72 Co 413/2025-244 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 11 521,29 Kč (výrok I.), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 24 366,90 Kč k rukám jejího zástupce (výrok III.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 127 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi uhrazeným pojistným ve výši 220 000 Kč a vyplaceným pojistným plněním ve výši 93 000 Kč. Pojistná smlouva , název, č. , číslo, ze dne 24. 8. 2011, na základě které bylo žalobkyní pojistné v měsíční výši 1 760 Kč hrazeno, je dle žalobkyně neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem, dále pak i pro rozpor s dobrými mravy. V této souvislosti žalobkyně poukázala zejména na tu skutečnost, že předmětná pojistná smlouva obsahovala zneužívající a nepřiměřené ujednání.3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu. Dle žalované byla pojistná smlouva sjednána mezi účastníky platně. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení podstatné části zažalovaného nároku, a to jak v subjektivní, tak i objektivní, promlčecí době. Co se týká počátku běhu subjektivní promlčecí doby, žalovaná poukázala na tu skutečnost, že nejpozději ke dni obdržení Přehledu poplatků a parametrů pojištění v souvislosti se žádostí žalobkyně o změnu v pojistné smlouvě ze dne 31. 1. 2019 si mohla žalobkyně učinit závěr, zda je pro ni uzavření dané pojistné smlouvy výhodné či nikoliv. Vzhledem k tomu, že žaloba byla soudu prvního stupně doručena dne 10. 4. 2025, nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který má odpovídat žalobkyní uhrazenému pojistnému, je promlčen pro platby pojistného uhrazené před datem 10. 4. 2023. Z pohledu běhu objektivní promlčecí doby žalovaná vznesla z opatrnosti námitku promlčení zažalovaného nároku ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 10. 4. 2022.4. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 24. 8. 2011 pojistnou smlouvu , název, č. , číslo, (dále jen „Pojistná smlouva“), jejímž předmětem bylo investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití. Tato Pojistná smlouva se dále řídila Zvláštními pojistnými podmínkami pro investiční pojištění , název, , ZPP, (dále jen „ZPP“). ZPP se pak odkazovaly na aktuální Přehled poplatků a nákladů pojištění (Přehled poplatků), který žalovaná zveřejňovala na svém webu a v provozovnách. Výše měsíčního pojistného byla 1 760 Kč. Podle specifikace umístění platby mělo být investiční životní pojištění alokováno v garantovaném fondu. V průběhu trvání pojištění žalobkyně opakovaně podala žádost o změnu smlouvy (24. 9. 2012, 1. 7. 2014, 17. 9. 2015, 31. 1. 2019, 24. 7. 2020), nejčastěji se změna týkala výše placeného pojištění. V návaznosti na to vždy obdržela od žalované Dodatek k pojistné smlouvě (z 5. 10. 2012, z 11. 7. 2024, z 9. 10. 2015, z 21. 2. 2019, s účinností od 1. 4. 2020, s účinností od 1. 5. 2020). Žalobkyně pojištění pravidelně hradila, celkem na pojistném za dobu trvání pojištění uhradila 217 098 Kč. Žalovaná jí za tuto dobu poskytla plnění v případě, že nastaly pojistné události předpokládané pojistnou smlouvou, celkem ve výši 93 000 Kč. V průběhu trvání doby pojištění žalovaná zasílala žalobkyni jednou ročně rekapitulaci, kde byla žalobkyně informována o stavu pojistné smlouvy, přičemž některé rekapitulace upozorňovali žalobkyni na změny v Přehledu poplatků, a rekapitulace od roku 2019 žalobkyni dokonce informovali o konkrétní výši uplatněných nákladů a poplatků za aktuální roční období, a také o stavu účtu pojistníka – v tomto případě o tom, že „nevykazuje kladnou hodnotu“. Pojistná smlouva byla ukončena na žádost žalobkyně ze dne 6. 6. 2023 uplynutím dne 31. 7. 2023, o čemž žalovaná žalobkyni informovala dopisem ze dne 7. 8. 2023. Dopisem ze dne 17. 3. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši představující rozdíl mezi jí zaplaceným pojištěním za celou dobu trvání pojistné smlouvy a plněním, které jí poskytla žalovaná z titulu dožití se konce pojistné smlouvy, tj. celkem 127 000 Kč.5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na právní úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“), rovněž pak i v zákoně č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. V prvé řadě se poté soud prvního stupně zabýval námitkou promlčení vnesenou žalovanou, a to z pohledu § 100 odst. 1 a § 107 obč. zák. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu dospěl soud prvního stupně k závěru, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby v daném případě nastal nejpozději poté, co se žalobkyně seznámila s Rekapitulací pojistné smlouvy ze dne 8. 10. 2019, kdy v tuto chvíli si mohla žalobkyně skutečně učinit i laický úsudek o ekonomickém výsledku pojistného záměru a spočítat si, co přinesla částka investovaná do předmětného pojistného produktu. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že Rekapitulace pojistné smlouvy ze dne 8. 10. 2019 obsahovala kromě údajů o nákladech pojištění (tzn. výpočtu nákladů a poplatků uplatněných za poslední rok) i informaci o tom, že „K 8. 10. 2019 nevykazuje stav účtu pojistníka kladnou hodnotu“. Soud prvního stupně je přesvědčen, že taková informace mohla žalobkyni jednoznačně posloužit jako podklad pro zcela jednoduchou laickou úvahu o (ne)výhodnosti pojistné smlouvy a rovněž i úvahu o případném bezdůvodném obohacení žalované na základě neplatnosti smlouvy. Skutečnost, že žalobkyně dospěla k závěru o existenci jejího práva na vydání bezdůvodného obohacení až o několik let později a po skončení pojistné smlouvy, jde dle soudu prvního stupně pouze k její tíži. Soud prvního stupně dále uvedl, že nárok na vydání potenciálního bezdůvodného obohacení se týká pouze rozdílu v poskytnutých dosud nepromlčených vzájemných plněních. V této souvislosti soud prvního stupně poukázal na tu skutečnost, že i v případě promlčení v objektivní tříleté promlčecí lhůtě dle § 107 odst. 2 obč. zák., tzn. ve vztahu k pojistnému uhrazenému do 10. 4. 2022, žalobkyně v posledních třech letech před podáním žaloby uhradila žalované pojištění v celkové výši 11 070 Kč. Nicméně dále s tím, že žalovaná žalobkyni v průběhu řízení zaplatila částku 11 521,29 Kč představující částku odpovídající výši dosud nepromlčeného plnění v tříleté objektivní lhůtě včetně zákonného úroku z prodlení jednotlivého pojistného za období od 4. 4. 2025 do 5. 8. 2025. Soud prvního stupně proto konstatoval, že mezi stranami již nejsou žádná existující dosud nepromlčená plnění. Soud prvního stupně nemá dále za to, že by vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu soud prvního stupně poukázal na tu skutečnost, že podstatou institutu promlčení je upřednostnění právní jistoty účastníků ve vztahu k plynutí času před dodržováním starých závazků, a to s tím, že byť tato skutečnost je sice sama o sobě v mnoha ohledech v podstatě nespravedlivá, aby bylo možné námitku promlčení označit za rozpornou s dobrými mravy, musela by míra nespravedlnosti výrazně převyšovat. K tomuto závěru se soud prvního stupně nepřiklonil, když má za to, že je sice pravdou, že sazebník poplatků žalované podle všeho nebyl do původního znění smlouvy inkorporován zcela správně, nicméně žalovaná v době trvání smlouvy žalobkyni opakovaně při pojistných událostech plnila. S přihlédnutím k povaze pojistných smluv, kdy se jedná o smlouvy odvážné, a k jejich účelu, kterým je plnění v případě nahodilé události, která může a nemusí nastat, poté soud prvního stupně shledal, že v daném případě je nepoměr mezi vzájemně poskytnutými plněnými z pojistné smlouvy podstatně lepší, než kdy u většiny pojistných smluv vůbec nastane. Soud prvního stupně dále zohlednil tu skutečnost, že žalobkyně byla minimálně od roku 2019 seznámena s Přehledem poplatků a od toho roku navíc opakovaně disponovala přehledem uplatněných nákladů a poplatků za každé příslušné roční období, kdy tak nelze přisvědčit argumentaci žalobkyně, že v průběhu pojištění neměla žádnou informaci o existenci nebo výši poplatků či výnosnosti pojistné smlouvy. Soud prvního stupně proto s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl v rozsahu zbývajícím vůči původně žalovanému nároku poníženému o částku 11 521,29 Kč (představující částku 11 070 Kč včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 4. 4. 2025 do 5. 8. 2025). Co do částky 11 521,29 Kč, ve které žalobkyně vzala žalobu zpět, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) zastavil. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy tyto přiznal v plné výši v řízení zcela procesně úspěšné žalované.6. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém navrhla, aby Městský soud v , adresa, jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně v napadených