28 Co 49/2026-180 – Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 602 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 602 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.), co do částky 54 832 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 54 832 Kč od 26. 2. 2025 žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6 439 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě ze dne 6. 3. 2025, jíž se žalobce domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, a to jako bezdůvodného obohacení, na jehož vrácení mu měl vzniknout nárok proto, že pojistná smlouva, kterou dne 2. 2. 2012 se žalovanou uzavřel, je z důvodu neurčitosti neplatná. Žalobce má proto nárok na vrácení toto, co žalované zaplatil na pojistném.3. Žalovaná založila svou obranu na tom, že pojistná smlouva byla sjednána platně. Z pojistných podmínek bylo zřejmé, jaké poplatky souvisejí s investičním životním pojištěním a jejich struktura v pojistných podmínkách byla rozepsána. Žalovaná poskytovala po celou dobu trvání pojistné pojištění žalobci pojistnou ochranu a vyplatila mu a žalobce přijal 130 893 Kč (800 Kč z titulu pojistného plnění v roce 2014, 800 Kč z titulu pojistného plnění v roce 2015, 29 910 Kč na základě mimořádného výběru v roce 2018, 97 909 Kč jako odkupné při zániku pojistné smlouvy a 1 474 Kč představující přeplatek na pojistném). Pro případ, že by pojistná smlouva byla shledána neplatnou, namítla, že nárok žalobce je částečně promlčen.4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry shrnuje.5. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 2. 2. 2012 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo životní pojištění pro případ smrti nebo dožití s počátkem pojištění 1. 3. 2012 dobu do dovršení věku 65 let a pojistnou částkou 200 000 Kč (dále též jen „pojistná smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky a zvláštní pojistné podmínky. Sazebník poplatků nebyl součástí smluvní dokumentace, kterou žalobce převzal a podpisem stvrdil, že by s ním byl seznámen, přičemž pouze ze sazebníku mohl žalobce v době uzavření smlouvy zjistit, jaká je výše rizikového pojistného. Smlouvou byla sjednána výše pojistného na částku 1 474 Kč měsíčně. Žalobce v průběhu trvání pojistné smlouvy s žalovanou komunikoval, uplatňoval pojistné události a činil mimořádný výběr. Žalovaná vystavovala žalobci výroční dopisy, přičemž ve výročním dopise z roku 2021 bylo mimo jiné uvedeno, že pojistné činí 1 474 Kč měsíčně a kolik je z této částky hrazeno na pojištění s kódem , kód, (životní pojištění) a kolik z této částky činí rizikové pojistné, dále bylo uvedeno, kolik je hrazeno na jednotlivá připojištění (připojištění pro případ smrti s následkem úrazu, připojištění pro případ trvalých následků s progresivním plněním, připojištění pro případ hospitalizace, dětské připojištění - trvalé následky úrazu dítěte s progresivním plněním). Žalovaná vystavovala žalobci přehledy pojištění označené jako „pojistka“ a také výroční dopisy. Ve výročních dopisech byl od roku 2020 uveden také alokační poměr pro investici do finančních fondů životního pojištění, aktuální výše podílových jednotek, aktuální výše odkupného a přehled pojistného a poplatků za období přecházejícího roku. Žalovaná doložila vytvoření, předání k odeslání výročního dopisu v systému žalované. Žalovanou bylo za dobu trvání smlouvy na pojistném plnění vyplaceno 2x 800 Kč (2. 8. 2014 a 8. 2. 2015), dále byla vyplacena částka 29 910 Kč představující mimořádný výběr (28. 3. 2018), a žalobci byl vrácen přeplatek ve výši ve výši 1 143 Kč a žalovaná vrátila žalobci rovněž 2x 1 474 Kč (1. 11. 2024 a 2. 12. 2024). Žalobce požádal o ukončení pojistné smlouvy a bylo mu vyplaceno odkupné ve výši 97 909 Kč (1. 1. 2025). Za období od 6. 3. 2022 do 6. 3. 2025 žalobce uhradil na pojistném částku 48 642 Kč, rizikové pojistné za období od 6. 3. 2022 do 6. 3. 2025 činilo 4 092 Kč. Žalobce vyzval dne 10. 2. 2025 žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi uhrazenými platbami pojistného a vyplaceným plněním, a to s lhůtou k plnění do 25. 2. 2025. Žalovaná vydání bezdůvodného obohacení odmítla dopisem ze dne 24. 2. 