nejpozději z informace o stavu pojistné smlouvy ze dne 6. 1. 2022, kdy mohl získat vědomost o stavu a pohybech na podílovém účtu, o odečitatelných položkách v podobě rizikového pojistného, nákladů a dalších poplatků a výši případného odkupného. Mohl tak nabýt subjektivní vědomí o tom, že pojistná smlouva vykazuje nedostatky, jež působí její neplatnost a s tím související existenci nároku na vydání bezdůvodného obohacení v zřejmé výši žalovaným.5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 3028 odst. 1 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se závěrem, že právní poměry účastníků se řídí zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, a to § 1 odst. 2, § 4 odst. 4 a 5, jakož i § 37, § 41, § 451 odst. 1 a 2 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a žalobu zamítl částečně z důvodu promlčení nároku a v nepromlčené části ohledně částky 21 000 Kč proto, že tento nárok žalobci zanikl započtením ze strany žalované.6. Pojistnou smlouvu shledal absolutně neplatnou dle § 37 obč. zák., protože z jejího obsahu, včetně pojistných podmínek a příloh, nebylo lze zjistit konkrétní výši rizikového pojistného či jednoznačného způsobu stanovení rizikového pojistného. Ujednání v tomto smyslu totiž nebyla dostatečně určitá a na jejich základě nebylo možno vypočítat výši ujednaného rizikového pojistného, chybí tak podstatná náležitost předmětné pojistné smlouvy (pojmový znak). Protože ujednání o výši pojistného je neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, je dána počáteční absolutní neplatnost pojistné smlouvy jako celku. Případnými dalšími namítanými důvody neplatnosti pojistné smlouvy se pak pro nadbytečnost soud prvního stupně již nezabýval a vztah mezi účastníky vypořádal dle zásad bezdůvodného obohacení dle § 457 obč. zák. s přihlédnutím k uplatnění námitky promlčení ze strany žalované.7. Ohledně promlčení odkázal na § 107 obč. zák. a dospěl k závěru, že došlo k promlčení nároku na částky zaplacené v době delší než 3 roky před zahájením řízení, tj. promlčené jsou platby uskutečněné žalobcem přede dnem 12. 2. 2023, a nepromlčené částky činí celkem 21 000 Kč, což odpovídá zaplacenému pojistnému za dobu od 1. 2. 2023 do 1. 11. 2024, v rozsahu překračujícím tuto částku proto žalobu z důvodu promlčení zamítl. Ve vztahu k aplikaci směrnice 93/13/EHS (směrnice Rady číslo 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách) odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a uzavřel, že důvodem neplatnosti pojistné smlouvy byla neurčitost podstatných smluvních ujednání, nikoliv jejich nepřiměřenost ve smyslu tzv. generální klauzule dle čl. 3 odst. 1 citované směrnice. Spočíval-li tedy důvod neplatnosti pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání, pak takové chybějící, respektive neexistujících, ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák.8. Konečně námitku promlčení soud prvního stupně neshledal rozpornou s dobrými mravy. Zkonstatoval, že uplatnění promlčecí námitky se příčí dobrým mravům ve výjimečných případech, kdy by tato byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. V daném konkrétním případě však neshledal nic, co by poukazovalo na to, že by se mělo jednat o zneužití práva na úkor žalobce. Žalobce totiž netvrdil, že by mu žalovaná v uplatnění práv, jakkoliv bránila nebo mu znemožňovala uplatnění jeho práva. Bylo čistě na něm, kdy své právo uplatní, a to se všemi důsledky z toho plynoucími. Žalovaná naopak považovala smlouvu za platnou, byla připravena plnit pojistné plnění pro případ pojistné události. Uzavřel, že nelze žádným způsobem dovodit, že by úmyslem žalované bylo uzavřít neplatnou smlouvu, ani, že by byla s takovým následkem srozuměna a inkasovala na jejím základě neoprávněný prospěch (bezdůvodné obohacení) od žalobce.9. Žalobu proto soud prvního stupně zamítl i co do nepromlčené části ve výši 21 000 Kč, neboť oproti této částce žalovaná započetla vyplacené odkupné ve výši 24 750 Kč, tudíž žalobce nemá na další plnění nárok.10. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že náklady žalované tvoří výdaje spojené s právním zastoupením, jejichž výši určil dle vyhlášky č. 177/1993 Sb., advokátní tarif.11. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadl žalobce. Soudu prvního stupně vytkl, že jeho rozsudek je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, jakož i judikaturou Nejvyššího soudu, neboť soud z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu chybně rozhodl o počátku běhu subjektivní promlčecí doby. Poukázal na to, že v řízení byl prokázán pouze obsah a znění výročních/informačních dopisů, a dále to, že žalovaná tyto dopisy žalobci odeslala. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by tyto dopisy žalobce skutečně obdržel a mohl se seznámit s jejich obsahem. Pokud pak vznesl dotaz prostřednictvím klientské zóny v říjnu 2024, tento se vztahoval k výši měsíční úhrady pojistného a