51 Co 24/2026-303 – Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem řízení částečně zastavil do částky 95 484,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 198 806 Kč za dobu od 18.2.2025 do 17.6.2025 a z částky 95 484,46 Kč za dobu od 18.6.2025 do zaplacení (výrok I), ve zbývající části, tj. do částky 103 321,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 103 321,54 Kč za dobu od 18.6.2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované ve výši 36 120 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 198 806 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť měla za to, že pojistná smlouva uzavřená mezi účastnicemi 5.5.2010 s účinností od 1.6.2010 je absolutně neplatná; požadovaná částka měla představovat jí zaplacené pojistné ve výši 198 806 Kč. Žalobkyně tvrdila, že nebyla seznámena s přehledem poplatků, takže ujednání o poplatcích jsou neurčitá, a dále namítala existenci zneužívajících ujednání podle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“). Žalovaná žalobě oponovala s tím, že považovala pojistnou smlouvu za platnou, konkrétně tvrdila, že žalobkyně byla s poplatky seznámena. Žalovaná též uplatnila námitku promlčení, a to jak v subjektivní, tak v objektivní době, přičemž za poslední tři roky před podáním žaloby identifikovala plnění žalobkyně ve výši 30 291 Kč. Současně uvedla, že dne 17.6.2025 (po podání žaloby) vyplatila žalobkyni částku 31 486,04 Kč.3. Soud prvního stupně výrokem I částečně zastavil řízení, neboť žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu zpět, přičemž do částky 23 642,73 Kč na jistině a 2 726,73 Kč na úroku tak učinila pro plnění žalované po podání žaloby, ve zbylé části se k důvodu zpětvzetí nevyjádřila. Výrok I nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (pojistná smlouva, pojistné podmínky, sazebník poplatků, přehled plateb, vyplacená pojistná plnění), v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 13 - 19 odůvodnění rozsudku a odvolací soud na něj pro stručnost odkazuje. Takto podrobně soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu , název, životní pojištění č. , číslo, s počátkem pojištění ode dne 1.6.2010. Smlouva obsahovala pojištění pro případ smrti a dožití a dále doplňková a úrazová připojištění. Účastnice řízení smlouvu opakovaně doplňovaly. Pojištění zaniklo výpovědí žalobkyně. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkem 129 691 Kč, přičemž za poslední 3 roky před podáním žaloby (tj. po 21.2.2022) žalobkyně zaplatila částku 30 291 Kč. Žalovaná nevyplatila žádné odkupné, dne 17.6.2025 uhradila částku 31 486,04 Kč, kterou označila jako vrácené pojistné a poplatky za období od 14.3.2022 do 17.2.2024 (v podrobnostech viz bod 17 napadeného rozsudku)5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil vzhledem k § 3028 odst. 3 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle § 37 odst. 1, § 100 odst. 1, § 107 odst. 1 až 3 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě; započtení vztáhl k § 1982 o. z. (alternativně k § 580 obč. zák.). Z důvodu hospodárnosti řízení se soud prvního stupně nejprve zabýval uplatněnou námitkou promlčení. Zdůraznil nezávislý běh subjektivní (§ 107 odst. 1 obč. zák.) a objektivní (§ 107 odst. 2 obč. zák.) promlčecí doby, když dle judikatury platí, že, skončí-li běh jedné z nich, právo je promlčeno vzdor tomu, že druhá z dob dosud neuplynula; u plnění z neplatné smlouvy běží objektivní tříletá doba od každé jednotlivé platby a subjektivní od okamžiku, kdy se oprávněný dozví o skutečnostech, zakládajících neplatnost předmětné smlouvy; soud prvního stupně odkázal v této souvislosti na četná rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, 33 Cdo 3113/2023, 26 Cdo 1161/2003, 33 Odo 306/2005 a další). V projednávané věci soud prvního stupně dovodil, že běh subjektivní doby mohl začít 6.1.2023, kdy žalobkyně stvrdila, že byla při uzavírání dodatku seznámena se sazebníkem poplatků (srov. bod 35 napadeného rozsudku).6. Nicméně s ohledem na nejednotnost judikatury, týkající se počátku běhu subjektivní promlčecí doby v obdobných případech, považoval soud prvního stupně za rozhodující objektivní promlčecí dobu. Ta počala běžet vždy uhrazením konkrétní částky pojistného. Takto