30 Co 104/2026-72 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 1.150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 16. 9. 2025 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 46.526 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 16. 9. 2025 do zaplacení (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12.596,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě ze dne 16. 10. 2025, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 47.676 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež mělo vzniknout v souvislosti s neplatnou smlouvou o investičním životním pojištění č. , číslo, ze dne 10. 10. 2005 (dále jen „pojistná smlouva“). Pojistná smlouva zanikla dobou dožití k 30. 10. 2025. Za dobu trvání právního vztahu žalobkyně na pojistném uhradila celkem 240.000 Kč a žalovanou jí bylo vyplaceno na mimořádných výběrech 139.416 Kč a na odkupném 52.908 Kč. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení rozdílu těchto částek. Smlouva je podle žalobkyně absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, neboť pojistnou smlouvu považovala za platně sjednanou. Pokud by přesto byla smlouva shledána neplatnou, vznesla žalovaná námitku promlčení.4. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby ohledně zaplacení částky 1.150 Kč (navýšené odkupné zaplacené žalobkyni po podání žaloby dne 10. 11. 2025) s příslušenstvím bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno podle § 96 odst. 2 o. s. ř.5. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu dne 10. 10. 2005, jejímž předmětem bylo investiční životní pojištění a doplňkové pojištění pro případ smrti nebo smrti následkem úrazu s počátkem pojištění od 1. 11. 2005 na pojistnou dobu 20 let, pojistné činilo 12.000 Kč ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro soukromé pojištění (dále jen „VPP“) a Zvláštní pojistné podmínky pro investiční životní pojištění (dále jen „ZPP“), s nimiž byla žalobkyně seznámena. Nárok na odkupné byl konstruován jako součet odkupní hodnoty počátečních a akumulačních podílových jednotek, snížený o nevyúčtované poplatky, a odkupní hodnota počátečních jednotek byla určena procentním podílem z jejich aktuální hodnoty dle tabulky odkupních koeficientů, zatímco odkupní hodnota akumulačních jednotek odpovídala jejich aktuální hodnotě, ze smluvních dokumentů není zřejmá konkrétní výše rizikového pojistného, ani kolik mělo být žalovanou účtováno na technických poplatcích podle článku 12 ZPP, když v těchto podmínkách jsou sice vyjmenovány různé poplatky, nicméně není zřejmé, které z těchto poplatků jsou technickými poplatky, přičemž ze smlouvy tato skutečnost nevyplývá. Dále ze smluvní dokumentace není zřejmé, jako konkrétní náklady podle článku 14.1 ZPP byla žalovaná oprávněna odečítat z hodnoty fondu náklady související s nákupem a prodejem prostředků patřících fondu. Žalobkyně požádala v červenci 2022 o vyplacení částečného odkupného, které jí žalovaná vyplatila ve výši 139.416 Kč. Pojistná smlouva pak zanikla uplynutím doby dožití 31. 10. 2025. Na pojistném bylo za dobu trvání pojistného vztahu 2025 zaplaceno žalované celkem 240.000 Kč. Při ukončení pojištění žalovaná vyplatila žalobkyni částku dožití ve výši 54.058 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 47.676 Kč dopisem ze dne 12. 9. 2025, žalovaná jí ničeho dalšího nevyplatila.6. Po právní stránce posuzoval soud prvního stupně právní vztah mezi účastníky s ohledem na dobu uzavření smlouvy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platné v době jejího uzavření (dále jen „obč. zák.“). S odkazem na § 37 obč. zák. shledal pojistnou smlouvu uzavřenou mezi účastníky za neplatnou, neboť ze smluvních dokumentů nevyplývá konkrétní výše rizikového pojistného, ani kolik mělo být žalovanou účtováno na technických poplatcích podle článku 12 ZPP, když v těchto podmínkách jsou sice vyjmenovány různé poplatky, nicméně není zřejmé, které z těchto poplatků jsou technickými poplatky, přičemž ze smlouvy tato skutečnost nevyplývá. Obdobně ze smluvní dokumentace nevyplývá, o jakou částku rizikového pojistného měla žalovaná podle článku 12 odst. 1 ZPP snižovat každý měsíc podílový účet žalobkyně za rizika sjednaná v pojistné smlouvě. Podle článku 12 odst. 4 ZPP mohla žalovaná navíc snížit hodnotu podílového účtu žalobkyně o další technické poplatky související se správou pojistné smlouvy. Ze smluvní dokumentace však není zřejmé, o jaké konkrétní technické poplatky se mělo jednat, přičemž tento pojem není definován ani v sazebníku poplatků. Ze smluvní dokumentace není rovněž zřejmé, jaké konkrétní náklady podle článku 14.1 ZPP byla žalovaná oprávněna odečítat z hodnoty fondu náklady související s nákupem a prodejem prostředků patřících fondu. Absence podstatných údajů, na základě nichž se pak stanovila hodnota jednotlivých podílových jednotek a výše odkupného, tak způsobuje neurčitost daných ujednání ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Pojistná smlouva totiž musí obsahovat jasně a určitě sjednané podstatné náležitosti, a kromě ujednání o výši pojistného z ní musí být zřejmý i rozsah povinností pojistníka k úhradě jednotlivých nákladů, a konkrétní způsob jejich výpočtu tak, aby bylo pojistníkovi zřejmé, jaká bude kapitálová hodnota jeho pojištění, resp. jakým mechanismem se vypočítá její nárok na odkupné. Protože však v předmětné pojistné smlouvě takovéto ujednání chybělo, je podle soudu prvního stupně pojistná smlouva od počátku absolutně neplatná (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 499/2023). Protože v pojistné smlouvě chyběly její podstatné náležitosti, které jsou neoddělitelným ujednáním od jejího ostatního obsahu, je pojistná smlouva absolutně neplatná jako celek.7. Vzhledem k vyslovenému závěru o neplatnosti pojistné smlouvy, považoval obvodní soud za nadbytečné posouzení neplatnosti ujednání z důvodu, zda jsou způsobilá nastolit nerovnováhu v právech a povinnostech stran, tj. podrobit je přezkumu stran přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák., resp. podle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách.8. Následkem absolutní neplatnosti pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky došlo na straně žalované ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. obč. zák., které je třeba vypořádat. Soud prvního stupně se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou uplatnila žalovaná. Nalézací soud měl za to, že žalobkyně mohla z dopisů ze dne 30. 10. 2021 a ze dne 25. 10. 2022, označených jako Rozšířené informace o průběhu pojištění, ve spojení s dopisem ze dne 19. 7. 2022, Anonymizováno, ohledně částečného odkupu, zjistit, kolik k danému datu dosud na pojistném uhradila, a jaké jí z tohoto vyplývají nároky.9. Žalobkyně tak porovnáním informací z Rozšířených informací o průběhu pojištění mohla získat potřebné informace o tom, že pojistná smlouva je neurčitá a tedy neplatná. Tím se mohla současně dozvědět, že žalované vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení, a to právě na úkor žalobkyně. Žalobkyně byla v průběhu doby trvání pojištění pravidelně informována o stavu její pojistné smlouvy, a to výpisy z jejího podílového účtu za roky 2012-2023, které uváděly, jaká částka může být žalobkyni vyplacena při ukončení pojistné smlouvy. Vědomost o těchto rozhodných skutečnostech tedy měla žalobkyně nejpozději v okamžiku doručení dopisu ze dne 19. 7. 2022. Subjektivní dvouletá promlčecí lhůta s ohledem na absolutní neplatnost pojistné smlouvy činí podle § 107 obč. zák. dva roky, a proto by žalobkyně mohla požadovat pouze plnění, které uhradila v době dva roky před podáním žaloby, tedy od 16. 10. 2023 do 16. 10. 2025, kdy byla podána žaloba, resp. do 31. 10. 2025, kdy smlouva zanikla. Z přehledu plateb vyplývá, že žalobkyně zaplatila v tomto období žalované dvě platby vždy ve výši 12.000 Kč, a to dne 26. 10. 2023 a 10. 1. 2025. Žalovaná pak vyplatila žalobkyni v souvislosti s ukončením smlouvy celkem částku 54.058 Kč. Protože tato částka převyšuje plnění, které uhradila žalobkyně žalované, je podle obvodního soudu zřejmé, že na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo.10. Totéž platí podle prvostupňového soudu i z pohledu objektivní lhůty, kdy veškeré platby poskytnuté žalobkyní před 16. 10. 2022 byly ke dni podání žaloby již promlčeny. Objektivní tříletá lhůta běží nezávisle na subjektivní lhůtě (§ 107 odst. 1 obč. zák.) a její uplynutí má za následek zánik vymahatelnosti práva. Protože objektivní a subjektivní promlčecí lhůta běží nezávisle na sobě, a právo se promlčí uplynutím kterékoliv z nich, není část nároku žalobkyně promlčena, nicméně tato nepřevyšuje částku, kterou již žalovaná žalobkyni vyplatila. Soudem prvního stupně zároveň nebyly shledány žádné důvody, pro které by námitka promlčení měla být v rozporu s do