53 Co 65/2026-431 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 353 024,29 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6 900 Kč (výrok II.).2. Rozhodl tak opětovně o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „exekutorka“) pod sp. zn. , spisová značka, , jehož byla účastna jako manželka povinného. Uplatněná škoda představuje polovinu peněžních prostředků, které byly na bankovním účtu žalobkyně vedeném u , právnická osoba, s., nyní , právnická osoba, . (dále také „, právnická osoba, “ nebo „, právnická osoba, “), č. účtu , č. účtu, (dále jen „Účet“) v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu, avšak v době, kdy požádala o jejich výplatu, již byly z účtu strženy, a proto jí nebyly vyplaceny.3. Učinil tak poté, co první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. 4. 2021, č. j. , spisová značka, , i potvrzující rozsudek odvolacího soudu ze dne 11. 11. 2021, č. j. , spisová značka, , byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, č. j. , spisová značka, , s tím, že je správný dílčí právní závěr, že nestanovení lhůty v poučení žalobkyně exekutorem nezakládá nesprávný úřední postup. Nejvyšší soud však zdůraznil, že nelze dovozovat, že se ochrana peněžních prostředků ve výši dvojnásobku životního minima uplatní pouze do okamžiku odepsání vymáhané pohledávky z účtu podle § 307 odst. 1 o. s. ř., naopak tyto prostředky musí povinnému zůstat k dispozici i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. I podle § 304b odst. 4 o. s. ř., ve znění zákona č. 139/2015 Sb., se ochrana peněžních prostředků ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, převyšuje-li částku podle odstavce 1, uplatní i po odepsání vymáhané pohledávky z účtu podle § 307 odst. 1 o. s. ř., a i v tomto případě tyto prostředky musí manželce povinného zůstat k dispozici i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.4. Rovněž druhý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 29. 6. 2022, č. j. , spisová značka, i potvrzující rozsudek soudu odvolacího ze dne 1. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , byl zrušen, a to rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, č. j. , spisová značka, , s tím, že je třeba posoudit, zda se jednalo o řetězec příčin relevantně vycházející z nesprávného úředního postupu exekutorky jako primární a podstatné skutečnosti (příčiny), nebo byla příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem exekutorky a majetkovou újmou přetržena působením samostatné skutečnosti (příčiny) v podobě stržení žalované částky , právnická osoba, .5. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 3. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , žalobě vyhověl. Potvrzující rozsudek zdejšího soudu ze dne 7. 3. 2024, č. j. , spisová značka, , byl opětovně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2025, č. j. , spisová značka, , s tím, že odvolací soud nehodnotil otázku vzniku škody a předčasnosti podané žaloby. Odvolací soud usnesením ze dne 25. 8. 2025, č. j. , spisová značka, (dále jen „zrušující usnesení“) zrušil rozsudek soudu prvního stupně s tím, aby v dalším řízení zjistil i postupem podle § 118a o. s. ř., zda má žalobkyně u , právnická osoba, stále veden předmětný účet stavebního spoření, na základě jaké smlouvy, zda tento vztah nadále trvá, případně již zanikl a kdy a zda může žalobkyně nadále svou pohledávku ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 78/2016 vymáhat z titulu povinnosti , právnická osoba, plnit ze smlouvy o stavebním spoření, pročež se uplatní judikatura Nejvyššího soudu o státu jako tzv. posledním dlužníkovi.6. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení a provedených listinných důkazů, zejména ze spisu Exekutorského úřadu , adresa, vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 5. až 12.), přičemž se vypořádal i s tím, proč další důkazy neprováděl (bod. 13.). Poté po citaci § 1 odst. 1 a § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), § 262a odst. 4, § 304b odst. 4 o. s. ř. a § 54 odst. 2 e. ř. uzavřel, že žaloba byla ve věci podána minimálně předčasně. Žalobkyně jako poškozená se za současného stavu nemůže úspěšně domáhat náhrady škody proti žalované, může-li dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinen plnit. Zdůraznil, že stát se tak dostává do pozice tzv. posledního dlužníka; škoda proto ve vztahu němu vzniká až ve chvíli, kdy tímto posledním dlužníkem skutečně je. Poukázal na závěry judikatury Nejvyššího soudu představované usnesením ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4418/2013, rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 996/2021, ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1302/2018 či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1536/2003. Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby, tzv. „pro tentokrát“, aniž by bylo třeba zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu. V řízení přitom bylo zejména prokázáno, že žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 5. 12. 2025 domáhá na žalované , právnická osoba, zaplacení částky 353 024,29 Kč s příslušenstvím (shodné částky jako v této věci) s tím, že tato částka se nacházela na Účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, na základě smlouvy o stavebním spoření. Tato smlouva zanikla výpovědí ze strany žalobkyně a byla zrušena ke dni 28. 6. 2024, přičemž žalobkyni byla z tohoto účtu vyplacena zůstatková částka 325,78 Kč, nicméně žalobkyně v žalobě tvrdí, že jí měla být vyplacena další částka ve výši 353 024,29 Kč, k čemuž nedošlo, ačkoliv žalobkyně žalovanou k vyplacení této částky vyzvala výzvou ze dne 7. 11. 2025. Žalobkyně namítala, že uvedené finanční prostředky by se na Účtu nacházely, pokud by je žalovaná nestrhla z účtu žalobkyně dne 16. 11. 2017, a to na základě exekučního příkazu č. j. , spisová značka, , ze dne 8. 11. 2016, když takový postup žalované byl v rozporu s § 304b odst. 4 o. s. ř. Uzavřel proto, že do doby, než bude rozhodnuto v této věci, nelze dojít k závěru, že by žalobkyni škoda skutečně vznikla, a to zejména v souvislosti s tím, že soudy již pravomocně dospěly k závěru, že , právnická osoba, vyplacením veškerých finančních prostředků z Účtu dne 16. 11. 2017 na základě exekučního příkazu zaviněně porušila svou zákonnou povinnost stanovenou jí ustanovením § 304b odst. 4 o. s. ř., neboť dle citovaného ustanovení měla polovinu těchto prostředků, tj. částku ve výši 353 024,29 Kč, ponechat na Účtu a k případné žádosti žalobkyni jí tyto prostředky vyplatit. Soudy dále konstatovaly, že pokud by , právnická osoba, dané finanční prostředky Soudní exekutorce nevyplatila, na Účtu by se tyto finanční prostředky stále nacházely a žalobkyni by tak mohly být vyplaceny a škoda by jí v žalované výši nevznikla, a to bez ohledu na případný nesprávný úřední postup Soudní exekutorky, případně odpovědnost dalších osob za takto vzniklou škodu ve smyslu ustanovení § 2015 odst.1 o. z. Jednání , právnická osoba, tak bylo bezprostřední příčinou vzniku škody žalobkyni v žalované výši. Rovněž nemohl odhlédnout od toho, že žalobkyně se této částky domáhá i ve věci , spisová značka, u Obvodního soudu pro , adresa, na svém bývalém zástupci , tituly před jménem, , jméno FO, , který ji zastupoval v dotčeném exekučním řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , avšak jeho zastupování bylo od počátku nekvalitní a bylo provázeno několika pochybeními, a také že se jí domáhá na žalované v řízení vedeném u prvostupňového soudu pod sp. , spisová značka, s tím, že tyto prostředky nebyly součástí SJM, a neměly tak být postiženy, pročež mělo být rozhodnuto o zastavení exekuce. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítá, že soud prvního stupně nedostatečně odůvodnil, které z podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu má za prokázané a které nikoliv, a také že nesplnil závazný pokyn odvolacího soudu vyplývající z bodu 18. zrušujícího usnesení. Soud prvního stupně měl sám posoudit vymahatelnost pohledávky žalobkyně vůči , právnická osoba, , nikoliv pouze odkázat na výsledek řízení o žalobě vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Pokud sám tuto otázku posuzovat nemínil, mělo být řízení přerušeno. Žalobkyně má však za to, že žalobě měl vyhovět i v případě, že by dospěl k závěru o existenci vymahatelnosti nároku žalobkyně. Ve věci j