53 Co 330/2025-241 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 27 016,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 175,50 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 800 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 22 283,07 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z částky 12 324,50 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení (výrok II.) a dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 712 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně na podkladě provedených listinných důkazů a výslechu svědků dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 39. a 40.). Shrnul skutkový stav tak, že žalobce byl na základě nájemní smlouvy ze dne 27. 11. 2020 nájemcem bytu č. , číslo, na adrese , adresa, . Nájem byl uzavřen od 1. 12. 2020 na dobu jednoho roku, účelem pronájmu bytu žalobcem bylo zajištění bydlení pro žalobce a jeho těžce nemocnou partnerku , jméno FO, , protože jejich dosavadní bydlení nebylo kvůli její chorobě nadále vyhovující. Byt byl převzat na konci listopadu 2020. Žalobce současně žalovanému v hotovosti složil částku 26 600 Kč zahrnující platbu nájemného a zálohy na služby na prosinec 2020 a kauci. Žalobce v bytě bydlel jen necelý jeden měsíc, neboť jeho partnerka , datum, zemřela v Nemocnici , adresa, . Žalobce poté neměl důvod byt dále obývat a vrátil se do svého původního bydliště na , adresa, . Od ledna 2021 komunikoval se žalovaným o ukončení nájmu. Žalovaný se snažil žalobci vyjít vstříc, ale počítal s ukončením nájmu uplynutím tříměsíční výpovědní doby. Vztahy mezi účastníky se postupně vyostřily, což vedlo k tomu, že žalobce záměrně od února 2021 nehradil včas nájemné a snažil se tímto způsobem přinutit žalovaného k výpovědi nájmu pro jeho hrubé porušování povinností. K výpovědi nájmu nakonec došlo ze strany žalobce až v únoru 2021 a nájem skončil uplynutím tříměsíční výpovědní doby ke dni 31. 5. 2021. Účastníci si v nájemní smlouvě dohodli měsíční nájemné ve výši 10 000 Kč a zálohu na služby spojené s nájmem ve výši 3 300 Kč, obě částky měly být hrazeny předem na nadcházející měsíc do 20. dne kalendářního měsíce. Žalobce řádně a včas uhradil nájemné a zálohu za prosinec 2020 a leden 2021, v únoru a březnu 2021 se dostal do prodlení s platbou nájemného i záloh a uhradil je až po několika upomínkách žalovaného včetně předžalobní výzvy sepsané advokátem dne 12. 3. 2021. V předžalobní výzvě žalovaný vyzval nejen k úhradě dlužného nájemného a záloh za únor a březen 2021 včetně úroků z prodlení, ale též k náhradě nákladů za právní zastoupení žalovaného v souvislosti s vymáháním tohoto dluhu ve výši 6 002 Kč. Nájemné a zálohu za duben 2021 uhradil žalobce s jednodenním prodlením dne 21. 3. 2021. Na počátku června 2021 žalobce informoval žalovaného, že kvůli své finanční situaci bude schopen nájemné za květen 2021 hradit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně k 7. dni v měsíci, na což žalovaný přistoupil. Takto žalobce uhradil celou částku nájemného s poslední splátkou dne 8. 3. 2022. Žalovaný se poté ohradil, že nebyl zaplacen veškerý dluh, v říjnu 2022 nadále žalovaný upozorňoval, že žalovaný dluží zálohu za květen a úroky z prodlení. Zálohu za služby ve výši 3 300 Kč za květen 2021 splatnou do 20. 4. 2021 žalobce neuhradil. Dne 1. 6. 2021 žalobce předal žalovanému byt, který se nacházel v čistém a uklizeném stavu, vymalován nebyl. Žádné závady v bytě nebyly zjištěny. Účastníci v předávacím protokolu potvrdili, že byt je předáván v řádném stavu, nicméně že žalovaný stále eviduje dluh na nájemném za květen. Žalobce v říjnu 2022 požádal žalovaného e-mailem o zaslání vyúčtování záloh za služby, žalovaný však vyúčtování žalobci nezaslal ani nepředložil.3. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Soud dospěl k závěru, že žalovaný žalobci nepředal řádné vyúčtování ve lhůtě podle nájemní smlouvy. Jestliže žalovaný nepředal žalobci do 31. 12. 2022 řádné a přezkoumatelné vyúčtování, od 1. 1. 2023 se ocitl v prodlení a od tohoto data žalobci vzniklo právo na pokutu ve výši 50 Kč denně podle § 13 téhož zákona. Žalobce pokutu požadoval do dne 31. 3. 2024, kdy dosáhla výše 22 800 Kč, a dále chtěl též zákonný úrok z prodlení z celé této částky od 1. 4. 2024 do zaplacení. Jeho požadavek je v tomto rozsahu důvodný a soud prvního stupně mu proto plně vyhověl. Žalobce se s vyúčtováním opakovaně připomínal a žalovaný měl dostatečný časový prostor na to, aby žalobci vyúčtování poskytl. Až v průběhu řízení předložil neúplný, a ne zcela věrohodný dokument, kterým mělo vyúčtování být, a to přesto, že pro pronájem bytů využíval služeb realitního makléře, který má s touto činností i přípravou vyúčtování pro své klienty zkušenosti. Pokuta ve výši 50 Kč denně se za této situace prvostupňovému soudu jevila jako přiměřená, byť přesáhla částku uhrazených záloh. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na vrácení přeplatku na zálohách ve výši 16 500 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobce na službách spojených s nájmem bytu krytých zálohou spotřeboval celkem 2 324,50 Kč. Ohledně nároku žalobce na vrácení nespotřebovaných záloh soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobce za dobu trvání nájemního vztahu uhradil zálohy v částce 16 500 Kč (5 x 3 300 Kč za prosinec až duben) a spotřeboval služby v částce 2 324,50 Kč. Přeplatek na zálohách tedy činil 14 175,50 Kč a žalovaný byl povinen jej žalobci vrátit, a to se zákonným úrokem z prodlení ode dne 16. 1. 2023 do zaplacení. Následně se prvostupňový soud zabýval nárokem žalobce na vrácení jistoty ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím. Ohledně něj soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný úspěšně vznesl námitku promlčení, a proto žalobci tento nárok nepřiznal. Poté bylo přistoupeno k posouzení námitek započtení učiněných žalovaným podle § 98 o. s. ř. věta druhá. Nejprve se prvostupňový soud zabýval započtením částky 3 300 Kč představující neuhrazenou zálohovou platbu za květen 2021 včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 21. 4. 2021 do zaplacení a dospěl k závěru, že tuto částku nebylo možné započíst. Jestliže měl žalovaný povinnost vyúčtovat zálohy do 31. 12. 2022, může se domáhat úroku z prodlení z nezaplacené zálohy jen do tohoto data. Zákonný úrok z prodlení z částky 3 300 Kč ve výši 8,25 % ročně od 21. 4. 2021 do 31. 12. 2022 činil celkem 462,45 Kč. Pouze v tomto rozsahu považoval soud prvního stupně obranu žalovaného za důvodnou a ohledně částky 3 300 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 1. 2023 nebylo k obraně žalovaného přihlédnuto. Žalovaný chtěl dále žalobcův nárok ponížit o zákonné úroky z prodlení z dlužného nájemného a zálohových plateb za měsíc únor a březen 2021. Žalobce nerozporoval, že tyto platby hradil se zpožděním, byť byly splatné předem vždy do 20. dne v měsíci, dokonce tak činil záměrně. K úhradě obou částek ve výši 13 300 Kč došlo až dne 12. 3. 2021, prvostupňový soud proto vyhověl námitce započtení v rozsahu zákonných úroků z prodlení z dlužného nájemného a zálohových plateb za měsíc únor ve výši 8,25 % ročně z částky 13 300 Kč od 21. 1. 2021 do 12. 3. 2021, tj. ve výši 153,31 Kč, a v rozsahu zákonných úroků z prodlení z dlužného nájemného a zálohových plateb za měsíc březen 2021 ve výši 8,25 % ročně z částky 13 300 Kč od 21. 2. 2021 do 12. 3. 2021, tj. ve výši 60,12 Kč. Žalovaný dále uplatnil k započtení zákonný úrok z prodlení z postupně placeného nájemného za měsíc květen 2021, vždy ve výši 8,25 % ročně. O postupném hrazení nájemného za květen 2021 po 1 000 Kč mezi stranami nebylo sporu, zároveň mezi účastníky nedošlo ke zvláštnímu ujednání o úrocích z prodlení, přičemž z e-mailu žalovaného ze dne 10. 10. 2022 je zjevné, že se úroků z prodlení nevzdal. Soud prvního stupně proto úroky z prodlení v celkové výši 419,03 Kč považoval rovněž za důvodně uplatněné. Pokud jde o obranu spočívající v započtení nákladů na výmalbu ve výši 19 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení, přiklonil se soud k argumentaci žalobce. Žalobce podle nájemní smlouvy neměl povinnost předat byt ve vymalovaném stavu, k takové povinnosti se nezavázal a nevyplývá pro něj ani ze zákona. Jestliže v protokolu bylo zaneseno, že byt nevykazuje známky nad rámec běžného opotřebení, pak lze mít za to, že byl předán řádně, což ostatně oba účastníci písemně stvrdili. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako pronajímatel nemá právo na náhradu nákladů za výmalbu bytu, nebylo v rozsahu částky 19 650 Kč s úrokem z prodlení k námitce započtení přihlédnuto.4. K námitce započtení v rozsahu nákladů na právní zastoupení ve výši 6 002 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 3. 2021 do 3. 3. 2025 soud prvního stupně uvedl, že v tomto rozsahu shledal obranu žalovaného za důvodnou, ale pokud jde o uplat