35 Co 428/2025-96 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 461 658,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 461 658,09 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 64 311,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně návrhem podaným dne 6. 11. 2024 proti žalované domáhala zaplacení částky odpovídající výši zákonného úroku z prodlení se zaplacením (zadržováním) částky EUR 95 194,91 (při přepočtu EUR na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného , právnická osoba, ke dni 10. května 2021, tj. € 1 = 25,590 Kč) a USD 90 820,37 (při přepočtu USD na Kč dle kurzu devizového trhu vyhlášeného , právnická osoba, ke dni 10. května 2021, tj. $ 1 = 21,02 Kč) v období nejpozději od 10. května 2021 do 23. srpna 2022, když dle názoru žalobkyně žalovaná (coby banka, která vedla účet pro žalobkyni) shora uvedené částky blokovala v rozporu s právními předpisy, tj. zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“). Žalobkyně se bránila nedůvodným a neopodstatněným opatřením žalované, v důsledku kterých byla zcela omezena jakákoli dispozice s peněžními prostředky na účtech, žalovaná na těchto (blíže neodůvodněných) opatřeních trvala. Žalobkyně nebyla žádným způsobem žalovanou informována o tom, na základě jakého konkrétního důvodu mají být peněžní prostředky žalovanou zadržovány, nebyly jí poskytnuty žádné doklady o tom, jak je s jejími peněžními prostředky naloženo. Žalovaná následně přistoupila ke zrušení účtů ke dni 10. 5. 2021, peněžní prostředky žalobkyně složené na účtech žalovaná bez pokynu žalobkyně převedla na údajné technické účty žalované, ke kterým žalobkyně neměla žádný přístup a nad nimiž neměla žalobkyně žádnou kontrolu. Nedůvodnost a neopodstatněnost žalovanou přijatých opatření spočívajících v blokaci peněžních prostředků vůči žalobkyni pak potvrzuje zejména skutečnost, že žalovaná k výzvě právního zástupce žalobkyně dlužné peněžní prostředky (původně složené na účtech) žalobkyni bez dalšího vyplatila ke dni 23. 8. 2022. Podle žalobkyně v důsledku uvedených skutečností vznikla na straně žalobkyně škoda a na straně žalované naopak bezdůvodné obohacení. Žalobkyně požaduje po žalované nahradit škodu vzniklou uvedeným protiprávním postupem žalované.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, nečinila sporným, že se žalobkyní dne 17. 9. 2020 uzavřela Rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb (dále jen „Rámcová smlouva“), na základě které žalobkyni poskytovala služby v oblasti platebního styku. Současně téhož dne žalovaná s žalobkyní uzavřela dvě smlouvy o zřízení běžného účtu k Rámcové smlouvě, na základě kterých pro ní vedla platební účty č. , č. účtu, a č. , č. účtu, . S ohledem na povahu platebních transakcí zaznamenaných za období od 21. 10. 2020 do 23. 10. 2020 ve vztahu k účtům byla žalovaná v souladu s § 9 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 9 odst. 2 AML zákona nucena přistoupit (za účelem řádného plnění povinnosti provést Kontrolou klienta) ke kontaktování žalobkyně za účelem upřesnění předmětu podnikání žalobkyně, bližšího pochopení účelu prováděných transakcí a původu finančních prostředků k nim použitých. Ke kontaktování žalobkyně ve výše uvedené věci došlo ze strany žalované opakovaně, a to v období od 22. 10. 2020 do 28. 5. 2021. Jelikož se ani při osobní návštěvě jednatele žalobkyně na pobočce žalované nepodařilo odstranit nedostatky v předložených informacích a podkladech a žalobkyně odmítla dále poskytovat součinnost na dodatečně zasílané výzvy k upřesnění některých informací, čímž znemožnila řádně provést Kontrolu klienta dle § 9 AML zákona, byla žalovaná nucena přistoupit v souladu s § 15 AML zákona k ukončení obchodního vztahu s žalobkyní (tj. k výpovědi Rámcové smlouvy). Dne 7. 2. 2022 se na žalovanou obrátil jednatel žalobkyně s žádostí o vyplacení peněžních prostředků deponovaných v pomocné evidenci k Účtům (ve výši EUR 95 194,91 a USD 90 820,37), přičemž sděleným preferovaným způsobem výplaty předmětných peněžních prostředků byla výplata v hotovosti. S ohledem na výši zůstatků byla žalovaná povinna opět provést Kontrolu klienta v souladu s § 9 odst. 1 písm. a) AML zákona, a zkoumat tak mimo jiné účel daného obchodu (výplaty zůstatků), který je v případě výplaty v hotovosti nejasný (a z hlediska předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti i potenciálně rizikový). Žalovaná alternativně nabídla žalobkyni provést převod výše uvedených peněžních prostředků na účet žalobkyně vedený v jiné bance, což však žalobkyně odmítla. S ohledem na nesoučinnost žalobkyně při provádění Kontroly klienta i v tomto případě však byla žalovaná opět dle § 15 AML zákona povinna neuskutečnit obchod (výplatu zůstatků). K vyplacení zůstatků vedených v pomocné evidenci k účtům došlo na základě výzvy právního zástupce žalobkyně (a to na účty advokátní úschovy právního zástupce). V případě žádosti právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 8. 2022 o převod zůstatků na účty advokátní úschovy žalovaná dospěla k závěru, že jde o obdobný případ jako v případě převodu na účet žalobkyně vedený jinou bankou, resp. peněžní prostředky jsou v takovém případě zaslány na účet právního zástupce žalobkyně, který jedná v jejím přímém zastoupení, tj. jde fakticky o převod do vlastní dispozice žalobkyně, přičemž i advokát je sám povinnou osobou ve smyslu AML zákona.4. Žalovaná přesto, že zpochybňuje primárně samotný vznik nároku žalobkyně, vznesla námitku promlčení s tím, že žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení počítaný z částky 4 345 717,67 Kč (95 194,91 EUR s kurzem 25,59 Kč/1 EUR a 90 820,37 USD s kurzem 21,027 Kč/1 USD) za období od 10. 5. 2021 (zrušení účtu) do 23. 8. 2022 (výplata účtu). Žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, č. j. 75 ICm 2217/2022, podle kterého „18. Právo na zákonné úroky z prodlení podléhá jako právo majetkové promlčení, přičemž se u něj uplatní obecná tříletá promlčecí lhůta. Ta počíná běžet dnem, kdy započalo samotné prodlení. Dle závěrů ustálené judikatury pak platí, že povinnost platit úroky z prodlení vzniká jednorázově (KSPH 67 INS 5151/2022) v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splnění svého závazku. Tímto dnem počíná běžet promlčecí lhůta a jejím uplynutím se právo promlčí jako celek. Úroky z prodlení tak nevznikají samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení (srov. rozsudek NS ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, nebo rozsudek NS ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009).“ S ohledem na shora uvedené, kdy žalobkyně tvrdí, že žalovaná prodlévá od 10. 5. 2021, uplynula dne 10. 5. 2024 tříletá promlčecí lhůta, ve které mohla uplatit zákonný úrok z prodlení (pokud by žalovaná vůbec prodlévala). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podala teprve dne 6. 11. 2024, tj. téměř půl roku po marném uplynutí promlčecí lhůty, její nárok je tedy v celém rozsahu promlčen.5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování měl za prokázané, že žalovaná banka se žalobkyní dne 17. 9. 2020 uzavřela Rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb, na jejímž základě žalobkyni poskytovala služby v oblasti platebního styku. Téhož dne žalovaná s žalobkyní uzavřela dvě smlouvy o zřízení běžného účtu k Rámcové smlouvě, na základě kterých pro ni vedla platební účty č. , č. účtu, a č. , č. účtu, . S ohledem na povahu platebních transakcí zaznamenaných za období od 21. 10. 2020 do 23. 10. 2020 ve vztahu k účtům žalovaná přistoupila za účelem řádného plnění povinnosti provést kontrolou klienta (tj. žalobkyně) ke kontaktování žalobkyně za účelem upřesnění předmětu jejího podnikání, bližšího pochopení účelu prováděných transakcí a původu finančních prostředků k nim použitých. Ke kontaktování žalobkyně ve výše uvedené věci došlo ze strany žalované opakovaně v období od 22. 10. 2020 do 28. 5. 2021. Dne 29. 10. 2020 byla žalobkyně prostřednictvím opakované žádosti o poskytnutí součinnosti při provádění kontroly klienta také výslovně upozorněna, že v případě, že by nedošlo z její strany k poskytnutí požadované součinnosti při provádění Kontroly klienta podle AML zákona, bude žalovaná nucena uplatnit postup podle § 15 AML zákona. O skutečnosti, že informace žalovaná zjišťuje z důvodu plnění povinností vyplývajících z AML zákona byla žalobkyně informována již v první zprávě zaslané jednateli žalobkyně dne 22. 10. 2020.6. Žalovaná oznámila , orgán, podezřelý obchod žalobkyně na účtech č. , č. účtu, (vedený v EUR) a č. , č. účtu, (vedený v USD), jejichž platby jsou v oznámení popsány s tím, že klient neposkytl součinnost a tímto žalovaná zamezila dalšímu nakládání s těmito účty. Oznámení učinila v souladu s § 18 odst. 1 AML zákona dne 29. 10. 2020, a to