11 C 186/2022-92 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou, podanou k soudu dne 9. 11. 2021, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 67 764,26 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 75 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnuté plnění vrátit a zároveň zaplatit úrok, který byl sjednán ve výši 12,9 % ročně a další ceny za případné služby dle aktuálního sazebníku. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami splatnými k 20. dni daného kalendářního měsíce ve výši 1 262 Kč. Žalovaná využila v roce 2020 odklady splátek v souvislosti se pandemií Covid-19 (v období duben - červen 2020 a v období červenec - říjen 2020). Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnila řádně a včas, ačkoliv o to byla telefonicky a písemně upomínána. Jelikož došlo k prodlení s úhradou 3 splátek, případně prodlení jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, využil žalobce svého práva a prohlásil úvěr za splatný. Stalo se tak upomínkou ze dne 30. 1. 2021, ve které vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na to, že neuhradí-li dlužné částky, dojde k zesplatnění zbylé dlužné částky ke dni 3. 3. 2021, o čemž následně žalovanou informoval oznámením ze dne 3. 3. 2021. Následně žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 19. 10. 2021. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 62 785,92 Kč, řádný úrok ve výši 2 489,17 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 489,17 Kč, a dále žalobce požaduje smluvní úrok v sazbě 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení, kdy oboje úročení počíná běžet od data podání žaloby, tedy od 9. 11. 2021 a požaduje toto z jistiny ve výši 62 785,92 Kč. 2. Zdejší soud v dané věci dne 19. 5. 2022, pod č. j. EPR 266517/2021-14, vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř., zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání. 3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 11. 10. 2022, provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav. 4. Ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena elektronicky dne [datum] mezi žalobcem, jako úvěrujícím a žalovanou, jako úvěrovanou, bylo zjištěno, že žalobce se touto smlouvou měl zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaná se touto měla zavázat splatit úvěr nejpozději do 20. 5. 2025, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 262 Kč Tyto splátky byly splatné vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka měla být uhrazena 20. 6. 2017 a poslední ve výši 1 106 Kč dne 20. 5. 2025 Celkem bylo stanoveno 96 splátek. Byla dohodnuta úroková sazba ve výši 12,9 % ročně. Peníze představující úvěr měl žalobce vyplatit nejpozději do 19. 6. 2017 na bankovní účet žalované identifikovaný pod bodem 2.4 smlouvy. Pod bodem 8 smlouvy byly řešeny případy porušení smlouvy a sankce. Případem porušení smlouvy bylo také to, že se žalovaná dostane do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek (bod 8.1, písm. a) a následkem porušení smlouvy je rovněž prohlášení celého úvěru za okamžitě splatný (bod 8.2, písm. b) smlouvy). Soudu byly předloženy standardní informace o spotřebitelském úvěru, které měla mít žalovaná k dispozici před uzavřením smlouvy, a s jejichž obsahem se měla seznámit a souhlasit a rovněž soudu byl předložen dopis žalobce, který obsahoval akceptaci žádosti o poskytnutí úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu číslo [bankovní účet], který byl uveden ve smlouvě, bylo zjištěno, že k čerpání úvěru došlo dne 28. 5. 2017, kdy celá částka 75 000 Kč byla zaslána na účet žalované, který byl identifikován ve smlouvě (bod 2.4 smlouvy). K datu 31. 12. 2017 na tomto úvěrovém účtu byl debetní zůstatek 71 907,54 Kč. Soudu bylo rovněž předloženo potvrzení o odkladu splátek úvěru z 11. 4. 2020, které se týkalo měsíců duben - červen 2020. Zároveň byla žalovaná upozorněna na to, že se jí prodlouží splatnost úvěru, přičemž den konečné splatnosti byl stanoven 22. 12. 2025 a výše poslední splátky, za předpokladu řádného splácení, měla činit 911,32 Kč. Soudu bylo předloženo i potvrzení k ochranné době (odkladu plateb) u úvěru žalované ze dne 7. 6. 2020. Tato ochranná doba byla stanovena na období červenec - říjen 2020. 5. Další listinné důkazy, které soudu byly předloženy, byly výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 22. 12. 2020, ze dne 30. 1. 2021, která byla poslední výzvou před zesplatněním úvěru. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 3. 2021 bylo zjištěno, že vzhledem k prodlení žalované s úhradou měsíčních splátek se dne 3. 3. 2021, stala zbývající částka úvěru splatnou a zároveň žalovaná byla vyzvána k tomu, aby celkovou dlužnou částku ve výši 63 056 Kč uhradila. Soudu byla rovněž předložená předžalobní výzva ze dne 19. 10. 2021, a to včetně dokladu o jejím doručování žalované. 6. Pokud se jedná o listinné důkazy, které prokážou prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, byl soudu předložen výpis z osobního účtu žalované vedený u [právnická osoba]. Z toho bylo možno ověřit, že žalovaná pobírala mzdu v lednu 2017 - 19 271 Kč, v únoru 2017 - 15 145 Kč, v březnu 2017 - 16 349 Kč. Dále žalobce uvedl, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes internetové bankovnictví v rámci tzv. předem schválené úvěrové nabídky. Nabídka byla napočtena na základě příjmů z účtů vedeného u [název společnosti], to je příjmů 19 247 Kč, přičemž klientka na žádosti o úvěr uvedla 17 000 Kč měsíčně. Žalobce dále ověřil pomocí interního napojení insolvenční rejstřík, zda žalovaná v době úvěrové žádosti není v aktivním insolvenčním řízení. Na žádosti žalovaná uvedla výdaje 1 000 Kč měsíčně. Banka tak stanovila životní výdaje klientky, po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu, na 5 205 Kč. Banka při výpočtu disponibilního příjmu klientky stanovila rovněž maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěru. Klientka, tedy žalovaná, musela vyhovět, jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem na tuto hranici splátkového zatížení je příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klientky. Na žádosti uvedla žalovaná splátky, mimo [název společnosti], 0 Kč, dotazem do CCB a vlastních systémů bylo zjištěno, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: revolvingový úvěr [název společnosti] ze dne 26. 5. 2017 s limitem 40 000 Kč a splátkou 2 000 Kč, spotřební úvěr u [název společnosti] ze dne 15. 5. 2017 se splátkou 8 553 Kč. Splátky nového úvěru činily 1 262 Kč měsíčně a nové splátkové zatížení žalované tedy činilo 11 815 Kč. Banka vyhodnotila, že příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmu klientce zbylo 7 432 Kč k pokrytí životních nákladů. 7. Pokud se jedná o zjišťování poměrů žalované, bylo zjištěno, že je vdaná, bydlí v nájmu bytu ve vlastnictví jiné osoby. Je vyučena a v domácnosti dle údajů, které žalovaná uvedla, žije 1 osoba, z toho počtu osob bez příjmu uvedla, že je jedna. U zaměstnavatele [název společnosti] pracuje od 1. 11. 2015. Uvedla, že splátky, mimo [název společnosti], nemá a ostatní povinné výdaje, jako například výživné, srážky ze mzdy či léky, označila částkou 1 000 Kč měsíčně. 8. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb., dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů. 9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy