41 C 120/2022-36 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 17. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 000 Kč od 20. 4. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 3. 2018 uzavřela její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčené peníze vrátit společně s poplatkem ve výši 500 Kč nejpozději do 19. 4. 2018. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 5. 2018. Současně tvrdila, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 11. 6. 2021. 2. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně v žalobě uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a SMS zpráv. Tvrdila, že žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky, když nutným odesláním žádosti bylo seznámení se s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, obsahem návrhu smlouvy a informacemi o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že odesláním žádosti žalovaný s nimi souhlasil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit společně s poplatkem ve výši 500 Kč ve lhůtě 21 dnů. Z formulářové žádosti o půjčku nebyly zjištěny žádné skutečnosti. Z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno odeslání částky 2 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 29. 3. 2018 s poznámkou„ Profimoney [celé jméno žalovaného] odeslána“. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 5. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Upomínkou ze dne 11. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k dlužné částky. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným prostředky internetové komunikace smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 2 000 Kč, a žalovaný se zavázal peníze vrátit společně s poplatkem ve výši 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala částku 2 000 Kč na bankovní účet. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena dne 25. 5. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovaného o zaplacení výzvou ze dne 11. 6.2021. 6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827. 7. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 8. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 9. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. V posuzované věci se soud zabýval, zda předložená smlouva o zápůjčce byla platně uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. 12. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z.). 13. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů účinný od 19. 9. 2016, jenž ve svém § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. 14. S ohledem na výše uvedené je soud nucen konstatovat, že v posuzovaném případě žalobkyní navrženými důkazy nelze prokázat, že by k jí tvrzenému průběhu událostí (žalovaný požádal o poskytnutí úvěru elektronickým formulářem na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a odesláním žádosti o úvěr odsouhlasil znění návrhu smlouvy, tak i obchodních podmínek, čímž byla uzavřena smlouva) došlo. Žádná z předložených listin projev vůle žalovaného k uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru se, žalobkyní tvrzeným obsahem, nezachycují a její uzavření právě se žalovaným neprokazují. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz, že s tvrzeným zněním smlouvy o úvěru byl žalovaný seznámen a že projevil vůči žalobkyni vůli k jejímu zavření se žalobkyní tvrzeným obsahem. Žalobkyní navržené důkazy neprokazují, že by žalovaný (elektronickým) podpisem vyjádřil svůj souhlas s jí tvrzenou smlouvou a že by jí tedy byl vázán. 15. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 21. 7. 2022, č. j. 41 C 120/2022-23, k doplnění tvrzení a označení důkazů k uzavření smlouvy s tvrzeným obsahem a také k označení důkazů k prokázání tvrzení, že žalovaný převzal uváděnou částku 2 000 Kč. Žalobkyně byla v usnesení soudem poučena o následcích nesplnění uložené povinnosti. Usnesení soudu ze dne 21. 7. 2022, č. j. 41 C 120/2022-23, bylo žalované doručeno do její datové schránky dne 22. 7. 2022 (do datové schránky jejího právního zástupce) a pokud žalobkyně na výzvu soudu reagovala e-mailovou zprávou bez jakéhokoliv ověřeného podpisu a toto podání ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve lhůtě tří dnů nedoplnila řádným podáním, pak k této zprávě soud nemohl přihlédnout. 16. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným a současně nebylo ani prokázáno, že žalovaný převzal finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. K tvrzení o poskytnutí částky 2 000 Kč žalovanému žalobkyně předložila kopii části výpisu z účtu, z něhož však soud mohl mít za prokázané pouze to, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala částku 2 000 Kč na bankovní účet s poznámkou. Z této listiny soud nevzal za prokázané, že žalovaný finanční prostředky převzal. 17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl tedy k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru a že na jejím základě poskytla žalovanému finanční prostředky. Soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II. rozsudku).