53 Co 342/2025-247 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 129 801 Kč (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 278 202,70 Kč (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 66 334 Kč (výrok III.), dále uložil žalované povinnost nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, náklady řízení ve výši 18 497,70 Kč (výrok IV.) a konečně uložil žalobci povinnost nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, náklady řízení ve výši 5 525,30 Kč (výrok V.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové škody za zastoupení obhájcem ve výši 82 328,40 Kč, nákladů za znalecký posudek ve výši 8 067 Kč a částky 350 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, představované zásahem do jeho osobnosti, zejména do duševního zdraví, cti a dobrého jména, rodinného života a za vytrpěné duševní útrapy, a to v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce vedeným nakonec u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Usnesením , orgán, ze dne 2. 12. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro skutek, v němž bylo spatřováno spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.3. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení, provedených listinných důkazů, výpovědí žalobce a svědků dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 6. až 18.) a učinil závěr o skutkovém stavu v bodě 19. Po citaci § 5, § 8 odst. 1, § 14, § 15, § 26 a § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen „OdpŠk“), nejprve posuzoval, zda jsou v daném případě splněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za vzniklou škodu, tj. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, dále vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Žalobce uplatnil nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 350 000 Kč. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyšel prvostupňový soud ze skutečností, že žalobce byl stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 1 až 6 let. Přihlédl k tomu, že žalobci zjevně nehrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, přičemž tato okolnost vzniklou nemajetkovou újmu do jisté míry snižuje, hrozilo mu však uložení trestu zákazu činnosti, a vzhledem k povaze trestného činu, při kterém došlo k úmrtí čtyřletého dítěte, zřejmě i vysoké společenské odsouzení. To jsou okolnosti, které dopady trestního stíhání na žalobce umocňují. Oproti tomu prvostupňový soud nepřihlédl k tvrzené obavě ze zpřísnění právní kvalifikace stíhaného skutku. Jednak taková obava na straně žalobce nebyla ani prokázána, a i kdyby jí žalobce skutečně trpěl, nelze ji přičítat žalované k tíži, když pro ni nelze v průběhu předmětného trestního stíhání najít žádné racionální opodstatnění. Právní kvalifikace byla od počátku trestního stíhání, resp. od počátku trestního řízení, neměnná, žalobce byl stíhán pro skutek obdobný tomu, pro který již jedno trestní řízení proběhlo, a i v tomto trestním řízení byla užita stejná právní kvalifikace. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne 2. 12. 2020, doručeným žalobci dne 3. 12. 2020, a skončeno bylo právní mocí zprošťujícího rozsudku Městského soudu v , adresa, dne 8. 8. 2023. Trestní stíhání tedy trvalo 2 roky a 8 měsíců, resp. 32 měsíců. V této souvislosti soud prvního stupně doplnil, že nebylo možné zohledňovat dobu před zahájením trestního stíhání, kdy již probíhaly úkony trestního řízení, neboť odpovědnostním titulem pro náhradu újmy je zde (nezákonné) usnesení o zahájení trestního stíhání a odškodnitelnou dobu tak představuje až doba od zahájení trestního stíhání. Dále byla konstatována nepřiměřenost délky řízení, kterou bylo nutné přičíst státu, a prvostupňový soud ji považoval za skutečnost umocňující způsobenou nemajetkovou újmu. Z provedených důkazů však nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno svévolně či šikanózně, nicméně při pečlivější snaze o zjišťování skutkového stavu věci nelze vyloučit (naopak lze důvodně předpokládat), že by trestní stíhání mohlo skončit již ve fázi přípravného řízení a na řízení před soudem by ani nemuselo dojít. To je rovněž okolnost, která nemajetkovou újmu umocňuje. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, provedenými důkazy byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. psychická zátěž, stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení. Trestní stíhání mělo dopad na chování žalobce, kdy se uzavřel do sebe a stranil se kolektivu. Trestní stíhání mělo též určitý dopad na manželství žalobce, kdy v důsledku stresových faktorů došlo k úbytku intimity mezi manželi, jinak však měl žalobce v rodině včetně manželky podporu. Podstatné dopady mělo trestní stíhání na pracovní sféru žalobce. Žalobce jako špičkový , funkce, ztratil sebedůvěru, víru ve své schopnosti a dovednosti, ztratil lehkost v rozhodování, začal pochybovat o svých rozhodnutích, která oddaloval či podmiňoval nadbytečnými vyšetřeními. Pociťoval důvodně obavu ztráty své pracovní pozice (vědom si důsledků trestního stíhání pro jeho kolegu , tituly před jménem, , jméno FO, ). Prvostupňový soud však zohlednil, že žalobce o zaměstnání nepřišel a nebyl v něm v důsledku trestního stíhání ani nijak omezen. Pokud jde o zásah do profesní pověsti a profesních aktivit žalobce, nebyly negativní dopady nijak prokázány. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by ke zhoršení zdravotního stavu žalobce (hypertenze) došlo v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, prvostupňový soud uzavřel, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci velmi významná nemajetková újma, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobce s obdobnými případy, dospěl soud prvního stupně k závěru, že případ žalobce je nejvíce podobný případům projednávaným u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ) a pod sp. zn. , spisová značka, (u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ). Oproti prvnímu případu byl však žalobce zproštěn již prvním rozsudkem a nedošlo k uložení žádného trestu. V případě žalobce je též nutno přihlédnout k nepřiměřenosti délky řízení, která není odškodňována samostatně. Oproti druhému případu pak trestní stíhání žalobce trvalo delší dobu, nicméně mělo výrazně nižší dopady do jeho profesní pověsti a zdravotního stavu. Soud tak za adekvátní pro žalobce považoval zadostiučinění ve výši 120 000 Kč. K otázce valorizace přiměřeného zadostiučinění s ohledem na inflaci prvostupňový soud uvedl, že požadavky na „valorizaci“ přiznávaných částek s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního odškodnění ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21), resp. že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2181/2021). Ani námitka žalobce týkající se jeho argumentace ohledně výše měsíčního příjmu, neboť žalobce nebyl nijak profesně omezen, a tato otázka by se dotýkala případně spíše ušlého zisku, nikoliv přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, nebyla shledána důvodnou. Za situace, kdy v době rozhodování soudu prvního stupně žalobce neobdržel od žalované žádné finanční plnění, považoval soud prvního stupně podanou žalobu za důvodnou ohledně nemajetkové újmy v rozsahu částky 120 000 Kč.4. Ohledně požadavku žalobce na zaplacení nákladů v souvislosti s obhajobou žalobce prvostupňový soud podrobně specifikoval jednotlivé úkony, za které byl nárok přiznán, a to v bodě 38, a rovněž podrobně specifikoval úkony, za které náhrada přiznána nebyla, a to v bodě 34, přičemž konstatoval, že celk