29 C 95/2020-71 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] s žalovaným uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo Ford tranzit, [registrační značka], VIN [anonymizováno], r. v. 2006 (dále jen předmětné vozidlo). Žalobce vozidlo prodal [právnická osoba] [anonymizováno], která byla vyzvána Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj k vydání vozidla, na kterém vázne zástavní právo, společnost [právnická osoba] úhradu odmítla a Finanční úřad zažaloval žalobce. Žalobce se bránil, výsledkem žaloby však je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 8 C 166/2019-80, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen uhradit částku 62 900 Kč. Rozsudek byl doručen dne 4. 3. 2020, to nabyl i právní moci. Tento den žalobci vznikla škoda. U jednání žalobce doplnil, že žalobu podal bezprostředně po výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 a že do té doby nebylo zřejmé, zda žalobci škoda vznikne či nikoliv. Žalovaný byl o průběhu řízení informován, žalobcem vyzván k dobrovolnému uhrazení dluhu Finančnímu úřadu. V průběhu řízení Finanční úřad doložil dokument, který zcela zvrátil šance žalobce na obranu, a ze kterého vyplývá, že žalovaný jako jednatel společnosti [právnická osoba] věděl o zástavním právu na předmětném vozidle. Žalovaný vědomě porušil čl. 4 odst. 2 písm. a) kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, kde tvrdil, že vozidlo není předmětem zástavního práva. Podle čl. 6 uplatnil žalobce smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč. Žalovanému byla dne 4. 3. 2020 zaslána předžalobní výzva k uhrazení pohledávky, která mu byla doručena dne 11. 3. 2020, dodnes nereagoval. 2. U jednání žalobce upřesnil, že v předmětném sporu se domáhá nároku z titulu smluvní pokuty. Dále žalobce po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání (podrobněji viz protokol z jednání čl. 66) doplnil, že zástavní právo na předmětném vozidle ke dni uzavření předmětné kupní smlouvy existovalo a že k prokázání tohoto tvrzení navrhuje spis Obvodního soudu pro Prahu 10, konkrétně rozsudek. Žalobce ještě u jednání doplnil, že z kupní smlouvy jasně vyplývá, že splnění povinností dle čl. 4 a pravdivost údajů prodávajícího ve smyslu smlouvy je pro žalobce nesmírně důležitá, poukázal na skutečnost, že dříve byl rejstřík zástav v registru vozidel, to následně bylo zrušeno, nyní je rejstřík zástav těžko dostupný, je dostupný na dotaz přes notáře a při objemu prodeje a nákupu aut u žalobce není možné, aby si každé auto žalobce prověřoval, uvedl, že to je riziko žalobce, do kterého musí jít, když prověřují exekuce i insolvence, které jsou snadno dostupné na internetu, naopak ohledně zástav tato dostupnost nebyla dosud obnovena. Dále uvedl, že žalovaný o zástavním právu musel vědět, neboť byl společníkem [právnická osoba] [anonymizováno] do 20. 1. 2017. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Vyjádřil se písemně v rámci odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu. Potvrdil uzavření smlouvy mezi účastníky, dále uvedl, že uzavíral smlouvu v dobré víře o tom, že jeho vlastní prohlášení jsou pravdivá. Poukázal na to, že smlouvu uzavřel jako spotřebitel, smlouva byla formulářová a nebylo možno ji jakkoli měnit, proto má za to, že mu žalobcem byl nedůvodně přiřčen statut podnikatele a tím byl krácen na svých právech. Konstatoval, že v případě čl. 4 odst. 2 písm. a) a odst. 6 smlouvy mu byla podsunuta tvrzení o skutečnostech, jež jsou objektivně mimo spotřebitelovu dispozici nebo trpí jinou vadou a žalovaný jako spotřebitel neměl možnost do znění smlouvy zasahovat, sankce v čl. 4 odst. 6 jsou z toho důvodu nepřiměřené a nemravné, jedná se o porušení spotřebitelské ochrany žalovaného. Žalovaný byl v dobré víře při uzavírání smlouvy, že jeho prohlášení jsou pravdivá, opíral se krom jiného i o obdobné prohlášení předchozího vlastníka v jeho nabývacím titulu k předmětnému vozidlu, neboť to jej k tomu plně opravňovalo. Tvrzení, že žalovaný jako jednatel společnosti [právnická osoba] věděl o zástavním právu na uvedeném vozidle je jen lichou domněnkou ve světle skutečností, že žalovaný sám k vozidlu žádné zástavní právo nezřizoval a o jiném v té době existujícím zástavním právu k vozidlu nebyl zpraven, neboť v nabývacím titulu byl výslovně ujištěn předchozím vlastníkem o neexistenci takového práva při nabytí vozidla žalovaným. Žalovaný v minulosti sice jednatelem předchozího vlastníka předmětného vozidla skutečně býval, ale nikoli v době uskutečnění koupě žalobcem. O zřízení zástavního práva počátkem roku 2015 sice informován byl, ale jako osoba mimo jakékoliv struktury předchozího vlastníka vozidla měl důvodně za to, že toto právo s ohledem na takřka dvouletou dobu od vzniku a nikterak významnou výši a prohlášení předchozího vlastníka již zjevně zaniklo. Shrnul, že namítá neplatnost ujednání smlouvy naplňující znaky porušení spotřebitelské ochrany žalovaného, a to zejména čl. 4 odst. 2 písm. a) a odst. 6, že namítá nedostatek subjektivní stránky smlčení předmětného váznoucího zástavního práva dle čl. 4 odst. 2 písm. a) smlouvy a namítl promlčení nároku žalobce s ohledem na počátek promlčecí lhůty dne 21. 2. 2017 a s ohledem na uplatnění nároku žalobce u zdejšího soudu dne 18. 3. 2020. 4. Po poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání (podrobněji viz protokol z jednání čl. 66) doplnil, že žalovaný neměl jak zjistit objektivní stav a spoléhal se na úmluvu při svém odchodu jako statutárního orgánu [právnická osoba] [anonymizováno], že dluh firmy bude neprodleně uhrazen, písemně to měl potvrzeno v nabývacím titulu, konkrétně v kupní smlouvě na předmětné vozidlo se [právnická osoba] [anonymizováno] v čl. 2, že na vozidle neváznou žádná práva. 5. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhů účastníků. 6. Z obchodního rejstříku vyplývá, že u [právnická osoba] [anonymizováno] působil žalovaný jako jednatel od 8. 1. 2010 do 20. 1. 2017, ve stejném období rovněž jako společník. Z kupní smlouvy [anonymizováno] bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu dne [datum], žalovaný na straně prodávající a žalobce na straně kupující, předmětem smlouvy byl předmětný automobil Ford tranzit za kupní cenu 56 000 Kč Ze smlouvy vyplývá, že žalovaný jako prodávající v bodě 4.2 písm. a) prohlásil a stvrdil, že předmětné vozidlo není předmětem zástavního práva. Účastníci se mimo jiné ve smlouvě dohodli v čl. 4 upravujícím Práva z vadného plnění, a to v bodě 4.6, věta prvá, že prodávající je povinen veškerá prohlášení obsažená v odst. 4.1, 4.2, 4.3 smlouvy činit pravdivě a v souladu se skutečností, dále si v čl. 4 dohodli, že ukáže-li se kdykoli v budoucnu kterékoli prohlášení prodávajícího uvedené uvedených v odstavcích 4.1, 4.2, 4.3 smlouvy jako nepravdivé či zkreslené, tedy poruší-li prodávající svou povinnost výše uvedenou ve větě prvé čl. 4, je prodávající povinen zaplatit kupujícímu za každé porušení či nepravdivé prohlášení smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč, dále, že nárok na smluvní pokutu kupujícímu vzniká okamžikem porušení povinnosti prodávajícího. Uzavření a obsah smlouvy mezi účastníky nebylo sporné. 7. Z kupní smlouvy ze dne 23. 1. 2017 vyplývá, že tato byla uvedeného dne uzavřená mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, kdy předmětem byl převod vlastnického práva z prodávajícího na žalovaného k předmětnému vozidlu za kupní cenu 20 000 Kč. V čl. 2, bod. 2.2 prodávající prohlásil, že není v dispozici s předmětem prodeje nikterak omezen a že na něm nevázne žádné zástavní právo nebo jakákoli jiná práva třetích osob a že má plné oprávnění a možnost převést vozidlo do vlastnictví kupujícího. Smlouva dále obsahuje článek o předmětu smlouvy, souhlasném prohlášení smluvních stran a předmětu prodeje, platebních a dodacích podmínkách, práv z vadného plnění, závěrečná ustanovení, celkem smlouva je obsažena na čtyřech A4 stranách. 8. Žalovaný namítal, že předmětná kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná v článku 4 pro rozpor s ochranou práv spotřebitele, konkrétně, že se jednalo o formulářovou smlouvu, kterou nebylo možno jakkoli měnit jakkoliv či do ní zasahovat a že mu jako spotřebiteli byl přiřčen z toho důvodu statut podnikatele a byl tak krácen na svých právech. Soud považuje tuto obranu žalovaného za ryze účelovou, je zcela běžnou praxí obchodníků s ojetými automobily, že mají připraveny vzory smluv, které následně uzavírají pracovníci společností se zákazníky jako spotřebiteli. Z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, že by se žalovaný domáhal úpravy smlouvy, či že by žalobce takové úpravy odmítal. Je pochopitelné a běžné, že smlouvy obdobného typu jsou předem připravené s ohledem na obdobný typ uzavíraných obchodů, a to i se spotřebiteli, že se tedy smlouva nesepisuje až za přítomnosti spotřebitele, tím není nepochybně vyloučena možnost dohody na úpravě smlouvy, který byla předpřipravena. Ostatně žalovaný měsíc před uzavřením předmětné smlouvy uzavíral obdobnou kupní smlouvu se svým právním předchůdcem, předchozím vlastníkem předmětné