36 Co 424/2025-237 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pan , jméno FO, , narozený , datum, , zemřelý dne , datum, , není dědicem po zůstaviteli panu , jméno FO, , narozenému dne , datum, , zemřelému dne , datum, , a to dědicem ze závěti ze dne , datum, , sepsané notářským zápisem notáře , tituly před jménem, , adresa, , pod č. , hodnota, (výrok I). Žalobkyni zároveň uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 181 003,90 Kč do 3 dnů právní moci rozsudku do rukou advokáta žalované (výrok II).2. Rozhodl tak o žalobě, ve které žalobkyně tvrdila neplatnost závěti ze dne , datum, , ve které byl jako univerzální dědic zemřelého manžela žalobkyně, pana , jméno FO, (dále jen „zůstavitel“), ustanoven žalovaný , jméno FO, , který dne , datum, zemřel (dále jen „dědic“). Zůstavitel totiž odkázal dědici veškerou svou pozůstalost za podmínky, že žalobkyně bude v bytě manželů , jméno FO, na adrese , adresa, , bydlet do konce svého života, dědic jí bude přispívat na bydlení polovinou měsíčních plateb, bude jí pomáhat s údržbou bytu, s nakupováním, bude jí vozit k lékaři a činit další dle jejích potřeb a konkrétních okolností. Tato přání, kterými chtěl zajistit svou manželku a kterými podmínil závěť, zůstavitel sepsal, listinu zápis obsahující však měl k dispozici dědic, který ji ovšem přes svůj příslib žalobkyni nevydal. Dědic ode dne úmrtí zůstavitele neplnil jeho přání, žalobkyni ani jednou nekontaktoval, nejevil o ní zájem, nepomáhal jí s nakupováním, nevozil ji k lékaři a nereagoval ani na její SMS zprávy obsahující žádosti o pomoc. Zůstavitel sepsal svou závěť v mylné pohnutce, že dědic je tou správnou osobou, která se postará o jeho manželku a za to získá od zůstavitele značný majetek. Zakládala-li se vůle zůstavitele na mylné pohnutce, způsobuje to neplatnost celé závěti. Dědic po podání žaloby zemřel, závěť přitom nezanechal a jeho dědici ze zákona v první dědické třídě, kteří dědictví neodmítli, se stali jeho dva synové a manželka. V dědickém řízení po , jméno FO, byla následně schválena dědická dohoda, na jejímž základě nabyla veškeré dědictví pozůstalá manželka, která se tak stala v řízení žalovanou.3. Žalovaná se proti žalobě bránila tím, že závěť byla zůstavitelem pořízena svobodně a nebyla vázána žádnými podmínkami. Pokud měl zůstavitel v úmyslu omezit dědice při nakládání s nabytým dědictvím, či mu stanovit povinnosti vůči třetí osobě, pak mu nic nebránilo takové podmínky uvést do závěti; z textu notářského zápisu ze dne , datum, však nic takového patrné není, proto lze dovodit, že zůstavitel podobný úmysl neměl. Měl-li snad zůstavitel úmysl stanovit dědici případné podmínky, které měl jako dědic splnit, jednalo by se o tzv. „dovětek“ ve smyslu ustanovení § 1498 zákona č. 89/1992 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který však vyžaduje obdobné náležitosti jako má závěť; pořízená závěť ovšem žádné takové podmínky neobsahovala. Případný omyl v pohnutce navíc musí být u pořizovatele závěti přítomen již v době jejího pořízení, skutková tvrzení žalobkyně však brojí toliko proti údajnému jednání dědice po smrti zůstavitele. Žalovaná kromě toho namítala, že žalobkyně neprokázala, mimo pořízené závěti, existenci jakékoli další listiny, která měla stanovit podmínky péče o žalobkyni.4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodech 5. – 12. odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž považoval za nesporné, že mezi účastníky probíhá u Obvodního soudu pro , adresa, řízení o pozůstalosti po zůstaviteli panu , jméno FO, , které je vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Pověřená soudní komisařka v tomto řízení vyzvala žalobkyni k podání žaloby na určení, že pan , jméno FO, není dědicem ze závěti ze dne , datum, , která byla pořízena notářským zápisem č. , hodnota, (dále jen „notářský zápis“), neboť pozůstalá manželka tvrdila neplatnost závěti z důvodu jejího sepsání v mylné pohnutce. Soud prvního stupně dále vyšel z obsahu samotného notářského zápisu ze dne , datum, , kterým zůstavitel nejprve odvolal závěť sepsanou dne , datum, notářským zápisem , hodnota, a zároveň pořídil závěť novou, kterou zůstavil dědici , jméno FO, veškerou svou pozůstalost, ať už se bude skládat z čehokoli a vše, co bude předmětem pozůstalostního řízení po jeho osobě. Zároveň touto závětí neodvolal vydědění svého syna , tituly před jménem, , jméno FO, , narozeného dne , datum, , které bylo sepsáno notářským zápisem , hodnota, a prohlásil, že