51 Co 262/2025-119 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 5 425 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26.11.2024 do zaplacení (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 23 058 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 26.11.2024 do zaplacení (výrok II) a též náhradu nákladů řízení ve výši 23 217 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně(výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná zaplatila částku 28 483 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež jí mělo vzniknout plněním z absolutně neplatné pojistné smlouvy o investičním životním pojištění. Žalobkyně tvrdila, že pojistná smlouva nesjednávala pojištění v materiálním smyslu, neboť zcela postrádala pojistnou funkci a u žalobkyně chyběl pojistný zájem, když její skutečnou vůlí bylo pouze zhodnocení finančních prostředků a využití příspěvku zaměstnavatele. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, konkrétně uvedla, že pojistná smlouva je platná, existence pojistného zájmu se dle § 2761 a § 2762 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) presumuje. Dále poukazovala na dlouhodobé chování žalobkyně svědčící o akceptaci smlouvy a uplatnila rovněž námitku promlčení. V průběhu řízení žalobkyně částečně vzala žalobu zpět co do částky 5 425 Kč s příslušenstvím, neboť vyšlo najevo, že skutečně zaplacené pojistné i vyplacené odkupné byly nižší, než původně tvrdila.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil, a to pod body 6 – 13 rozsudku a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud pak považuje za potřebné na tomto místě připomenout následující skutková zjištění soudu prvního stupně: mezi účastníky byla uzavřena dne 4.4.2014 smlouva o investičním životním pojištění s měsíčním pojistným placeným zaměstnavatelem žalobkyně ve výši 2 000 Kč s pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a trváním pojištění do 65 let věku. Pojistné mělo být rozděleno co do 2 Kč na rizikové pojistné a co do 1 998 Kč na investiční složku (v podrobnostech bod 6 rozsudku). Před uzavřením smlouvy žalobkyně vyplnila záznam o zprostředkování pojištění, v němž uvedla, že má stávající životní pojištění, úrazové pojištění, zajištění příjmu i zajištění důchodu, životní pojištění se žalovanou si přeje uzavřít kvůli daňovým výhodám, investiční složce a příspěvku od zaměstnavatele (bod 7 rozsudku). Žalobkyně smlouvu vypověděla dne 22.10.2024 a bylo jí vyplaceno odkupné ve výši 135 442 Kč.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2764 odst. 1, § 2761, § 2762, § 2991, § 2993, § 619, § 621 a § 629 o. z. Soud prvního stupně uzavřel, že v důsledku absence pojistného zájmu na straně žalobkyně, o níž žalovaná prostřednictvím svého zprostředkovatele věděla, je pojistná smlouva absolutně neplatná; soud zde vycházel z obsahu záznamu z jednání, kde žalobkyně uvedla, že o pojištění zájem nemá. Neaplikoval přitom zákonnou domněnku existence pojistného zájmu podle § 2762 odst. 1 o. z., neboť byla podle jeho mínění vyvrácena obsahem záznamu o zprostředkování pojištění. Soud odkázal rovněž na komentářovou literaturu, konkrétně na výklad Růžičky k § 2764 o. z.5. Poněvadž tedy dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, posuzoval nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Ve vztahu k povinnosti žalované vydat bezdůvodné obohacení pak soud prvního stupně hodnotil i její námitku promlčení, kterou – pokud jde o promlčení v subjektivní 3 leté lhůtě - neshledal důvodnou. Konktrétně uvedl, že žalobkyně důvěřovala doporučení pojišťovacího zprostředkovatele coby odborníka a nemohla vědět, že smlouva je neplatná; pro tento závěr pak svědčí i to, že žalobkyně po celou dobu ke smlouvě přistupovala jako k platné. Žalobkyně se o důvodech neplatnosti smlouvy dozvěděla až poté, co se obrátila na svého právního zástupce (3.5.2024), tedy nárok není promlčen. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl v rozsahu 23 058 Kč (uhrazené pojistné 158 500 Kč minus odkupné 135 442 Kč) s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z.6. V částce 5 425 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně řízení zastavil, neboť žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět.7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím jeho procesnímu úspěchu ve výši 86,4 %. Odměna za zastupování byla přiznána za 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, spolu s paušálními náhradami hotových výdajů, náhradou za promeškaný čas, cestovným a náhradou za DPH, celkem ve výši 23 217 Kč.8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž rozhodnutí vytknula nesprávné právní posouzení věci, a to jak v otázce závěru o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy pro absenci pojistného zájmu, tak v otázce posouzení námitky promlčení uplatněného nároku. Žalovaná konkrétně uvedla, že soud prvního stupně opřel závěr o neexistenci pojistného zájmu výlučně o rozpor mezi údaji uvedenými žalobkyní v záznamu z jednání o sjednání pojištění a skutečností, že žalobkyně následně pojistnou smlouvu uzavřela, aniž by se jakkoli vypořádal s dalšími rozhodnými okolnostmi případu. Podle žalované soud zcela pominul zákonnou úpravu obsaženou v § 2761 a § 2762 o. z., z níž vyplývá presumpce pojistného zájmu pojistníka na vlastním životě a zdraví, a rovněž zásadu, že právní jednání má být posuzováno spíše jako platné než neplatné. Žalovaná poukázala na § 79 zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění s tím, že samotný záznam z jednání o sjednání pojištění nemůže mít bez dalšího vliv na platnost pojistné smlouvy a případný rozpor mezi tímto záznamem a obsahem smlouvy zakládá nanejvýš povinnost pojistitele upozornit na nesrovnalosti a případné právo pojistníka od smlouvy odstoupit, nikoliv její absolutní neplatnost. V této souvislosti žalovaná zdůraznila, že žalobkyně pojistnou smlouvu dobrovolně uzavřela, nikdy od ní neodstoupila, po dobu přibližně 10 let ji naplňovala, pravidelně hradila pojistné, opakovaně se smlouvou disponovala, žádala o snížení pojistného i o alokaci mimořádného pojistného a po celou dobu byla informována o rozsahu a charakteru pojištění prostřednictvím výročních sdělení. Záznam o jednání tedy nemůže být sám o sobě relevantní pro závěr o (ne)existenci pojistného zájmu žalobkyně; ten je naopak třeba posuzovat komplexně s přihlédnutím ke všem okolnostem.9. Žalovaná dále namítla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku promlčení, když dovodil, že žalobkyně se nemohla o důvodech neplatnosti pojistné smlouvy dozvědět již při jejím uzavření. Podle žalované soud přehlédl, že žalobkyně je vysokoškolsky vzdělaná v oblasti ekonomie, měla dostatečnou schopnost porozumět obsahu a důsledkům uzavírané pojistné smlouvy a po celou dobu jejího trvání se v problematice aktivně orientovala. Žalovaná nesouhlasila ani se závěrem soudu, že to byla právě ona, kdo měl již při uzavření smlouvy vědět o její domnělé neplatnosti, neboť žalovaná od počátku konzistentně zastává názor o platnosti pojistné smlouvy a existenci pojistného zájmu na straně žalobkyně. Podle žalované žalobkyně znala tvrzené důvody neplatnosti již v okamžiku uzavření pojistné smlouvy, a proto měl soud počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty odvíjet právě od tohoto okamžiku, nikoli až od převzetí právního zastoupení dne 3.5.2024.10. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení.11. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované nesouhlasila s odvolací argumentací, naopak se plně ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Uvedla, že bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že při sjednání pojistné smlouvy neměla žádný pojistný zájem, neboť od počátku usilovala výlučně o investování finančních prostředků a využití příspěvku zaměstnavatele, nikoli o sjednání pojistné ochrany, což výslovně deklarovala v záznamu o zprostředkování pojištění, kde u všech pojistných rizik uvedla zápornou odpověď. Tomuto projevu vůle odpovídalo i samotné nastavení pojistné smlouvy, v jejímž rámci bylo z měsíčního pojistného 2 000 Kč určeno přibližně 99,9 % na investice a pouze 2 Kč na krytí rizik, tedy pojistná funkce byla zcela potlačena a nešlo o pojištění v materiálním smyslu.12. Žalobkyně zdůraznila, že pojišťovací zprostředkovatel žalované o absenci pojistného zájmu věděl, případně vědět musel, přesto však pojistnou smlouvu uzavřel, což zakládá absolutní neplatnost smlouvy. Odmítla argumentaci žalované zásadou pacta sunt servanda s tím, že tato zásada se vztahuje pouze na platné smlouvy, zatímco neplatná smlouva žádné závazky nezakládá. Poukáza