33 C 172/2022-74 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 24. 2. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 71 435 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne 23. 5. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou 36 měsíčních splátek splatných vždy k 23. dni příslušného měsíce ve výši 2 916,41 Kč. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 54 990,76 Kč, celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 104 990,76 Kč, a to nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. ke dni 23. 5. 2022. Žalovaný nedodržel sjednaný rozpis splátek, splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto využil svého smluvního oprávnění a žalovanému zaslal předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu, kterou žalovaného informoval o tom, že úvěr byl ke dni 24. 12. 2019 zesplatněn. Žalovaný neuhradil dluh řádně a včas, vznikla mu proto povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 23 785 Kč počítanou od 25. 12. 2019 do 7. 5. 2011 z jistiny pohledávky ve výši 47 650 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 postoupena na žalobce. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 76 294 Kč a skládala z nesplacené jistiny ve výši Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 809 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 23 785 Kč a neuhrazených paušálních nákladů na upomínání ve výši 50 Kč. Nad rámec postoupeného příslušenství požaduje žalobce kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 840,71 Kč za období od 25. 12. 2019 do 1. 6. 2021 z jistiny pohledávky ve výši 47 650 Kč a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 15. 6. 2021, dále požaduje i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) o. s. ř. 3. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne [datum] zjistil soud tyto skutečnosti. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu 36 měsíců, výše splátky činila 2 916,41 Kč měsíčně, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 56,72 % Celkem měl žalovaný zaplatit částku 104 990,76 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet číslo [bankovní účet]. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení se splacením splátky nebo její části je věřitel oprávněn jednostranně učinit úvěr splatným a požadovat předčasnou úhradu závazků ze smlouvy. 4. Z výpisu z účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 23. 5. 2019 byla z účtu odepsána částka 50 000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] označená jako: Půjčka od [anonymizováno] na splátky“. 5. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] je veden na jméno [jméno] [celé jméno žalovaného]. Dne 24. 5. 2019 byla na účet připsána částka 50 000 Kč od [právnická osoba] 6. Dopisem ze dne 24. 12. 2012 sdělil [právnická osoba] žalovanému, že v souladu s čl. 3 smlouvy o úvěru a navazujících obchodních podmínek zesplatnil dluh poskytnutý na základě smlouvy [číslo] vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 bylo zjištěno, že s účinností ke dni 14. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 25. 6. 2021. 8. Dopisem advokáta žalobce ze dne 9. 11. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. <i>9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Žalobce v podané žalobě tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 23. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. 14. Žalovaný v daném případě neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit, a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k (včasné) námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. 15. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda úvěrová smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. 16. Žalobce však v řízení neuvedl nic o tom, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Skutková tvrzení a důkazy k prokázání tohoto tvrzení mohl žalobce předložit jen do koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytuje soud jen účastníkům nebo jejich zástupcům přít