jsou tedy promlčeny všechny platby starší tří let před podáním žaloby, nepromlčeno zůstalo pouze 30 291 Kč. Soud však přihlédl k dobrovolně plněné částce 30 291 Kč (+ kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 1 195,04 Kč), takže po zápočtu nezůstalo nic k plnění. Již jen z tohoto důvodu nemohla být podle soudu prvního stupně žaloba úspěšná.7. Soud prvního stupně se vypořádal i s tvrzením, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Převzal závěr z judikatury, že taková situace může nastat jen výjimečně – jde-li o zjevné zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí lhůty nezavinil a postih by byl nepřiměřeně tvrdý. V posuzované věci takové okolnosti soud prvního stupně neshledal a zdůraznil systémovou roli promlčení při ochraně právní jistoty obou stran. Taktéž se soud prvního stupně neztotožnil s tím, že žalovaná „věděla“ o neplatnosti smluv již od roku 2018. Upozornil, že pouhá existence jednotlivých rozhodnutí soudů neodůvodňuje zobecnění závěru o neplatnosti na veškeré smlouvy, které je třeba vždy posuzovat individuálně, zároveň i praxe žalované (standardní výplata plnění a odkupného) je s ideou „vědomé neplatnosti“ neslučitelná. Pokud jde o argumentaci dohledovými benchmarky , právnická osoba, , ty podle soudu prvního stupně pouze sumarizují dohledová očekávání a samy o sobě neřeší konkrétní smlouvy, navíc výslovně připouštějí, že názor soudu či bankovní rady se může lišit. Konečně ani tvorba rezerv v účetnictví není důkazem „vědomé“ neplatnosti smluv.8. Konečně pak soud prvního stupně zdůvodnil i to, že nepřihlédl k žalobkyní uplatněnému způsobu započtení dobrovolně plněné částky, neboť způsob, který zvolila žalobkyně, neodpovídá § 1933 odst. 1 o. z. S ohledem na to, že žalovaná částka sestává z jednotlivých nároků na vydání bezdůvodného obohacení, je třeba přihlédnout ke specifikaci plnění, jak ji uvedla při plnění žalovaná. Ta jednoznačně uvedla, že plní na částky „pojistného a poplatky za období od 14.3.2022 do 17.2.2024“ (v podrobnostech srov. bod 47 napadeného rozsudku).9. Pro úplnost soud prvního stupně uzavřel, že pojistná smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost ceny plnění (§ 37 obč. zák.), neboť výši poplatků (zejm. počátečních nákladů) nebylo možné při uzavření smlouvy zjistit určitým způsobem ani s pomocí sazebníku a pojistných podmínek, neboť částky závisely na budoucí době trvání a dalších proměnných. Soud vycházel z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která rozlišuje mezi neurčitostí smlouvy vedoucí k neplatnosti a přezkumem nepřiměřenosti či „zneužívajících“ ujednání ve spotřebitelských smlouvách. V situaci neplatnosti smlouvy pro její neurčitost nelze posuzovat přiměřenost takového ujednání dle směrnice; k tomu odkázal zejména na rozsudek sp. zn. 33 Cdo 499/2023 a navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu.10. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žaloba nebyla důvodná, neboť veškeré nepromlčené nároky žalobkyně byly plně kompenzovány plněním, které poskytla žalobkyni žalovaná dobrovolně po podání žaloby. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl.11. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k § 146 odst. 2 o.s.ř. Uvedl, že po částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby bylo třeba zohlednit to, že žalovaná na uplatněný nárok plnila dobrovolně po podání žaloby. Žalobkyně z tohoto důvodu pak vzala žalobu částečně zpět a řízení bylo částečně zastaveno. Soud prvního stupně pak na náhradě nákladů řízení přiznal více úspěšné žalované 76 % výše náhrady nákladů řízení, při zohlednění změn v předmětu řízení v souvislosti s částečnými zpětvzetími žaloby dne 20.6.2025 a dne 18.9.2025. Celkem tak uložil žalobkyni k úhradě částku 36 120 Kč.12. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž napadla výrok II a III. Napadenému rozsudku vytkla především neúplné zjištění skutkového stavu, odmítnutí provedení klíčových důkazů, nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Podle mínění žalobkyně soud prvního stupně zcela zkreslil skutkový stav, zejména pokud jde o vědomost žalované o právních vadách pojistných smluv. Podle žalobkyně soud prvního stupně ignoroval časovou osu vývoje judikatury; p