72 Co 69/2026-379 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že vlastníkem nemovitých věcí – pozemku parc. č. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba č.p. , číslo, (rodinný dům), a pozemku parc. č. , číslo, – zahrada, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV , číslo, , vedeném katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, byl ke dni , datum, , jméno FO, , narozen , datum, , naposledy bytem , adresa, (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů řízení částku 2 374 617 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň (výrok II.) a dále povinnost nahradit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, náklady státu, o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.).2. Napadeným usnesením poté soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, částku 16 359,94 Kč jako náhradu nákladů řízení vzniklých státu v tomto řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.3. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly určení vlastnického práva zůstavitele , jméno FO, , zemřelého dne , datum, , (rovněž jako „zůstavitel“) ke dni jeho smrti k nemovitým věcem blíže specifikovaným v odstavci 1. tohoto rozsudku (dále jen jako „nemovitost“ či „nemovitosti“), původně podané proti žalované , Jméno žalované, jako žalované 1. a dále proti , jméno FO, , narozené , datum, , a , jméno FO, , narozenému , datum, , jakožto žalovaným 2. a 3. Žalobkyně, pozůstalé vnučky zůstavitele, svůj žalobní požadavek odůvodnily zejména tím, že zůstavitel sice dané nemovité věci daroval na základě darovací smlouvy ze dne 31. 7. 2020, sepsané formou notářského zápisu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , své pozůstalé dceři – žalované 1., jedná se však o neplatné právní jednání, neboť zůstavitel nebyl s ohledem na svůj duševní stav schopen v době darování posoudit následky tohoto svého právního jednání. Žalovaná 1. předmětné nemovitosti prodala na základě kupní smlouvy ze dne 20. 7. 2021 žalovaným 2. a 3., kdy k zápisu jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí došlo dne 20. 8. 2021.4. Žalobu podanou proti žalovaným 2. a 3. vzaly žalobkyně v průběhu řízení zpět, řízení proti těmto žalovaným bylo proto usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 1. 2024, č.j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne 20. 2. 2024, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 22. 7. 2024, zastaveno.5. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu. V prvé řadě namítala nedostatek své pasivní legitimace s tím, že danou nemovitost nevlastní, nebydlí v ní, ani ji neužívá. Žalovaná se rovněž ohrazovala proti tvrzení žalobkyň o nezpůsobilosti zůstavitele ke sporovanému právnímu jednání.6. Soud prvního stupně po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalovaná byla dcerou zůstavitele, žalobkyně byly jeho vnučkami, přičemž otec žalobkyň předemřel. Dne 6. 7. 2020 byl zůstavitel po pádu přijat po převozu sanitkou do FN , adresa, , kde byl operován v důsledku zlomeniny pravé nohy. Dne 15. 7. 2020 byl poté zůstavitel přeložen k pokračování pooperační rehabilitace do Nemocnice , adresa, , kde dne , datum, zemřel. Dne 21. 7. 2020 bylo u zůstavitele provedeno psychiatrické konziliární vyšetření , tituly před jménem, , jméno FO, na základě požadavku ošetřujícího lékaře zůstavitele v Nemocnici v , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, . , tituly před jménem, , jméno FO, konstatoval jako diagnózu delirium možná nasedající na demenci. Dne 31. 7. 2020 se k zůstaviteli dostavila , tituly před jménem, , jméno FO, , notářská kandidátka, a žalovaná za účelem sepsání notářského zápisu , spisová značka, a , spisová značka, . , tituly před jménem, , jméno FO, se po ověření totožnosti zůstavitele zeptala, zda ví, za jakým účelem se dostavila a jaký právní úkon má následovat, ověřila jeho orientaci v čase a následně zůstaviteli přečetla darovací smlouvu a smlouvu o zřízení služebnosti doživotního užívacího práva ve vztahu k nemovitosti. Zůstavitel následně zápis v leže podepsal. Ještě stejný den žalovaná podala u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , návrh na vklad práva do katastru nemovitostí. Zápis vlastnického práva žalované k nemovitosti s doživotním věcným břemenem užívání pro zůstavitele byl proveden dne 25. 