30 Co 350/2025-85 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do částky 566 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9.779 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Rozhodl tak v řízení, ve kterém se žalobkyně, jež je od , datum, přidělena k výkonu funkce soudkyně u Obvodního soudu pro , adresa, , domáhala, aby jí žalovaná zaplatila na doplatku platu a souvisejících náhrad výdajů za měsíc únor roku , částka, (, částka, + , částka, ), za měsíc březen roku , částka, (, částka, + , částka, ) a za měsíc duben roku , částka, (, částka, + , částka, ), tj. aby jí žalovaná zaplatila celkem , částka, . Vedle zaplacení uvedených dlužných částek žalobkyně dále požadovala i zákonné úroky z prodlení s tím, že plat i náhrady výdajů jsou splatné vždy nejpozději do poslední kalendářního dne měsíce následujícího po měsíci, za který plat a náhrada výdajů náleží. Žalobu odůvodnila tím, že v důsledku změn zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále také jen „zákon o platu“) provedených zákonem č. 57/2025 Sb., došlo k protiústavním platovým restrikcím vůči soudcům. V důsledku těchto změn žalovaná coby zaměstnavatel vyplatila žalobkyni na platu a souvisejících náhradách výdajů nižší částky, než na které má nárok.3. Při jednání před soudem prvního stupně dne 29. 8. 2025 žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně části nároku na doplatek platu za měsíc březen roku 2025, tj. ohledně částky , částka, s příslušenstvím, přičemž se nadále domáhala zaplacení doplatku platu a souvisejících náhrad výdajů za měsíc březen roku 2025 toliko ve výši , částka, (, částka, + , částka, ).4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaná zdůraznila, že je vázána platnou a účinnou úpravou zákona o platu, dle které byla výše platu a náhrad žalobkyně stanovena i pro uvedené měsíce únor až březen roku 2025.5. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně je jmenovanou soudkyní, která byla k výkonu funkce zařazena k Obvodnímu soudu pro , adresa, (žalované). Soud prvního stupně následně dospěl k závěru (výrokem II.), že nárok žalobkyně na zaplacení veškerých uplatněných nároků je dán, neboť žalovaná se za každý jeden z měsíců únor až duben roku 2025 ocitla v prodlení s uhrazením jak části platu (za každý z měsíců , částka, ), tak i náhrad výdajů (za každý z měsíců , částka, ). Konstatoval, že v rozhodných měsících sice dle platné a účinné právní úpravy (§ 4 zákona o platu ve znění zákona č. 57/2025 Sb.) činila platová základna pro soudce , částka, , dále však uzavřel, že takto pevně stanovená částka je v rozporu s primárním právem Evropské unie, pročež je třeba konformním výkladem při zachování cílů vytčených v čl. 2 a 19 Smlouvy o Evropské unii i v roce 2025 tuto právní úpravu neaplikovat. Dle soudu prvního stupně je proto třeba vycházet z právní úpravy ve znění před účinností zákona č. 57/2025 Sb. (tedy z § 3 odst. 3 zákona o platu), který platovou základnu stanoví jako trojnásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů , právnická osoba, za předminulý kalendářní rok. Na základě těchto východisek soud prvního stupně uzavřel, že průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2023 (podle tzv. prvního zveřejněného údaje, který je pro výpočet relevantní) činila , částka, , jakož i to, že platová základna tak má činit , částka, . Dle soudu prvního stupně proto žalobkyni náleží po příslušném zaokrouhlení (§ 3 odst. 2 zákona o platu) plat ve výši , částka, hrubého měsíčně (, částka, * 1,14) a jelikož jí v předmětných měsících únoru, březnu a dubnu roku 2025 byl vyplácen hrubý plat ve výši , částka, měsíčně (, částka, * 1,14), činí rozdíl v platu, na nějž má na základě shora provedeného výkladu nárok, oproti tomu, jaký jí byl vyplacen, částku , částka, měsíčně. Pokud se jedná o víceúčelovou náhradu výdajů (§ 32 zákona o platu), tak i ta je odvozena od platové základny (činí 5,5 % platové základny) a výše doplatku žalobkyně na této proto činí , částka, za každý z uvedených měsíců, neboť žalobkyni bylo po příslušném zaokrouhlení (§ 5 odst. 3 zákona o platu) vypláceno , částka, , přičemž jí správně mělo být vypláceno , částka, (tj. 5,5 % z , částka, ). O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl (výrokem III.) za situace, kdy shledal úplný úspěch žalobkyně (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů.6. Proti výroku II. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. S odvoláním na aktuální judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 1. 10. 2025 ve věci č. j. Pl. ÚS 19/25-1) namítala, že závěr soudu prvního stupně ohledně platové základny pro rok 2025 ve výši , částka, je nesprávný, neboť vzhledem k tomu, že průměrná mzda za rok 2023 činila , částka, , její správná výše činí , částka, , pročež i plat žalobkyně ve výši deklarované soudem prvního stupně je nesprávný. Dále namítala nesprávné posouzení otázky jejího prodlení, neboť s ohledem na v rozhodné době platnou a účinnou úprava zákona o platu, byť tato byla následně nálezem Ústavního soud zrušena, neměla objektivní možnost plnit v žalobou uplatněném rozsahu, a proto ani nemohlo nastat její prodlení. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správný, a dále aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Žalobkyně podáním došlým odvolacímu soudu dne 8. 1. 2026 vzala žalobu částečně zpět s tvrzením, že žalovaná dne 7. 11. 2025 na sporné jistině uhradila celkem , částka, . Zpětvzetí tak bylo učiněno ohledně nároku na zaplacení mzdy a náhrad výdajů za měsíc únor roku 2025 v celkové výši , částka, (, částka, + , částka, ), za měsíc březen roku 2025 v celkové výši , částka, (, částka, + , částka, ) a za měsíc duben roku 2025 v celkové výši , částka, (, částka, + , částka, ). Žalobkyně výslovně setrvala na nárocích spočívajících jak ve zbývající jistině, tj. částce , částka, (doplatek platu za měsíc únor roku , částka, , za měsíc březen roku , částka, a za měsíc duben roku , částka, ), tak i v uplatněných úrocích z prodlení.9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesdělila, že s tímto částečným zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, bylo odvolacím soudem rozhodnuto (výrok I.), že se napadený rozsudek ve výroku II. ruší ohledně částky , částka, , přičemž v této části bylo řízení zastaveno (§ 222a odst. 1, 2 o. s. ř.).10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v mezích jím určených napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), přičemž po při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) zopakovaném a doplněném dokazování (§ 213 odst. 2, 4 o. s. ř.) shledal:11. Z listiny označené jako „výplatní páska žalobkyně za měsíc únor roku 2025“ bylo zjištěno, že žalovaná pro měsíc únor roku 2025 stanovila žalobkyni tarifní plat ve výši , částka, , že fond měsíční pracovní doby činil celkem 160 hodin, že žalobkyni za odpracovaných celkem 153,5 hodin a čerpání indispozičního volna celkem 6,5 hodin byl přiznán hrubý plat , částka, [153,50 odpracovaných hodin* , částka, /hodinu (výše platu za 1 hodinu zjištěna jako podíl tarifního platu , částka, a fondu pracovní doby 160 hodin)] a náhrada za čerpání indispozičního volna , částka, (6,5 hodin indispozičního volna * , částka, /hodinu jako průměrný hrubý plat za předchozí kalendářní čtvrtletí). Dále žalovaná stanovila žalobkyni náhrady výdajů , částka, .12. Z listiny označené jako „výplatní páska žalobkyně za měsíc březen roku 2025“ bylo zjištěno, že žalovaná pro měsíc březen roku 2025 stanovila žalobkyni tarifní plat ve výši , částka, , že fond měsíční pracovní doby činil celkem 168,5 hodin, že žalobkyně odvedla práci přesčas v rozsahu 7 hodin, že žalobkyni za odpracovaných celkem 168,5 hodin a práci přesčas v rozsahu celkem 7 hodin byl přiznán hrubý plat celkem , částka, , tj. , částka, (plat za práci v rámci fondu pracovní doby) a , částka, (za práci přesčas v rozsahu 7 hodin plat , částka, a k tomuto náležející příplatek , částka, ). Dále žalovaná stanovila žalobkyni náhrady výdajů , částka, .13. Z listiny označené jako „výplatní páska žalobkyně za měsíc duben roku 2025“ bylo zjištěno, že žalovaná pro měsíc duben roku 2025 stanovila žalobkyni tarifní plat ve výši , částka, , že fond měsíční pracovní doby činil celkem 177 hodin, že žalobkyni za odpracovaných celkem 177 hodin byl přiznán hrubý