29 C 136/2022-25 — Okresní soud Brno-Venkov

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou soudu dne 30. 12. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dlužného jízdného v částce 25 Kč a přirážky k jízdnému v částce 1 500 Kč, neboť žalovaný cestoval v níže uvedený den vozidlem žalobce (autobusem) bez platného jízdního dokladu. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaného písemně vyzval k zaplacení dlužné částky, ten však žalobci ničeho neuhradil. Žalobce se proto, s ohledem na prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu, domáhá rovněž zaplacení úroku z prodlení. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se proto ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil. 4. Soud ze žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů v podobě zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] předžalobní upomínky ze dne 8. 11. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 10. 11. 2021 zjistil následující skutkový stav. Žalovaný se dne 30. 9. 2021 v 7:20 hodin na výzvu kontrolora [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] neprokázal platným jízdním dokladem (uskutečnil jízdu bez jízdního dokladu). Jednalo se o jízdu linky autobusu [číslo] kdy kontrola proběhla na zastávce [obec] ve městě [obec], kde byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovaný jízdné v částce 25 Kč ani přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč při sepisování zápisu o provedené kontrole nezaplatil. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky právním zástupcem žalobce. 5. Na základě takto zjištěného skutkové stavu s ohledem na jeho právní posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), vzniká smlouvou o přepravě osoby cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho přepravce přepravil do místa určení řádně a včas. Toto ustanovení představuje vzhledem ke specifičnosti jednotlivých oborů přepravy pouze základní ustanovení pro přepravu osob. Dle § 2578 občanského zákoníku podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. V daném případě se přitom jedná o zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vyhlášku č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a Smluvní přepravní podmínky Integrovaného dopravního systému [územní celek] ve spojení s příslušným tarifem. 6. Nástupem žalovaného do veřejného dopravního prostředku žalobce byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě osoby dle § 2550 občanského zákoníku. Žalovanému vzniklo právo, aby ho žalobce, ve shora uvedený den přepravil do místa určení řádně a včas, a žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci stanovené jízdné. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobci jízdné, vznikla mu dále povinnost vedle jízdného zaplatit i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Nárok žalobce v případě linky [číslo] kdy jde o autobusovou linku, vychází z § 18a odst. 2 písm. c) a § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dále z § 7 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému [územní celek] ve spojení s tarifem. 7. Žalovaný neuhradil žalobci dluh, je tak ve smyslu § 1968 občanského zákoníku ode dne následujícího po sepsání zápisu o přepravní kontrole v prodlení s úhradou dluhu a žalobci dle § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř., za užití § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, kdy předmětné řízení zcela nepochybně vyhovuje parametrům předestřeným v § 14b odst. 1 písm. a), b) advokátního tarifu, neboť žalobce žaluje pohledávku z nezaplaceného jízdného, kdy obdobné žaloby jsou jím podávány opakovaně, ve větším množství, skutkové vymezení je shodné, pouze s výhradou změn pokud jde o datum jízdy, druh dopravního prostředku, počátek prodlení, případně výši jízdného či přirážky k jízdnému, právní hodnocení je totožné, případně obdobné, předmět sporu pak nepřevyšuje 50 000 Kč. Náhrada nákladů řízení se tak skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za právní zastoupení ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu za tři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem tedy 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21% náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. 9. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.