33 C 140/2022-69 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 23. 12. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 37 500 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 30 670 Kč spolu s příslušenstvím do 15. 1. 2020. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, vznikla mu proto povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Ohledně uzavření smlouvy žalobce tvrdil, že byla smlouva uzavřena tak, že žalovaný zažádal o poskytnutí půjčky na internetových stránkách [webová adresa], na kterých vyplnil požadované údaje do formuláře, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. Na základě takto získaných informací právní předchůdce žalobce zahájil proces vedoucí k schválení úvěru. Před schválením poskytnutí úvěru nahlížel do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr). Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností od 14. 6. 2021 postoupena na žalobce. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 40 120 Kč a skládala z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 2 470 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč a neuhrazených paušálních nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Nad rámec postoupeného příslušenství požaduje žalobce kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 438,36 Kč za období od 16. 1. 2020 do 1. 6. 2021 z jistiny pohledávky ve výši 25 000 Kč a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 15. 6. 2021, dále požaduje i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by dlužnou částku, byť jen zčásti uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na 20. 7. 2022, žalobce se z jednání prostřednictvím právního zástupce omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy, které předložil žalobce. Na základě provedeného dokazování soud nevzal za prokázané tvrzení žalobce o tom, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru, na základě které měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému částku ve výši 25 000 Kč. Žádná z předložených listin, a to výpisy z účtu, předžalobní výzva, dohoda o postoupení pohledávek vč. příloh, oznámení o postoupení pohledávky, listina nazvaná smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], obchodní podmínky, listina nazvaná výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, ani listina zaslaná soudu na žádost bankou, nesvědčí o tom, že tvrzená smlouva byla skutečně uzavřena. Smlouva, ani obchodní podmínky nejsou žalovaným podepsány, z žádné z předložených listin přesvědčivě nevyplývá, že by se žalovaný se smlouvou a podmínkami smlouvy seznámil, vyslovil s nimi souhlas a zároveň je prokazatelně podepsal (například kvalifikovaným elektronickým podpisem s platným certifikátem). Žalobcem předkládané a také jím vyhotovené listiny, které sice obsahují údaje žalovaného, nemohly takovouto skutečnost prokázat, není z nich seznatelná vůle samotného žalovaného smlouvu uvedeného obsahu uzavřít. Z předložených listin žádným způsobem nevyplývá, že žalovaný skutečně požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím komunikace na dálku na tvrzených webových stránkách, že by se na ni zaregistroval či obdržel smluvní dokumentaci. A to i přesto, že z předložených výpisů z účtu vyplývá a bylo prokázáno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 17. 12. 2019 od původního věřitele připsána částka 10 000 Kč, dne 16. 12. 2019 částka 10 000 Kč a dne 18. 12. 2019 částka 5 000 Kč a zároveň dne 9. 9. 2019 (tj. více než 3 měsíce před tvrzeným datem uzavření smlouvy) odepsána z tohoto účtu částka 0,01 Kč, kdy žalovaný je označen jako majitel tohoto účtu. Tato skutečnost však není dostatečným důkazem toho, že předmětnou smlouvu s tvrzenými obchodními podmínkami uzavřel žalovaný. Žalobce tak neprokázal žalobní tvrzení a neunesl důkazní břemeno ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru. 4. Skutková tvrzení a důkazy k prokázání sporného tvrzení o uzavření smlouvy mohl žalobce předložit jen do skončení koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytuje soud jen účastníkům nebo jejich zástupcům přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, účastník, který se jednání soudu nezúčastnil, byť se z něho řádně omluvil, podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (viz rozsudek NS ČR ze dne 24. 3. 2002, s. p. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (viz rozsudek NS ČR ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 715/2002). 5. V řízení bylo prokázáno, že celkem částka 25 000 Kč byla v prosinci 2019 převedena právním předchůdcem žalobce na účet žalovaného. Na straně žalovaného tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, obdrženou částku 25 000 Kč zpět. V prodlení se zaplacením částky je žalovaný od 10. 12. 2021, neboť k zaplacení dluhu byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021, a to ve lhůtě do 9. 12. 2021. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 6 000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Na základě všeho shora uvedeného přiznal soud žalobci částku ve výši bezdůvodného obohacení s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a jelikož byl žalobce úspěšný pouze v 62 % z částky, která je předmětem řízení, byla mu přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 24 % (62 % 38 %). Protože jsou splněny předpoklady stanovené § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), kdy jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, postupoval soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle citovaného ustanovení. Žalobci tak vznikly náklady za zaplacení soudního poplatku ve výši 1 500 Kč, právní zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 500 Kč, tj. 1 500 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 a. t., a to za převzetí a přípravu věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby, dále 3x režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 3 678 Kč a 24 % z této částky, což činí 883 Kč, je žalovaný povinen žalobci nahradit k rukám právního zástupce žalobce. 8. Lhůta ke splnění povinnosti uložené ve výroku I. a III. byla stanovena v trvání tří dnů, v souladu s § 160 o. s. ř.