42 C 83/2022-39 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 665,87 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 15 944,03 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na základě které půjčil žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při uzavření smlouvy. V této smlouvě se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 10 000 Kč a zaplatit mu souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit částku 16 640 Kč, a to v pravidelných 52 týdenních splátkách po 320 Kč, kdy poslední splátka připadla na [datum]. Žalovaný však na tento dluh zaplatil jen částku 2 220 Kč, která byla započtena na souhrnný poplatek a jistinu, kdy vyčíslil dluh na jistině a poplatku. Poté již žalovaný ničeho neuhradil. Následně byla předmětná pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobce, a to s účinností k [datum]. I přes zaslání předžalobní upomínky již žalovaný ničeho žalobci neuhradil. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení 8 665,87 Kč odpovídající nesplacené jistině, kdy se rozhodl nepožadovat nesplacenou část souhrnného poplatku. Dále se domáhá zaplacení úroku z prodlení, který jednak za období od [datum], tedy od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do [datum] kapitalizoval, a jednak se jej domáhá v zákonné výši z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaný ač řádně předvolán nedostavil, právní zástupce žalobce se z nařízeného jednání omluvil, když souhlasil s tím, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti účastníků. 3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný sděloval před uzavřením smlouvy právnímu předchůdci žalobce údaje o sobě, ke svému pobytu, místu výběru, byla ověřována jeho totožnost, uvedl údaje ke svým příjmům a výdajům. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] a smluvních podmínek smlouvy o půjčce, které byly její nedílnou součástí, vzal soud za prokázané, že tohoto dne byla mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce, na základě které věřitel půjčil žalovanému částku 10 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal vrátit věřiteli půjčenou částku 10 000 Kč a zaplatit mu souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal podle smlouvy zaplatit částku 16 640 Kč, a to v pravidelných 52 týdenních splátkách po 320 Kč. V čl. 8 smluvních podmínek se smluvní strany dohodly, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli celkem částku 2 220 Kč, kdy k poslední úhradě došlo týden přede dnem [datum]. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu s přílohou [číslo] z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] spolu s podacím lístkem ze dne [datum] soud vzal za prokázané, že předmětná pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena na žalobce, přičemž tato skutečnost byla písemně oznámena žalovanému. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] spolu s podacím lístkem ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván právním zástupcem žalobce k zaplacení předmětného dluhu, upomínkou zaslanou na jeho adresu. 5. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokazoval, že poskytnutou půjčku (případně i dohodnutý poplatek) žalobci (či jeho právnímu předchůdci) zcela či zčásti zaplatil, případně že tvrzený dluh vůbec nevznikl. Žalovaný však v tomto řízení nic takového netvrdil a neprokazoval. 6. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Proto soud v souladu s § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. posuzoval daný závazkový vztah podle zák. č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník ve znění do 31.12.2013, dále jen občanský zákoník), neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 01.01.2014. To platí též pro posouzení práva na úroky z prodlení. 7. Dle ustanovení § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 8. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku a zároveň jako smlouva o spotřebitelském úvěru dle zákona [číslo] Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Smlouva byla uzavřena v povinné písemné formě a obsahuje i všechny náležitosti dle citovaného zákona. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce půjčil žalovanému částku 10 000 Kč, kdy žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal a zavázal se právnímu předchůdci žalobce vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalobci uhradil více než 2 200 Kč, jak tvrdil žalobce, a to sedm dní před datem [datum]. Aktivní legitimace žalobce je pak dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou v souladu s ust. § 524 a násl. občanského zákoníku mezi žalobcem a původním věřitelem s účinností od [datum], kdy žalovaný byl v souladu s ust. § 526 odst. 1 občanského zákoníku o postoupení pohledávky prokazatelně postupitelem písemně informován. 9. Pokud jde však o sjednaný souhrnný poplatek, soud učinil právní závěr v tom směru, že ujednání účastníků této smlouvy o povinnosti žalovaného zaplatit souhrnný poplatek v uvedené výši, je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Soud přitom vyšel z porovnání výše půjčené částky (10 000 Kč) a výše souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky (6 640 Kč). Souhrnný poplatek v daném případě tvoří 66,4 % z půjčené částky. Vzhledem k tomu, že souhrnný poplatek v daném případě při absenci specifikace, z jakých položek se tento poplatek skládá, tj. zda jde v určité části o úrok, v určité části o náklady s administrací půjčky, v podstatě nahrazuje funkci úroků z půjčky, lze říci, že ujednání o více než 60 % úroku z půjčky ročně je ujednáním, které se jednoznačně příčí dobrým mravům. V tomto směru soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ohledně přiměřenosti smluvených úroků z peněžité půjčky u spotřebitelských smluv (např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), kdy soud dospěl k závěru, že pokud ujednání o smluvených úrocích téměř čtyřnásobně přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je tato dohoda absolutně neplatná. Obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěrů, které poskytují banky, je soudu známa z úřední činnosti, přičemž tato obvyklá míra nepřevyšuje sazbu 15 % ročně. 10. Soud si je vědom toho, že v daném případě mezi účastníky smlouvy nebyly přímo sjednány smluvní úroky z půjčky, ale„ souhrnný poplatek“, přičemž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3481/2013 dovodil, že tzv. souhrnný poplatek se v tomto případě spíše blíží roční procentuální sazbě nákladů úvěru (RPSN). Ukazatel RPSN je přitom svou konstrukcí odlišný od ukazatele„ roční úrokové sazby“, když se vypočte podle odlišného vzorce, než je vzorec pro výpočet roční úrokové sazby. Aby však soud mohl učinit právní závěr v tom směru, že požadovaný souhrnný poplatek (či RPSN) je odůvodnitelný a není v rozporu s dobrými mravy, musel by žalobce k výši tohoto poplatku skutkově přesně uvést, z čeho se tento poplatek skládá. Tedy konkrétně tvrdit, jakou část poplatku tvoří úrok a jakou část tvoří náklady spojené s úvěrem, v čem tyto náklady spočívají. Žalobce však v tomto směru nic skutkově netvrdil, souhrnný poplatek sám označil za kapitalizovaný úrok. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být poučen podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o břemeni tvrzení. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Pro úplnost lze dodat, že chybějící tvrzení nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatel