33 C 198/2022-40 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 21. 9. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 6 200 Kč s 9,75% zákonným úrokem z prodlení od 10. 1. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a původním věřitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 10. 12. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který byla žalovaná povinna vrátit do dne 9. 1. 2019. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do sjednaného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých údajů, dále žalovaná uvedla heslo pro přístup k jejímu profilu, souhlas s registrací byl podmíněn souhlasem žalované s příslušnou smluvní dokumentací, kterou odsouhlasila a dokončila registraci zadáním bezpečnostní sms. Dále žalovaná přiložila k žádosti ofocený občanský průkaz k ověření její totožnosti. Žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází, nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako číslo smlouvy [číslo]. Předmětem žalobního návrhu je pak pohledávka skládající se z jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč. Předžalobní výzva byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 13. 4. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, netvrdila, ani neprokázala, že by žalovanou částku, byť jen zčásti uhradila. Tvrzení žalobce ani provedené dokazování žádným způsobem nezpochybnila. 3. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy, které předložil žalobce, a dále zprávou banky, kterou si vyžádal soud. Na základě provedeného dokazování soud nevzal za prokázané tvrzení žalobce o tom, že mezi žalovanou a původním věřitelem byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru, na základě které měl původní věřitel poskytnout žalované částku ve výši 5 000 Kč. Žádný z předložených důkazů, a to fotokopie občanského průkazu, potvrzení o odeslání finančních prostředků, předžalobní výzva, podací lístek, smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh, oznámení o postoupení pohledávky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, listina nazvaná smlouva o spotřebitelském úvěru, ani listina zaslaná soudu na žádost bankou, nesvědčí o tom, že tvrzená smlouva byla skutečně účastníky uzavřena. Smlouva není žalovanou podepsána, a to ani uvedením údajného bezpečnostního sms kódu, z žádné z předložených listin přesvědčivě nevyplývá, že by se žalovaná se smluvní dokumentací seznámila, vyslovila s ní souhlas a zároveň ji prokazatelně podepsala (například kvalifikovaným elektronickým podpisem s platným certifikátem nebo alespoň původním věřitelem prokazatelně odeslaným sms kódem). Žalobcem předkládané a také jím vyhotovené listiny, které sice obsahují údaje žalované, nemohly takovouto skutečnost prokázat, není z nich seznatelná vůle samotné žalované smlouvu uvedeného obsahu uzavřít. Z předložených listin žádným způsobem nevyplývá, že žalovaná skutečně požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím komunikace na dálku na tvrzených webových stránkách, že by se na ně zaregistrovala či obdržela smluvní dokumentaci. A to i přesto, že ze zprávy banky vyplývá a bylo prokázáno, že jako majitel tvrzeného účtu s číslem [bankovní účet] v uvedeném období byla vedena žalovaná a že na něj původní věřitel skutečně odeslal částku 5 000 Kč s tvrzeným variabilním symbolem. Tato skutečnost však není dostatečným důkazem toho, že předmětnou smlouvu uzavřela žalovaná. Z kopie občanského průkazu žalované taktéž nelze usuzovat, že předmětnou smlouvu o úvěru skutečně uzavřela žalovaná. Žalobce tak neprokázal žalobní tvrzení a neunesl důkazní břemeno ohledně uzavření tvrzené předmětné smlouvy o úvěru. 4. Ze zprávy banky ze dne 9. 9. 2022 bylo prokázáno, že částka 5 000 Kč byla dne 10. 12. 2018 převedena původním věřitelem na účet žalované. Na straně žalované tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, obdrženou částku 5 000 Kč zpět. V prodlení se zaplacením částky je žalovaná od 20. 4. 2021, neboť k zaplacení dluhu byla vyzvána předžalobní výzvou odeslanou dne 13. 4. 2021, která byla doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku, a to ve lhůtě tří pracovních dnů od doručení předžalobní výzvy. Třídenní lhůta stanovená žalobcem k plnění tak žalovanému uplynula dnem 19. 4. 2021 a ode dne následujícího je se zaplacením dluhu v prodlení. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 5 000 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 5. Skutková tvrzení a důkazy k prokázání sporného tvrzení o uzavření smlouvy a dále k prokázání vzniku bezdůvodného obohacení mohl žalobce předložit jen do skončení koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytuje soud jen účastníkům nebo jejich zástupcům přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, účastník, který se jednání soudu nezúčastnil, byť se z něho řádně omluvil, podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (viz rozsudek NS ČR ze dne 24. 3. 2002, s. p. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (viz rozsudek NS ČR ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 715/2002). 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a jelikož byl žalobce úspěšný pouze v 80,6% z částky, která je předmětem řízení, byla mu přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 61,2% (80,6% - 19,4%). Protože jsou splněny předpoklady stanovené § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), kdy jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, postupoval soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle citovaného ustanovení. Žalobci tak vznikly náklady za zaplacení soudního poplatku ve výši 400 Kč, právní zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 200 Kč, tj. 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 a. t., a to za převzetí a přípravu věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby, dále 3x režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 1 489 Kč a 61,2% z této částky, což činí 911 Kč, je žalovaná povinna žalobci nahradit k rukám advokáta žalobce. 7. Lhůta ke splnění povinnosti uložené ve výroku I. a III. byla stanovena v trvání tří dnů, v souladu s § 160 o. s. ř.