2025 a žalobci ničeho nezaplatila.6. Soud prvního stupně za použití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), posoudil věc podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále též jen „zákon o pojistné smlouvě“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“) a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Podle soudu prvního stupně je předmětná pojistná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění. Konkrétní výše nebyla sjednána ve smlouvě a nebylo možné zjistit z předsmluvních informací, ani jiného dokumentu, který žalobce prokazatelně převzal. Odkaz na sazebník, na nějž odkazuje oddíl předsmluvní informace, se kterým ale žalovaná před uzavřením smlouvy žalobce prokazatelně neseznámila a kde výše rizikového pojistného byla stanovena v závislosti na dalších kritérií (věku a pohlaví), představuje neurčité a tudíž neplatné ujednání. Jelikož ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, není zjistitelné, jaká část pojistného po odečtení rizikového pojistného měla být investována do nákupu podílových jednotek, a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, jedná se o neplatný právní úkon.7. Z důvodu absolutní neplatnosti pojistné smlouvy bylo třeba posoudit žalovanou přijaté pojistné jako bezdůvodné obohacení. Ohledně námitky promlčení, kterou žalovaná vznesla, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy a žalovaná nebyla při jejím vznesení ve zlé víře, neboť žalovaná měla po celou dobu za platnou, prováděla výplatu pojistného plnění a vyhověla i žádosti žalobce o mimořádný výběr i odkupné. Nelze proto hovořit o záměrně nepoctivém jednání žalované.8. Soud prvního stupně se zabýval okamžikem, kdy mohl žalobce získat laickou vědomost o důvodech neplatnosti pojistné smlouvy, a vzhledem k tomu, že žalovaná neprokázala doručení výročních dopisů žalobci, uzavřel, že tomu bylo až na základě právní analýzy poskytnuté žalobci jeho právním zástupcem. Dospěl proto k závěru, že žalobou uplatněný nárok není promlčen v subjektivní promlčecí době, ale je částečně promlčen v objektivní promlčecí době. Učinil tedy zúčtování vzájemně poskytnutých plnění – žalobci vznikl vůči žalované z neplatné pojistné smlouvy nárok na vydání toho, co plnil na pojistném po odečtení vyplaceného pojistné plnění ve výši 1 600 Kč, mimořádného výběru ve výši 29 910 Kč, odbytného ve výši 97 909 Kč a ve výši 1 143 Kč představující přeplatek s tím, že tento nárok byl částečně promlčen (nepromlčená částka 48 642 Kč). Žalované vznikl podle soudu prvního stupně nárok na vrácení ceny nemajetkového plnění spočívajícího v tom, že žalobci poskytla pojistnou ochranu v případě pojistné události, kterou soud prvního stupně stanovil v hodnotě předpokládané úplaty za rizikové pojistné z pojistné smlouvy za hlavní pojištění a tuto částku měl soud prvního stupně za částku odpovídající ocenitelnému nepeněžitému plnění, které se dostávalo žalobci a spočívalo v připravenosti žalované plnit pro případ pojistné události. Za dobu trvání pojistné smlouvy žalovaná poskytla žalobci pojistnou ochranu v celkové hodnotě 17 594 Kč s tím, že dle pravidel vzájemného zúčtování lze proti nepromlčenému nároku započítat pouze částku 4 092 Kč (tj. rizikové pojistné za období od 6. 3. 2022 do 6. 3. 2025). Žalobce má tak vzhledem k provedenému zúčtování vzájemně poskytnutých plnění nárok na uhrazení částky 44 550 Kč (48 642 Kč – 4 092 Kč). Jelikož bylo v řízení dále prokázáno, že žalovaná vrátila žalobci přeplatek ve výši 2x 1 474 Kč, je nutné ponížit shora uvedenou částku dále o částku 2 948 Kč, proto má žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení pouze ve výši 41 602 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.9. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, jež směřoval výslovně proti zamítavému výroku II. ve věci samé a výroku III. o nákladech řízení mezi účastníky. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o aplikaci objektivní promlčecí doby. Nemožnost aplikace objektivní promlčecí doby podle něj vyplývá z ustálené judikatury Městského soudu v Praze (viz. např. rozhodnutí sp. zn. 29Co 492/2021, 29Co 157/2024, 29Co 335/2024 nebo sp. zn. 28Co 98/2025). K promlčení nároku žalobce v objektivní promlčení době nemohlo vůbec dojít. Dále namítl, že žalovaná si po vydání Dohledového benchmarku