70 Co 34/2026-124 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval, že nepřiměřenou délkou exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a soudním exekutorem , Jméno žalované B, pod sp. zn. , spisová značka, došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok I.), a uložil žalované povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku odeslat žalobkyni na její adresu uvedenou v záhlaví rozsudku písemnou omluvu následujícího znění: „, orgán, se omlouvá paní , Jméno žalobkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, , za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce exekučního řízení, které bylo vedeno , Jméno žalované B, , soudním exekutorem, pod sp. zn. , spisová značka, . V důsledku nesprávného úředního postupu došlo k porušení práva paní , Jméno žalobkyně, na projednání její věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“ (výrok II.). V žalobním požadavku na uložení povinnosti žalované zveřejnit po dobu minimálně 2 měsíců výše uvedenou omluvu na stránkách žalované www.justice.cz (výrok III.) a v požadavku na zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím (výrok IV.) žalobu zamítl. Posledním výrokem uložil žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 20 573,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze zavázaných k plnění zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních zavázaných k plnění (výrok V.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím a poskytnutí omluvy jako náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a soudním exekutorem Exekučního úřadu , adresa, , , Jméno žalované B, , pod sp. zn. , spisová značka, . Řízení trvalo 15 let, ačkoliv nemělo být dle žalobkyně ani nařízeno, neboť exekuční titul, rozhodčí nález, byl vydán rozhodcem určeným v neplatné smlouvě o úvěru, přičemž řízení nebylo ve smyslu recentní judikatury zastaveno z úřední povinnosti pro nepřípustnost ani poté, co muselo být exekutorovi zřejmé, že exekuční titul byl vydán nepravomocným rozhodcem.3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování ze zjištění, že přezkoumávané řízení bylo zahájeno dne 16. 4. 2009, kdy oprávněná společnost , právnická osoba, . podala u Okresního soudu v , adresa, návrh na nařízení exekuce na majetek žalobkyně jako povinné k uspokojení její pohledávky ve výši 49 746 Kč s příslušenstvím a na pověření vedlejšího účastníka jako soudního exekutora jejím provedením. Exekučním titulem byl rozhodčí nález rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 11. 9. 2008, č. j. , spisová značka, , opatřený doložkou právní moci a vykonatelnosti. Okresní soud v , adresa, usnesením ze dne 5. 5. 2009 nařídil exekuci s pověřením vedlejšího účastníka jejím provedením. Výzva ke splnění ze dne 17. 6. 2009 byla žalobkyni doručena dne 7. 7. 2009 uložením. Na základě provedených zjištění exekutor dne 31. 8. 2010 vydal exekuční příkaz srážkami ze mzdy žalobkyně, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2010. Dne 22. 8. 2013 vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce. Dne 14. 10. 2013 sdělil zaměstnavatel exekutorovi, že žalobkyně, u níž evidoval 3 řízení vedená stejným exekutorem, u něj ke dni 9. 10. 2013 ukončila pracovní poměr. Následně jej dne 8. 1. 2015 informoval, že k němu žalobkyně opětovně nastoupila, a exekutor mu podáním ze dne 9. 1. 2015 vyčíslil aktuální dluh žalobkyně. Dne 3. 12. 2015 zaměstnavatel žalobkyně oznámil exekutorovi v pořadí další ukončení pracovního poměru žalobkyně ke dni 30. 11. 2015. Dne 27. 10. 2021 žalobkyně požádala exekutora o možnost využití tzv. milostivého léta, ten ji následně téhož dne informoval, že se na tyto exekuce milostivé léto nevztahuje. Dne 31. 10. 2021 žalobkyně soudnímu exekutorovi odpověděla, že se o exekucích dozvěděla náhodně a neví, čeho se týkají. Soudní exekutor dne 1. 11. 2021 vyčíslil žalobkyni aktuální dluh. Dne 10. 7. 2022 exekutor vydal exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinné z účtu u peněžního ústavu a dne 12. 1. 2023 vydal exekuční výzvu k úhradě zbylé částky. Dne 24. 1. 2024 byl exekutor informován o převzetí právního zastoupení žalobkyně, následující den byl právní zástupce vyzván k doložení úředně ověřené plné moci, což téhož dne učinil a podal zároveň návrh na zastavení exekuce. Dne 26. 1. 