36 Co 451/2025-260 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 97 689 Kč s 12,75% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I), a neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 39 349 Kč (výrok II).2. Rozhodl tak o požadavku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalované na její úkor dostalo na základě jejího plnění z absolutně neplatné smlouvy o investičním životním pojištění, uzavřené účastnicemi dne , datum, (dále jen „pojistná smlouva“). Absolutní neplatnost pojistné smlouvy dovozovala zejména z důvodu zneužívajících smluvních podmínek týkající se poplatků, neurčitosti mechanismu tvorby hodnoty podílových jednotek a netransparentní nákladové struktury.3. Žalovaná nárok neuznala. Ohradila se proti žalobkyní tvrzené neplatnosti smlouvy, přičemž namítla, že smluvní ujednání měla standardní povahu, a rovněž vznesla námitku promlčení žalobního nároku s tím, že u většiny uhrazených plateb pojistného subjektivní promlčecí lhůta k jejich uplatnění již marně uplynula, když důvody tvrzené neplatnosti mohla žalobkyně zjistit z výročních přehledů. V případě, že by žalobní nárok nebyl zcela promlčen, navrhla jeho zúčtování oproti vyplacenému odkupnému, které žalobkyni plnila dne , datum, ve výši 39 278 Kč.4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodech 6. až 11. odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování tak vzal za prokázané, že účastnice uzavřely dne , datum, pojistnou smlouvu č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo sjednání investičního životního pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistnou dobou 35 let, připojištění invalidity , podezřelý výraz, (důchod) s progresivním plněním až 200 % s pojistnou dobou 20 let, s počátkem pojištění dne , datum, . Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala hradit pojistné ve výši 1 468 Kč měsíčně, z toho za hlavní pojištění částka 1 200 Kč a za připojištění 268 Kč; tyto částky se podle následně uzavřených smluvních dodatků měnily. Žalobkyně za celou dobu domnělého trvání smluvního vztahu uhradila žalované na pojistném celkem 136 967 Kč, smlouvu vypověděla ke dni , datum, a žalovaná jí vyplatila odkupné ve výši 39 278 Kč. Nejpozději v červnu 2021 byla žalobkyně prostřednictvím výročního dopisu, zaslaného prostřednictvím smluvené emailové komunikace, informována o hodnotě podílových jednotek, stržených poplatcích i výši odkupného [o platbě pojistného, hodnotě fondů a rozložení investic, hodnotě odkupného, přehledu pojistné ochrany, o stavu a pohybech na podílovém účtu spolu s položkami počátečního stavu investovaným částkám v předchozím roce aj.].5. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil zejména podle § 3028 odst. 1, § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 107 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do , datum, (dále jen „obč. zák.“). Přednostně se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou a uzavřel, že i pokud by žalobní tvrzení o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy byla zcela důvodná, s ohledem na prokázané doručení výročního přehledu, z kterého žalobkyně mohla dovodit okolnosti jí tvrzené neplatnosti smlouvy, by subjektivní dvouletá promlčecí lhůta počala běžet nejpozději dne , datum, ; ke dni podání žaloby (, datum, ) by tak byl její žalobní nárok v převážné části promlčen. Nepromlčená část odpovídající plněním ve výši 18 879 Kč (pojistné hrazené od , datum, do , datum, ) byla plně pokryta již vyplaceným odkupným. Soud odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu k běhu subjektivní a objektivní promlčecí doby (rozsudek NS ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) i k posuzování rozporu námitky promlčení s dobrými mravy a uzavřel, že žalobě nelze vyhovět ani při posuzování promlčení podle objektivní promlčecí doby. Za poslední tři roky před podáním žaloby žalobkyně uhradila žalované na pojistném podle Smlouvy celkem částku ve výši 29 667 Kč, žalovaná naproti tomu žalobkyni následně uhradila odkupné ve výši 39 278 Kč, tedy ani v takovém případě se žalovaná na úkor žalobkyně nijak neobohatila. Nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, když v chování žalované neshledal žádné projevy zneužití práva na úkor žalobkyně. Při vypořádání vzájemného plnění účastníků v důsledku tvrzené neplatnosti smlouvy vyšel tedy z nepromlčených částek, které by si navzájem účastníci v případě tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy zaplatili. A za situace, kdy nepromlčené plnění žalobkyně je nižší než plnění poskytnuté jí žalovanou, žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).6. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Soudu prvního stupně vytkla zejména nesprávná, nedostatečná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení otázky promlčení, především pokud jde o počátek běhu subjektivní promlčecí doby. Namítla, že prvostupňový soud své závěry založil pouze na její předpokládané, nikoli prokázané vědomosti o vzniku bezdůvodného obohacení, když dovodil, že tuto vědomost měla v době doručení výročního dopisu ze dne , datum, , aniž bylo v řízení prokázáno, že se s jeho obsahem skutečně seznámila. V této souvislosti rovněž zdůraznila, že z obsahu výročních dopisů nelze dovodit vědomost o bezdůvodném obohacení, když v dopise uvedené informace samy o sobě neumožňují učinit závěr o neplatnosti pojistné smlouvy, která je nezbytným předpokladem vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Vytkla soudu, že směšuje pouhou vědomost o ekonomických tocích na pojistném účtu s vědomostí o jejich bezdůvodnosti (absolutní neplatnosti smlouvy) a své závěry opírá o spekulativní úvahy odporující logice, neboť za této situace by nebylo z její strany rozumné, aby po další téměř tři roky dobrovolně plnila na neplatnou smlouvu.7. Dále akcentovala, že soud prvního stupně pochybil, když se odmítl zabývat meritem věci, tedy posouzením neplatnosti pojistné smlouvy, a spokojil se výlučně s hodnocením námitky promlčení. Zapříčinil tak nepřezkoumatelnost konečného rozhodnutí, když bez zodpovězení otázky, zda pojistná smlouva trpí absolutní neplatností z důvodu neurčitých a zneužívajících ujednání o poplatcích, nákladové struktuře a neseznámení se specifikací, nebylo možné posoudit ani vznik a okamžik vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a tím ani běh subjektivní či objektivní promlčecí doby. Navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalovaná se plně ztotožnila s napadeným rozsudkem a navrhla jeho potvrzení. Zčásti zopakovala svou obrannou argumentaci či parafrázovala části dotčeného rozhodnutí a plně se ztotožnila se závěrem o uplynutí subjektivní (popřípadě i objektivní) promlčecí lhůty. Přisvědčila soudu, že byl oprávněn a judikaturou Nejvyššího soudu veden k tomu, aby se námitkou promlčení zabýval přednostně, aniž by bylo nutné meritorně posuzovat neplatnost pojistné smlouvy. Uvedla, že závěr soudu prvního stupně o počátku běhu subjektivní promlčecí doby odpovídá ustálené a aktuální judikatuře, podle níž postačuje, aby žalobkyně měla alespoň laickou možnost dovodit, že s pojistnou smlouvou je něco v nepořádku, přičemž takovou možnost žalobkyně nepochybně získala nejpozději doručením výročního dopisu za rok 2021 dne , datum, , v němž byla konfrontována s nepoměrem mezi zaplaceným pojistným a hodnotou odkupného. Odmítla argumentaci žalobkyně, podle které by bylo nutné prokazovat její detailní právní vědomost s tím, že vědomost o konkrétních skutečnostech způsobujících neplatnost smlouvy, nelze zaměňovat se znalostí právní kvalifikace a erudicí jedné ze smluvních stran si závěr o vzniku bezdůvodného obohacení na jejich základě učinit. Správným shledala i postup soudu prvního stupně při vypořádání pouze nepromlčených plnění, když zohlednění i promlčených částek by popíralo smysl institutu promlčení a neodpovídalo převažující judikatuře. Argumentaci žalobkyně týkající se rozporu námitky promlčení s dobrými mravy označila za spekulativní, zdůraznila svou dobrou víru i s poukazem na absenci jakéhokoli sankčního postihu ze strany dohledových orgánů a připomněla, že žádným způsobem nepřispěla k tomu, že žalobkyně svůj nárok neuplatnila včas. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ust. §