projev jeho vůle obsažený v notářském zápisu ze dne , datum, se děje s rozvahou, vážně a bez donucení.5. Důkazy SMS zprávami žalobkyně soud prvního stupně neprovedl, neboť byly předloženy za účelem prokázání tvrzení, že žalobkyně požadovala po dědici po smrti svého manžela různou pomoc, případně za účelem prokázání způsobu, jakým to žalobkyně činila. Toto dokazování totiž považoval za nadbytečné, neboť v řízení neměl za prokázané primární tvrzení žalobkyně o existenci pohnutky zůstavitele při pořízení závěti.6. Soud prvního stupně se dále zabýval tvrzením žalobkyně, že závěť sepsaná notářským zápisem ze dne , datum, byla zůstavitelem pořízena po předchozím ujištění a slibu ze strany dědice, že se postará o žalobkyni a bude jí finančně i jinak pomáhat až do konce jejího života. Podle žalobkyně situace, kdy tak dědic ani jeho rodina nečinili, způsobila neplatnost závěti, která měla být z tohoto důvodu zůstavitelem pořízena v mylné pohnutce, neboť zůstavitel by takovou závěť bez této pohnutky nepořídil. Soud prvního stupně však konstatoval, že tato tvrzení žalobkyně přes opakovaná poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) nebyla prokázána.7. Shrnul totiž, že z výpovědí svědků, ale i z výpovědi samotné žalobkyně, jednoznačně vyplynulo, že zůstavitel nikdy s nikým pořízení závěti ve prospěch dědice, potažmo důvody či pohnutky, proč tak činí, nekonzultoval, o této záležitosti s nikým nemluvil, přičemž dokonce ani žalobkyni nesdělil, že takovou závěť pořídil (žalobkyně se dle své výpovědi měla o závěti dozvědět až po smrti zůstavitele). Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a notáře , tituly před jménem, , jméno FO, , kteří byli přítomni aktu pořízení závěti ze strany zůstavitele, měl za prokázané, že ani při samotném pořízení závěti zůstavitel nesdělil jakékoli důvody, motivy či pohnutky, proč veškerý svůj majetek odkazuje právě dědici , jméno FO, . K osobě dědice potom zjistil, že se zůstavitelem byli příbuzní, přičemž porovnal výpověď svědka , jméno FO, a samotné žalobkyně, jejichž obsah byl v rozporu s žalobními tvrzeními, v nichž žalobkyně uvedla, že dědic měl být pouze rodinný známý. Právě svědek , jméno FO, , dědicův syn, žalobkyni seznámil se závětí, kterou jí osobně předal po smrti zůstavitele.8. Soud prvního stupně se poté zabýval existencí listiny, ve které měl podle žalobkyně zůstavitel písemně uvést podmínky, ke kterým se měl zavázat dědic ve vztahu k ní. Uzavřel však, že existence takové listiny v řízení najevo nevyšla. Žalobkyně takovou listinu soudu nepředložila, žalovaná její existenci popírala. Skutečnost, že by taková listina byla zůstavitelem skutečně sepsána, nepovažoval za prokázanou ani dalšími důkazy, pročež její existenci považoval za značně nepravděpodobnou. Jako nevěrohodnou přitom vyhodnotil výpověď žalobkyně o tom, že jí tuto listinu měl předat dědic u poštovních schránek v domě, ve kterém bydlí, neboť žalobkyně si nebyla schopna vybavit, kdy a jak se dozvěděla o samotné závěti, ale okolnosti předání údajné listiny s požadavky sepsanými jejím manželem ve své výpovědi podrobně popisovala. V té souvislosti považoval za velmi nepravděpodobné, že by se jí zůstavitel v době od pořízení závěti až do své smrti (přičemž se mělo jednat o dobu takřka tří let) o svém záměru pořídit závěť ve prospěch třetí osoby se stanovením podmínek péče o manželku nezmínil, a namísto toho sepsal „potají“ listinu, která by měla být dědicem pozůstalé manželce poskytnuta k nahlédnutí až následně. To považoval za nelogické a nepravděpodobné, tím spíše za situace, kdy manželství žalobkyně a zůstavitele mělo být podle výpovědi žalobkyně šťastné a výjimečné. Soud prvního stupně zároveň upozornil na rozpor výpovědi žalobkyně s jejím žalobním tvrzením, že zůstavitel jí měl krátce před smrtí požádat, aby do nemocnice pozvala notáře s tím, že chce změnit závěť, přičemž ve výpovědi uvedla, že s ním otázku závěti vůbec neřešil a dozvěděla se o ní až po jeho smrti.9. Prvostupňový soud rovněž zhodnotil výpovědi svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, , které měly být přítomny schůzce žalobkyně s cizím mužem v dolní části domu, kde bydlí, přičemž tento muž měl žalobkyni předat listinu, která jí velmi rozrušila. Žalobkyně měla být podle výpovědi svědkyně , jméno FO, z této informace zaskočená a měla se zhroutit, taková reakce však podle soudu prvního stupně jednoznačně svědčí o předání negativní zprávy, nikoli zprávy o příslibu podpory ze strany širší rod