35 Co 110/2026-291 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 9 768 451 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 1 350 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody s tím, že mu byla způsobena újma orgány moci veřejné. Konkrétně poukazoval na skutečnost, že mu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o nepodmíněném trestu odnětí svobody ušel zisk. Žalobce tvrdil, že proti němu bylo usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zahájeno trestní stíhání pro , podezřelý výraz, podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), písm. c) trestního zákoníku. Dne , datum, byl žalobce vyrozuměn policejním orgánem o změně právní kvalifikace stíhaného , podezřelý výraz, , kdy předmětná údajná trestná činnost žalobce měla být nadále posuzována jako , podezřelý výraz, podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve znění účinném do 1. 2. 2019. Následně došlo na základě dalšího usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , k zahájení trestního stíhání žalobce, a to pro podezření ze spáchání , podezřelý výraz, podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve znění účinném do , datum, . Na žalobce byla dne , datum, podána k , Orgán veřejné moci, státním zástupcem , Orgán veřejné moci, obžaloba pro , podezřelý výraz, podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 287/2018 Sb. Na hlavním líčení dne , datum, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, byl žalobce , Orgán veřejné moci, podané obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť soud dospěl k závěru, že v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Podané odvolání státního zástupce projednal , Orgán veřejné moci, ve veřejném zasedání a usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , podle § 256 trestního řádu odvolání státního zástupce zamítl.3. Žalobce tvrdil, že v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí o zahájení trestního stíhání mu byla způsobena škoda tím, že orgány činné v trestním řízení porušily své zákonné povinnosti při správě zajištěného majetku, neboť v souladu s § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 279/2003 Sb. měly učinit alespoň elementární úkony k prevenci znehodnocení zajištěných prostředků. O zrušení zajištění věcí bylo rozhodnuto usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , přičemž usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost státního zástupce proti usnesení o zrušení zajištění. Usnesení o zrušení zajištění nabylo právní moci dne , datum, . Následně byly usnesením předsedy senátu , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jež nabylo právní moci právní moci , datum, , zajištěné věci vráceny. Finanční prostředky měly být vloženy na termínované bankovní účty. Žalobce tedy požadoval ve vztahu k zajištěným hodnotám částku, o kterou by se hodnota zajištěných finančních prostředků zvýšila, pokud by byly využity vhodné investiční nástroje.4. Žalovaná uvedla, že dne , datum, u ní žalobce uplatnil nárok v souvislosti s trestním stíháním v řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , konkrétně nárok na náhradu škody ve výši 9 768 451 Kč, která mu měla být způsobena v při porušení zákonných povinností ze strany orgánů činných v trestním řízení. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, neboť ve věci není dán ani odpovědnostní titul, vznik škody ani příčinná souvislost.5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 1, 2, § 5, § 7, § 8, § 13 a § 15 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen „OdpŠk“) a § 10 zákona č. 279/2003 Sb., uvedl, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu prostá ztráta hodnoty peněz v čase není skutečnou škodou ani ušlým ziskem (srov. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká. Ustálenost tohoto závěru přitom vyplývá také z novější judikatury dovolacího soudu, představované např. jeho usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , Orgán veřejné moci, , dále usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , proti němuž podanou ústavní stížnost , Orgán veřejné moci, odmítl usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jakož i usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , proti němuž podanou ústavní stížnost , Orgán veřejné moci, odmítl usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .6. V řízení vedeném Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, již bylo pravomocně rozhodnuto ohledně nároku žalobce, který se domáhal náhrady škody vlivem inflace, resp. znehodnocení zajištěných věcí, i skutečností, zda se zajištěním věcí nedopustily orgány činné v trestním řízení nesprávného úředního postupu. Tyto skutečnosti tedy již byly pravomocně postaveny najisto. Soud prvního stupně se proto zabýval žalobcem tvrzeným nesprávným úředním postupem, kdy orgány činné v trestním řízení měly zajištěné finanční prostředky v souladu s § 10 zákona č. 279/2003 Sb. uložit na termínované bankovní účty. V této souvislosti uzavřel, že tímto ustanovením je omezen rozsah činnosti správce, který nemůže vykonávat více práv ani povinností, než kolik mu přiznává zákon, a v případě odvozeného správce, než kolik na něj bylo přeneseno pověřením nebo smlouvou o správě. Zásadně platí, že pokud pověření nebo smlouva o správě nestanoví jinak, správce vykonává práva a povinnosti k zajištěnému majetku v rozsahu uvedeném v zákoně. Správce nemůže činit úkony, které by do budoucna jakkoli omezovaly dispozici s majetkem nebo by správce zavazovaly, a to i za situace, kdy by byl naplněn primární účel správy. Správce také nemůže s majetkem jakkoli podnikat za účelem získání výnosu či jeho zhodnocení ani majetek využívat ať již úplatně, nebo bezúplatně pro své vnitřní potřeby. Správce musí mít na zřeteli, že spravuje majetek zajištěný v trestním řízení. Nejedná se o majetek ve vlastnictví státu, ale o majetek, který je stále, a to až do pravomocného skončení trestního řízení, ve vlastnictví obviněného nebo jiné osoby, které byl zajištěn. Tato skutečnost však nezakládá pro správce povinnost, aby se při své činnosti choval obdobně, jako kdyby o majetek pečoval sám obviněný. Účel, který při správě sleduje správce, je zcela odlišný od přirozeného záměru obviněného majetek užívat pro osobní účely, a to i způsobem, který zásadně snižuje jeho hodnotu, nebo naopak od záměru jej ekonomicky využívat. Proto nelze po správci vyžadovat, aby jeho metody správy, prostředky a postupy byly shodné jako v případě, kdy by o majetek pečoval sám obviněný.7. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci se orgány činné v trestním řízení nedopustily nesprávného úředního postupu, když finanční prostředky uložili na běžné účty, a nikoliv na termínované bankovní účty, ve věci proto není dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1, 2 OdpŠk či nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 OdpŠk. Soud prvního stupně proto žalobu co do požadavku na náhradu škody zamítl. Pro úplnost dodal, že žalobu by co do požadavku na náhradu škody v podobě ušlého zisku bylo namístě zamítnout i pro absenci dalších podmínek vyžadovaných zákonem, a to sice vzniku škody. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. O lhůtách k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř.8. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. namítal, že v řízení netvrdil, že porušení povinností orgánů státu, a tedy nesprávný úřední postup, spočívá v nevyužívání majetku žalobce po dobu jeho zajištění, že spočívá v jeho ne investici ve smyslu zhodnocení majetku, ani že postup orgánů státu byl nesprávný proto, že s majetkem žalobce nebylo nakládáno tak, jak by s ním nakládal sám žalobce. Žalobce se ani nedožadoval posouzení aktivity, resp. neaktivity orgánů státu jinými než právě výslovnými zákonnými pravidly zakotvenými v § 10 zákona č. 279/2003 Sb., jehož ustanovení rozebíral v napadeném rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce v řízení tvrdil, soud nicméně tato tvrzení i důkazy k němu provedené nebo předkládané zcela po