2024 exekutor vyčíslil aktuální dluh a téhož dne žalobkyně doplnila návrh na zastavení exekuce. Exekutor vyzval dne 29. 1. 2024 oprávněnou, aby se k návrhu vyjádřila. Dne 29. 1. 2024 bylo sděleno právnímu zástupci žalobkyně, že celkem byla uhrazena částka 69 558,32 Kč, a dále to, že exekutor nemá k dispozici rozhodčí spis, aby mohl posoudit platnost exekučního titulu. Dne 8. 2. 2024 se oprávněná vyjádřila k zastavení exekučního řízení. Dne 10. 2. 2024 byl spis postoupen Okresnímu soudu v , adresa, a následně bylo na den 26. 4. 2024 u tohoto soudu nařízeno jednání, které bylo odročeno na den 24. 5. 2024 a následně pro překážku na straně soudu na den 27. 5. 2024. Dne 31. 5. 2024 uvedený soud vyhlásil usnesení, jímž byla exekuce zastavena pro nedostatek pravomoci rozhodce k vydání exekučního titulu. K odvolání oprávněné ze dne 26. 6. 2024 bylo dne 31. 7. 2024 usnesení o zastavení exekuce potvrzeno Krajským soudem v , adresa, . Dne 4. 9. 2024 žalobkyně požádala exekutora o vrácení zadržované částky, dne 5. 9. 2024 jí bylo sděleno, že exekutor nemá doklad o právní moci usnesení a že po obdržení doložky právní moci částku bezodkladně zašle. Dne 23. 9. 2024 byl soudnímu exekutorovi vrácen exekuční spis. Dne 7. 10. 2024 exekutor vydal oznámení o skončení exekuce s tím, že ke dni 5. 9. 2024 nabylo právní moci usnesení o zastavení exekuce. Dne 4. 9. 2024 uplatnila žalobkyně u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění, kterému žalovaná nevyhověla.4. Po právním posouzení podle § 7, § 8, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že po sjednocení judikatury ohledně nedostatku pravomoci rozhodce vyplývající z neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, v níž byla obsažena rozhodčí doložka (nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12), mělo dojít ze strany exekučního soudu či soudního exekutora k posouzení, zda exekuční titul byl skutečně vydán rozhodcem, který k tomu měl pravomoc, zejména za situace, že rozhodčí nálezy vydané mj. , tituly před jménem, , jméno FO, ve prospěch oprávněné v typově stejných věcech byly opakovaně shledávány nezpůsobilými a exekuce byly vedeny u vedlejšího účastníka. Dovodil, že k zastavení exekuce má dojít bez ohledu na procesní aktivitu účastníků hned, jakmile orgány veřejné moci, které jsou oprávněny vést nebo ukončit exekuci, zjistí existenci důvodu pro zastavení exekuce, k čemuž v přezkoumávané věci měly dostatek časového prostoru i poznatků. S ohledem na uvedené tedy dospěl k závěru, že v posuzované věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce exekučního řízení, která byla způsobena zejména absencí činnosti exekučního soudu a soudního exekutora směřující k zastavení posuzovaného řízení z úřední povinnosti. Zároveň však soud prvního stupně shledal podíl žalobkyně na délce posuzovaného řízení, pakliže se aktivně nedomáhala svých práv. U žalobkyně zároveň shledal pro ni snížený, až marginální, význam posuzovaného řízení. Přihlédl k tomu, že majetek žalobkyně byl postižen zároveň dvěma dalšími exekucemi vedenými stejným exekutorem, tedy že by se její situace coby exekučně postižené fakticky nijak nezměnila, bylo-li by předmětné řízení zastaveno. Zdůraznil, že žalobkyně, jak sdělila exekutorovi v říjnu 2021, se dozvěděla o exekucích náhodně, a to přesto, že po dobu 10 let byly prováděny exekuční srážky z její mzdy. Z uvedeného soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně netrpěla větší nejistotou z posuzovaného řízení, a uzavřel, že shledaný nesprávný úřední postup nedosahuje takové intenzity, aby bylo namístě přiznat zadostiučinění v penězích, a že dostačující satisfakcí je konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. Taktéž požadavek žalobkyně stran omluvy shledal opodstatněným, nicméně pouze formou zaslání písemnosti, nikoliv zveřejněním na internetových stránkách justice, neboť žalobkyně netvrdila žádný veřejný rozměr své újmy, kterému by korespondovala potřeba veřejné formy omluvy. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když shledal úspěšnost žalobkyně co do základu nároku. Lhůtu k plnění určil žalované delší než obvyklou třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. se zohledněním skutečnosti, že plnění žalované ze státního rozpočtu podléhá rozpočtovým pravidlům.5. Proti výrokům I., II., III., IV. a V. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání,