42 C 126/2020 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Blansku dne [datum], kdy z důvodu místní příslušnosti byla věc postoupena k projednání a rozhodnutí soudu zdejšímu, ve znění podání ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel – [právnická osoba] postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na [právnická osoba] splatné pohledávky za svými dlužníky. Následně [právnická osoba] postoupila tyto pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce, kdy jednotlivé pohledávky jsou specifikovány v přílohách uvedených smluv. Jednou z postoupených pohledávek byla i pohledávka za žalovaným. K ní žalobce uvedl, že původní věřitel uzavíral smlouvy o zápůjčce prostřednictvím elektronického systému, kdy se má za to, že záznamy v něm se pokládají za správné. Žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách původního věřitele [název], uvedl požadované údaje, včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu, odsouhlasil znění všeobecných obchodních podmínek. Na základě úspěšné registrace mu byla v informačním systému původního věřitele založena klientská sekce, sděleny přístupové údaje do systému. Poté požádal o poskytnutí zápůjčky za podmínek uvedených ve smlouvě a původní věřitel půjčku schválil. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena tak, že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy prostřednictvím elektronického formuláře, nedílnou součástí byly i všeobecné obchodní podmínky. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne [datum]. Žalovanému byla téhož dne poskytnuta zápůjčka v částce 4 000 Kč a to převodem na jeho bankovní účet uvedený při registraci. Žalovaný se dostal do prodlení, když zápůjčku do sjednané doby splatnosti dne [datum] ani částečně nesplatil. V tento den tak nastala splatnost celého dluhu. Žalovaný žalobci neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobce se tak domáhá zaplacení poskytnuté částky 4 000 Kč na jistině, záměrně nepožaduje vrácení poplatku za poskytnutí zápůjčky. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se domáhá ode dne 29.11.2016 též zaplacení úroku z prodlení. K výzvě soudu žalobce ničeho nedoplnil k procesu uzavření smlouvy, k jednání žalovaného, kterým odsouhlasil znění tvrzené smlouvy. Uvedl, že se případně domáhá zaplacení uvedené částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den [datum], žalobce a jeho právní zástupkyně se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, a které si soud vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil listinu, z níž je patrno, že jde o informace před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru – zápůjčce k č. smlouvy [číslo článku]. Jako zápůjčitel je na listině uvedena [právnická osoba], celková výše úvěru je uvedena v částce 4 000 Kč, doba trvání je v rozsahu 28 dnů. Celková částka, která má být splacena, je uvedena ve výši 5 037 Kč, kdy v částce 1 037 Kč jde o poplatek za poskytnutí úvěru. Na listině jsou uvedeny další aspekty poskytnuté zápůjčky, listina není nikým podepsána. Dále žalobce předložil listinu – smlouva o zápůjčce č. [číslo], kdy jako zápůjčitel je v ní uvedena [právnická osoba], jako klient žalovaný, je uvedeno jeho rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa trvalého pobytu, číslo telefonu, emailová adresa a č. bankovního účtu – [bankovní účet]. Dle textu na listině měla být smlouva uzavřena dne [datum], nedílnou součástí měly být všeobecné obchodní podmínky, zápůjčka měla být poskytnuta za uvedených individuálních podmínek ve výši 4 000 Kč, s poplatkem za poskytnutí zápůjčky v částce 1 037 Kč, termínem splatnosti [datum]. Listina neobsahuje žádný podpis. Dále pak žalobce k důkazu předložil listinu – všeobecné obchodní podmínky vztahující se ke smlouvám o zápůjčce poskytovaným [právnická osoba], kdy mají tvořit součást kterékoliv smlouvy mezi zapůjčitelem a klientem. Listina neobsahuje žádný podpis, v závěru listiny pod jednotlivými ustanoveními je strojově psaný text:„ Já [rodné číslo] [celé jméno žalovaného] jsem souhlasil dne [datum] se zněním výše uvedených Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]. Konečně k tvrzení o uzavření smlouvy žalobce k důkazu předložil listinu – individuální podmínky smlouvy o půjčce, dodatek k všeobecným podmínkám smlouvy o půjčce s kódem [číslo článku], kdy na listině je jako věřitel uvedena [právnická osoba] a jako klient žalovaný, kdy tyto smluvní strany měly uzavřít smlouvy o půjčkách, fakticky o jedné půjčce, označené ID [číslo] ze dne [datum] na částku 4 000 Kč s termínem splatnosti [datum], splatná částka 5 037 Kč. Listina neobsahuje žádný podpis. Soud z uvedených listin nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o zápůjčce mezi původním věřitelem a žalovaným dne [datum] o obsahu, jak byl žalobcem tvrzen. Žalobce především dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem mělo dojít k odsouhlasení smlouvy o předloženém obsahu ze strany žalovaného, když v žalobě pouze kusým způsobem popsal proces registrace žalovaného na webových stránkách původního věřitele, kdy v rámci klientské sekce mělo dojít k odsouhlasení tvrzené smlouvy i všeobecných obchodních podmínek, které měly být její součástí. Neuvedl však, jakými konkrétními úkony žalovaného k tomu mělo dojít. Uzavření smlouvy a odsouhlasení všeobecných obchodních podmínek žalovaným pak nemůže být prokázáno předložením nepodepsaných listin, případně listin obsahujících pouze vytištěný souhlas žalovaného, neobsahujících žádný jeho podpis. Žalobce případně neuvedl, čím byl takový podpis žalovaného nahrazen, k takovému tvrzení nepředložil žádný důkaz. Pokud v žalobě odkazoval na záznamy v elektronickém systému původního věřitele, které by měly zachycovat jednání žalovaného, pak žádné takové záznamy k důkazu nepředložil. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. 5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] má soud za prokázané, že [právnická osoba] poukázala tohoto dne na účet č. [bankovní účet] částku 4 000 Kč. Není zřejmé, jaký byl účel této platby. Ze sdělení [právnická osoba] má soud za prokázané, že majitelem tohoto účtu byl k uvedenému dni žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za [měsíc] [rok] pak má soud za prokázané, že tohoto dne byla na účet žalovaného poukázána částka 4 000 Kč. V kontextu s platbou uskutečněnou [právnická osoba] téhož dne pak soud uzavírá, že má za prokázané, že uvedeného dne tato společnost poukázala na účet žalovaného částku 4 000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že touto smlouvou byly [právnická osoba] postoupeny na [právnická osoba] pohledávky ze smluv o spotřebitelských úvěrech. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu s přílohou soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] následně tyto pohledávky postoupila uvedenou smlouvou na žalobce. Z příloh, ve kterých jsou jednotlivé postupované pohledávky specifikovány, je pak zřejmé, že na žalobce byla postupována i pohledávka za žalovaným, která byla označena ID půjčky [číslo]. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] i poštovním podacím archem ze dne [datum]. Z výzvy k úhradě, předžalobní upomínky ze dne 11.10.2019 spolu s poštovním podacím archem ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní zástupkyně žalobce žalovaného před podáním žaloby vyzývala k úhradě dlužné částky. 7. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když dle soudu s ohledem na výši zápůjčky, která byla nižší než 5 000 Kč, nešlo o spotřebitelský úvěr (§ 2 písm. e) z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru). Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména vůbec netvrdil, jakým konkrétním způsobem došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, když pouze stroze popsal proces registrace žalovaného na webových stránkách původního věřitele. Pokud tvrdil, že v rámci registrace došlo k odsouhlasení všeobecných obchodních podmínek, které se následně měly stát součástí uzavřené smlouvy o zápůjčce, pak tato skutečnost v řízení prokázána nebyla, když žalobce k tomu