54 Co 71/2026-259 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 8. 6. 2023 do zaplacení (výrok I), povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 103 961 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok II), a dále byla žalované uložena povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši 6 172 Kč (výrok III), a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím, představující slevu z kupní ceny automobilu (, název, ). Žalobce uvedl, že v listopadu 2021 koupil od žalované ojetý automobil, přičemž žalovaná ho při koupi informovala o bezvadném stavu vozidla. Při prohlídce vozu v servisu v květnu 2023 žalobce zjistil, že vozidlo je po autonehodě a rozdíl v ceně v době prodeje vozidla činí 80 000 Kč. Žalobce považuje tuto vadu za skrytou a žádá po žalované rozdíl v ceně jako slevu z kupní ceny.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že při koupi automobilu žalobce řádně a v plném rozsahu informovala o stavu automobilu, včetně skutečnosti, že vozidlo bylo opravováno po dopravní nehodě. To plyne i ze zápisu o technickém stavu vozidla, který žalobce podepsal. Žalovaná žalobci nabídla, že vozidlo odkoupí, případně ho vymění za jiné, to však žalobce odmítl.4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že si žalobce od žalované koupil dne 26. 11. 2021 automobil , název, za kupní cenu 440 000 Kč s DPH. Žalobce měl za to, že se jedná o zánovní automobil. Kupované vozidlo bylo před prodejem poškozeno v důsledku dopravní nehody, kterou s ním měl zaměstnanec žalované, přičemž oprava zahrnovala výměnu několika dílů za nové a jejich nové nalakování. Soud prvního stupně po zhodnocení výpovědí svědků uzavřel, že žalobce nebyl při koupi vozidla ze strany žalované upozorněn na to, že vozidlo je po dopravní nehodě. Žalobce byl pouze informován, že karoserie vozidla je opravovaná, a zároveň lak a barva jsou původní, přestože opravované části byly nově lakovány. Žalobce se o předchozí havárii a opravě automobilu dozvěděl v autorizovaném servisu dne 12. 5. 2023 a dne 7. 6. 2023 uplatnil u žalované slevu z kupní ceny.5. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z § 2099 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“), jakož i ze zvláštní úpravy ve vztahu ke spotřebitelům (§ 1810 a násl. a § 2158 a násl. o. z.). Nárok žalobce soud prvního stupně nepovažoval za promlčený s odkazem na § 2112 odst. 2 o. z., neboť dle skutkových zjištění žalovaná věděla o vadě při prodeji vozidla a o vadě žalobce neinformovala, pročež neměla právo námitku promlčení vznést. Z kupní smlouvy dle soudu prvního stupně plyne, že jde o prodej ojetého vozu, který žalobce chtěl používat a byl přesvědčen, že kupuje automobil zánovní. Jakost prodávaného vozidla nebyla v kupní smlouvě sjednána. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že havárie vozidla, o které kupující při koupi neví, představuje skrytou vadu. Žalovaná tedy plnila žalobci vadně, neboť prodala žalobci automobil, který neodpovídal jakosti obvyklé pro zánovní vozidlo, přestože o vadě věděla. Dle soudu není dostatečné upozornění v podobě zaškrtnutí položky „opravovaná“ u karoserie, neboť tato informace nevypovídá o tom, že došlo k havárii, o rozsahu havárie ani poškození vozidla. Nadto bylo u karoserie uvedeno původní, což nekoresponduje s tím, že došlo k výměně několika částí. Jako přiměřenou slevu pak soud považoval 80 000 Kč, a to zejména s ohledem na charakter vady. Vycházel přitom ze znaleckého posudku, z kupní ceny vozidla (440 000 Kč) a obvyklé ceny vozidla po nehodě (366 000 Kč). Soud proto žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího poté, co žalobce slevu u žalované uplatnil.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalobci přiznal jejich plnou náhradu v souhrnné výši 103 961 Kč. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu, konkrétně o povinnosti žalované zaplatit částku 6 172 Kč odpovídající vyplacenému svědečnému a znalečnému podle § 148 o. s. ř.7. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že žalovaná neplnila vadně, neboť žalobce o vadě věděl již při podpisu kupní smlouvy. Z prohlášení v kupní smlouvě vč. záznamu o technickém stavu stvrzených podpisem žalobce plyne, že žalobce byl s technickým stavem vozidla seznámen. To dle žalované plyne rovněž ze svědecké výpovědi svědka , jméno FO, , kterou však soud prvního stupně nepovažoval za relevantní. Dle žalované výpověď svědka odpovídala tomu, že vypovídal více než 3 roky po prodeji vozidla, pročež s ohledem na plynutí času nemohl nic tvrdit se 100% jistotou. Žalovaná naopak považuje za nevěrohodnou svědeckou výpověď přítelkyně žalobce, které soud prvního stupně uvěřil. Žalovaná spatřuje ve výpovědi svědkyně rozpory, nadto jde o svědkyni s eminentním zájmem na věci. Žalovaná dále uvedla, že provedené opravy na vozidle vyplývají z výpisu provedených prací na vozidle, který předložil sám žalobce. Z výpisu lze dovodit množství oprav provedených na vozidle, ze kterých je zjevné, že příčinou oprav nemohlo být nic jiného než dopravní nehoda. S ohledem na uvedené proto není žalované zřejmé, z jakého důvodu soud prvního stupně nevzal za prokázané, že žalobce o nehodě věděl.8. Žalovaná dále vytýkala soudu prvního stupně, že postupoval nesprávně při výpočtu přiměřené slevy z kupní ceny. Má za to, že soud měl vycházet z rozdílu mezi obvyklou cenou bezvadného vozidla stanovenou znaleckým posudkem (420 000 Kč) a obvyklou cenou vozidla po dopravní nehodě (366 000 Kč), tedy z částky 54 000 Kč. Tím, že soud vycházel z faktické kupní ceny vozidla, kompenzoval žalobci rovněž marži žalované, která s vadným plněním nemá ničeho společného. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2666/2024, přičemž na základě výpočtu uvedeného v rozhodnutí dospěla k přiměřené slevě ve výši 56 570 Kč. Dle žalované soud prvního stupně nesprávně posoudil přiměřenou slevu rovněž z hlediska zohlednění dalších kritérií vyplývajících z judikatury. Primárně měl soud přihlédnout k tomu, jak se vada projevila, resp. neprojevila při užívání vozidla. Co se týká odlupování laku, dle žalované je tato skutečnost v souladu s upozorněním na opravovanou karoserii. I z těchto důvodů proto má žalovaná za to, že soud prvního stupně měl jako přiměřenou slevu stanovit částkou určenou ve znaleckém posudku.9. Žalovaná rovněž sporovala závěr soudu, že žalobce vytkl tvrzenou vadu včas. Účastníci si ve smlouvě ujednali, v souladu s § 2168 o. z., že žalobce může po dobu 12 měsíců uplatnit právo z vadného plnění. Tato lhůta uplynula dle žalované dne 26. 11. 2022, avšak žalobce oznámil vadu žalované až podáním ze dne 7. 6. 2023. Žalovaná vytýkala soudu prvního stupně, že se zabýval námitkou promlčení, kterou však žalovaná nevznesla. Žalovaná nesouhlasila ani se závěrem soudu, že žalovaná nemá právo námitku vznést s ohledem na § 2112 odst. 2 o. z. Dle žalované nelze předmětné ustanovení aplikovat, neboť žalovaná informovala žalobce o předmětné vadě, pročež jí námitka náleží.10. Dle žalované soud prvního stupně nesprávně určil běh úroků z prodlení. Uvedla, že žalobce přistavil vozidlo do provozovny žalované po několika výzvách až v červnu 2024. Proto může být žalovaná v prodlení s úhradou přiměřené slevy nejdříve ode dne přistavení vozidla, když až přistavením vozidla byla vada vozidla u žalované řádně vytknuta.11. Žalovaná rozporovala rovněž výši náhrady nákladů řízení, neboť má za to, že soud prvního stupně přiznal žalobci nárok na náhradu řady zjevně neúčelných úkonů právní služby. V prvé řadě se jedná o porady s klientem ve dnech 19. 1. 2025, 15. 8. 2025 a 16. 12. 2025 (14 250 Kč + DPH), za které neměla být přiznána žádná odměna, neboť výsledek porad se neprojevil v provedení navazujících procesních úkonů. Dle žalované proto byly porady s klientem neúčelné. Dále žalovaná namítala neúčelnost vyjádření žalobce ze dne 24. 10. 2024, 27. 12. 2024 a 16. 2. 2025 (14 250 Kč + DPH) jako úkonů právní služby. Žalovaná má za to, že tato vyjádření nereagovala na procesní situaci a byla převážně navázána na neplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní žalobce. Nejedná se proto o účelné úkony právní služby. Dále žalovaná sporuje účelnost písemného závěrečného návrhu ze dne 23. 2. 2026 (4 750 Kč + DPH), který žalobce podal bez výzvy soudu a následně jej odcitoval na soudním jednání. Dle žalované nelze za účelný úkon právní služby považovat ani vyjádření k odvolání proti znalečnému ze dne 22. 9. 2025 (2 600 Kč + DPH), neboť vyjádření žalobce nebylo v dané věci nikterak relevantní.12. S ohledem na vše shora uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne a uloží ža