51 Co 135/2026-69 – Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu s návrhem, aby soud z exekuce, nařízené exekučním příkazem soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, dne 29.10.2024, č.j. , spisová značka, , proti povinnému , právnická osoba, se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , vyloučil položku pořadové , číslo, , sepsanou v protokolu o soupisu věcí ze dne 29.10.2024 - , Vozidlo - název, , RZ , SPZ, , VIN: , VIN kód, (výrok I). Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 220 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal, aby z exekuce, vedené proti povinné , právnická osoba, , byl vyloučen osobní automobil , Vozidlo - název, , specifikovaný ve výroku I. rozsudku (dále jen předmětné vozidlo). Žalobu odůvodnil tím, že dne 29.10.2024 vydal soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , pověřený vedením exekuce Obvodním soudem pro , adresa, dne 24.8.2016, exekuční příkaz k provedení exekuce pod č. j. , spisová značka, , jímž rozhodl o provedení exekuce prodejem movitých věcí k vymožení pohledávky oprávněné , právnická osoba, proti povinné. Tímto exekučním příkazem a protokolem o soupisu ze dne 29.10.2024 bylo do soupisu movitých věcí pojato i předmětné vozidlo. Žalobce dne 9.6.2025 obdržel od soudního exekutora výzvu k odevzdání předmětného vozidla, neboť k tomuto datu byl v registru vozidel evidován žalobce jako vlastník. Žalobce podal návrh na vyškrtnutí vozidla z exekuce a předložil exekutorovi kupní smlouvu ze dne 3.10.2024, ověřující převod vlastnického práva. Exekutor návrhu nevyhověl, neboť exekuční příkaz a protokol o soupisu byl povinné doručen dne 30.10.2024 a žalobce byl jako vlastník vozidla do registru vozidel zapsán až 6.2.2025. Žalobce tvrdil, že do soupisu věcí byla sepsána věc v jeho výlučném vlastnictví, kterou pořídil ze svých prostředků a do exekuce nespadá. Kupní cenu dohodnutou v kupní smlouvě ve výši 125 000 Kč uhradil v hotovosti ve dvou splátkách. Zpochybnil požadavek exekutora, aby na kupní smlouvě byly ověřeny podpisy, protože zákon to nevyžaduje. Navíc do soupisu movitých věcí bylo vozidlo pojato s neexistujícím VIN. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, nepopřela, že vedením exekuce byl Obvodním soudem pro , adresa, pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, . Kupní smlouva mezi povinnou společností , právnická osoba, a žalobcem dne 3.10.2024 byla uzavřena až po doručení vyrozumění o zahájení exekuce a v té době převodu vlastnického práva k vozidlu bránila překážka generálního inhibitoria dle § 44a exekučního řádu. Doručením exekučního příkazu a výzvy k odevzdání vozidla uplatnil soudní exekutor námitku relativní neplatnosti uzavřené kupní smlouvy dne 9.6.2025 i vůči žalobci. Žalovaná z procesní opatrnosti vznesla námitku neplatnosti jednání, jímž došlo ze strany povinné k převodu motorového vozidla žalobci. Žalobce později uvedl, že ani soudní exekutor, ani oprávněná (v tomto sporu žalovaná), neučinili právně relevantní krok vznesení písemné námitky neplatnosti jednání společnosti , právnická osoba, , a její jednání tak lze považovat za platné. Kupní smlouva byla uzavřena dne 3.10.2024, te relevantní neplatnost úkonu podle speciálního inhibitoria.3. Soud prvního stupně při svém dokazování vycházel ze zjištění, která uvedl v bodu 4. odůvodnění, a na něž soud prvního stupně odkazuje. Společnost , právnická osoba, jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli dne 3.10.2024 kupní smlouvu o prodeji automobilu , Vozidlo - název, model , název, , RZ , SPZ, , specifikovaný číslem technického průkazu, rokem výroby, barvou, počtem najetých kilometrů a VIN. Kupní cena byla sjednána na částku 125 000 Kč a měla být uhrazena ve dvou splátkách oproti vystavenému příjmovému pokladnímu dokladu, nejpozději do tří měsíců od podpisu smlouvy. Kupujícímu pak byla stanovena povinnost zaplatit kupní cenu po předání a převzetí věci. Přípisem ze dne 1.11.2017 soudní exekutor společnosti , právnická osoba, zaslal výzvu ke splnění vymáhané povinnosti dle § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekučního řádu), kterou tato obdržela dne 4.11.2017 ve věci oprávněné , právnická osoba, proti povinné , právnická osoba, pro vymožení částky 8 796 Kč a penále 419 Kč. Soudní exekutor povinnou vyzval k úhradě do 30 dnů. Dne 29.10.2024 vydal soudní exekutor exekuční příkaz pod č. j. , spisová značka, a rozhodl jím o provedení exekuce prodejem movitých věcí, konkrétně předmětného automobilu. Povinnému bylo exekučním příkazem zakázáno nakládat s věcmi pojatými do soupisu. Exekuční příkaz byl povinné společnosti doručen do datové schránky dne 30.10.2024 a žalobci dne 16.6.2025. Dne 29.10.2024 soudní exekutor rovněž sepsal protokol o soupisu věcí známých z rejstříku případně seznamu, zřízeného ze zákona nebo jiné evidence, a do soupisu pojal i položku , číslo, - předmětný automobil. Následně vyzval žalobce přípisem ze dne 9.6.2025, č.j. , spisová značka, , k jeho odevzdání s tím, že dle § 47 odst. 6 exekučního řádu považuje právní jednání, jímž došlo k převodu majetku ve vlastnictví povinné postižené exekučním příkazem za absolutně neplatné a žalobce vyzval, aby vozidlo předal ve lhůtě 30 dnů. Žalobce výzvu obdržel dne 16.6.2025. Soudní exekutor nevyhověl návrhu žalobce na vyškrtnutí automobilu ze soupisu movitých věcí se zdůvodněním, že ve smyslu § 44a exekučního řádu nebyla povinná oprávněna po doručení vyrozumění o zahájení exekuce nakládat s majetkem. Exekutor dovodil, že motorové vozidlo bylo převedeno z povinné na třetí osobu absolutně neplatně, neboť podpisy na kupní smlouvě ze dne 3.10.2024 nebyly úředně ověřeny a žalobce nevysvětlil, proč vozidlo nepřevedl v zákonné lhůtě 10 dnů dle § 8 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. K argumentu ohledně špatného VIN uvedl, že z rejstříku motorových vozidel vyplývá VIN, uvedený v exekučním příkazu a soupisu věcí. Podle výpisu z registru motorových vozidel byla jako vlastník vozidla od 23.10.2024 do 6.2.2025 zapsána společnost , právnická osoba, Ke dni 6.2.2025 byl jako vlastník vozidla zapsán žalobce a ke stejnému dni jako provozovatel opět společnost , právnická osoba, Žalobce soudu předložil dvě stvrzenky, první ze dne 10.10.2024 o úhradě částky 60 000 Kč společnosti , právnická osoba, , další stvrzenka na částku 65 000 Kč byla vystavena dne 21.10.2024.4. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z toho, že mezi žalobcem a společností , právnická osoba, byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.). V době uzavření smlouvy však vůči prodávající , právnická osoba, jako povinné bylo vedeno exekuční řízení soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, a soudní exekutor výzvou, doručenou povinné dne 1.11.2017, povinnou upozornil na zákaz nakládání s majetkem ve smyslu § 44a odst. 1 exekučního řádu. Toto ustanovení upravuje generální inhibitorium, podle něhož nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb osob, k nimž má vyživovací povinnost a udržování a správy majetku. Právní jednání, jímž povinný poruší povinnost, je neplatné. Považuje se však za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora oprávněného nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný či přihlášený věřitel vznesli námitku neplatnosti. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 4022/2018 či 21 Cdo 496/2016, podle něhož porušení generálního inhibitoria způsobuje relativní neplatnost právního jednání, které lze namítat i v řízení o excindační žalobě. Oprávněný se tak může dovolávat neplatnosti právního jednání povinného v rámci obrany proti žalobě.5. V daném řízení žalovaná jako oprávněná vznesla námitku relativní neplatnosti uzavřené kupní smlouvy, doručila ji prostřednictvím soudu žalobci a i povinné , právnická osoba, Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že právní jednání, spočívající v uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a povinnou je neplatné, a proto žalobu zamítl.6. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a úspěchu žalované v řízení. Její náklady jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. hotovými náklady za 4 úkony, jimiž je převzetí věci, písemné vyjádření a 2x účast na ústním jednání, výše náhrady vychází z § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. a činí 300 Kč za jeden úkon. Celkem tak žalované náleží náhrada nákladů ve výši 1 200 Kč.7. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce s návrhem na jeho změnu a vyhovění žalobě. Zopakoval genezi věci, tedy že se domáhá vyloučení v