8. 2020, a to ke dni 31. 7. 2020. K otázce stavu zůstavitele ke dni 31. 7. 2020 byly zpracovány znalecké posudky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , oba znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, konstatoval, že zůstavitel ještě před 31. 7. 2020 trpěl syndromem demence, když byla již 21. 7. 2022 vyslovena diagnóza deliria, tedy kvalitativní změna stavu vědomí, kdy nemocný ztrácí kontakt s realitou, přičemž až do jeho smrti nebylo v dokumentaci zůstavitele zapsáno zlepšení jeho duševního stavu. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, proto dospěl k závěru, že zůstavitel nebyl vlivem duševní poruchy schopen v této době posoudit, rozpoznat, ani ovládnout své jednání, a to včetně podpisu předmětné darovací smlouvy. Ke shodnému závěru dospěla i soudem jmenovaná znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , kdy rovněž tato uvedla, že zůstavitel ke dni 31. 7. 2020, tj. ke dni sepsání darovací smlouvy, nebyl schopen jednat, neboť k tomuto dni se nacházel ve stadiu středně těžké až těžké demence.7. Po právní stránce se soud prvního stupně primárně zabýval otázkou naléhavého právního zájmu dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“). Dále pak odkázal na právní úpravu neplatnosti právních jednání § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud prvního stupně shledal po zjištění okruhu účastníků dědického řízení, kterými jsou právě žalobkyně a žalovaná. Přihlédl rovněž k té skutečnosti, že dědické řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, doposud nebylo skončeno, kdy je naopak přerušeno z důvodu vyčkání rozhodnutí v rámci stávajícího řízení. V této souvislosti proto soud prvního stupně vyslovil, že pouze úspěšná žaloba o určení vlastnictví ke dni smrti zůstavitele může být podkladem pro to, aby dědictví ve vztahu k nemovitosti mohlo být vypořádáno. Soud prvního stupně svůj závěr o existenci naléhavého právního zájmu opřel současně o judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 208/2005, ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012 a ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2378/2017), dle které v průběhu dosud neskončeného dědického řízení bylo jedinou možnou volbou žalobkyň domáhat se svého nároku žalobou na určení. Ve vztahu k původně žalovaným 2. a 3. soud prvního stupně, a to opět s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2378/2017, uvedl, že tyto osoby na dědickém sporu a výsledku dědického řízení naopak nemohou mít žádný zájem. Zdůraznil přitom, že původně žalovaní 2. a 3. nemovitost koupili od žalované až po zůstavitelově smrti, a jedná se tak o později nastalou okolnost nemající vliv na výsledek sporu o určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovitosti. Soud prvního stupně následně po podrobném zhodnocení obou ve věci vypracovaných znaleckých posudků a jejich závěrů, rovněž pak i výpovědí svědků, uzavřel, že zůstavitel nebyl ke dni 31. 7. 2020 schopen právně jednat pro duševní poruchu, a darování nemovitosti je proto dle § 581 věta druhá o.z. neplatné. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy tyto byly přiznány zcela procesně úspěšným žalobkyním. Při určení tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „AT”), soud prvního stupně vycházel z tržní hodnoty nemovitosti stanované odhadem na částku 8 400 000 Kč pro účel úvěrového řízení u , právnická osoba, . č. , číslo, ze dne 3. 8. 2023, kdy rovněž v tomto směru své závěry podepřel judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. O povinnosti žalované zaplatit státu vynaložené náklady řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 148 o.s.ř., nicméně s tím, že o těchto bude rozhodnuto v samostatném usnesení.8. Z napadeného usnesení se poté podává povinnost žalované zaplatit České republice dle § 148 odst. 1 o.s.ř. na náhradě nákladů řízení státu částku 16 359,94 Kč, jakožto znalečného uhrazeného znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, ze státního rozpočtu (nad rámec žalovanou složené zálohy).9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítala, že žalobkyně nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem dle § 80 o.s.ř., a soud prvního stupně měl