30 Co 29/2026-60 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 300.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 300.000 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne 23. 5. 2025, kterou se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění v částce 300.000 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“).3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť žalobci již bylo poskytnuto zadostiučinění v rámci samotného trestního řízení snížením ukládaného trestu.4. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku detailně popsal průběh posuzovaného řízení a vyšel zejména ze zjištění, že usnesením , orgán, ze dne 20. 10. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, kterých se měl dopustit jako , funkce, , orgán, , adresa, . Dne 29. 9. 2017 byla na žalobce podána obžaloba k Okresnímu soudu v , adresa, pro celkem sedm skutků, které byly v obžalobě kvalifikovány jako zvlášť závažný zločin mučení a jiného nelidského a krutého zacházení dle § 149 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku [skutek (1)] a zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku [skutky (2) až (7)] v jednočinném souběhu s přečinem vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku [skutky (2), (4), (6) a (7)].5. Ve věci bylo dne 13. 3. 2018 rozhodnuto (v pořadí prvním) odsuzujícím rozsudkem, kterým byl žalobce uznán vinným dle obžaloby a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působit jako , funkce, , orgán, , v ozbrojených složkách a ostrahy objektů na dobu 3 let a 6 měsíců. Dne 18. 4. 2018 došlo soudu odvolání státního zástupce podané v neprospěch žalobce (obžalovaného) do výroku o trestu, kdy státní zástupce navrhoval uložit obžalovanému nepodmíněný úhrnný trest odnětí svobody se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti, rovněž žalobce podal odvolání proti odsuzujícímu rozsudku. Usnesením ze dne 31. 7. 2018 byl odvolacím krajským soudem napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Následně bylo ve věci rozhodnuto v pořadí druhým rozsudkem ze dne 21. 12. 2022, kterým byl žalobce (obžalovaný) uznán vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [skutek (3)], dále byl uznán vinným ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku [skutek (4)], dále byl uznán vinným ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku [skutek (5)] a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku [skutek (7)]. Žalobci byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a 6 měsíců, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání ve služebním poměru u bezpečnostních sborů a v ozbrojených silách ČR, v pracovním poměru u , orgán, a fyzické či právnické osoby poskytující soukromou bezpečnostní činnost na dobu 3 let a 6 měsíců. Obžaloby pro skutky (1), (2) a (6) byl žalobce (obžalovaný) zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný. Rozsudek byl napaden odvoláním státního zástupce i obžalovaného. Usnesením Krajského soudu v , adresa, jako soudu odvolacího ze dne 18. 4. 2023 byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně.6. Dne 8. 9. 2023 bylo ve věci rozhodnuto v pořadí třetím (odsuzujícím) rozsudkem okresního soudu. Žalobce (obžalovaný) byl uznán vinným jednak ze spáchání pokračujícího zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku [skutky (3) až (7), přičemž skutku (3) se žalobce dopustil sám], jednak ze spáchání pokračujícího přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku [skutky (4) a (6)]. Žalobci byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání ve služebním poměru u bezpečnostních sborů a v ozbrojených silách ČR, v pracovním poměru u , orgán, a fyzické či právnické osoby poskytující soukromou bezpečnostní činnost na dobu 5 let. Obžaloby pro skutky (1), (2) byl obžalovaný zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že se skutky (1) a (2) staly. O odvolání žalobce (obžalovaného) bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v , adresa, jako soudem odvolacího ze dne 28. 11. 2023 tak, že při nezměněném výroku o vině, výroku o náhradě škody a výroku zprošťujícího bylo znovu rozhodnuto o trestu, kdy žalobci byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a 6 měsíců, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání ve služebním poměru u bezpečnostních sborů a v ozbrojených silách ČR, v pracovním poměru u , orgán, na dobu 3 let a 6 měsíců. Žalobcovo dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024.7. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení dne 12. 11. 2024. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 9. 5. 2025, kterým konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu se však žalobci již dostalo v podobě zmírnění uloženého trestu.8. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Celková délka posuzovaného řízení od zahájení trestního stíhání žalobce dne 20. 10. 2016 do jeho pravomocného skončení (doručením usnesení dovolacího soudu dne 28. 8. 2024) činila 7 let a 10 měsíců. Žalobcem reklamovanou délku řízení hodnotil obvodní soud s ohledem na kritéria vytčená v § 31a odst. 3 OdpŠk jako nepřiměřenou, v posuzovaném řízení tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Bylo by tak namístě poskytnout žalobci za nemajetkovou újmu zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se nejeví jako přiměřené a dostačující. Soud prvního stupně ale zdůraznil, že žalobci již byla poskytnuta jiná forma zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení přímo v trestním řízení, a to zmírněním ukládaného trestu. Dle judikatury Nejvyššího soudu jistá forma zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení může být přiznána v podobě zmírnění ukládaného trestu. To je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat. Musí z něj být též patrno, o jakou část byl trest zmírněn právě v důsledku přihlédnutí k nepřiměřené délce řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3867/2011). Uvedeným hlediskům případ žalobce zcela odpovídá. Ze odůvodnění trestních rozsudků je zcela zřejmé, že žalobci bylo za spáchanou úmyslnou trestnou činnost namístě uložit nepodmíněný trest odnětí svobody a citelný trest zákazu činnosti. Právě z důvodu nepřiměřené délky řízení, resp. porušení práva na projednání věci v přiměřené době, byl žalobci uložen trest odnětí svobody podmíněný. Odvolací krajský soud pak znovu výslovně s odkazem na nepřiměřenou délku řízení přistoupil k výraznému zkrácení zkušební doby podmíněného odsouzení a k výraznému zkrácení délky trestu zákazu činnosti. Soud prvního stupně se tak ztotožnil se stanoviskem žalované, že žalobci již byla v posuzovaném řízení poskytnuta jiná forma kompenzace nemajetkové újmy způ