43 C 109/2022-57 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum], která byla převedena do rejstříku C dne [datum], domáhala vydání rozsudku, aby soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 34 670,46 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o půjčce uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5000 Kč, ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena ani po postoupení pohledávky na žalobkyni, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno dne [datum], následně byla žalobkyně opakovaně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů u jednání postupem podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., kdy po takto daném poučení a doplnění tvrzení a důkazních návrhů soud konstatuje, že žalobkyně unesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. 3. U jednání žalobkyně uvedla, že jsou nárokovány úhrady z celkem 3 smluv uzavřených mezi právním předchůdcem [anonymizováno] a žalovanou dne [datum] na 5 000 Kč, dne [datum] na 35 000 Kč a dne [datum] na 12 000 Kč. V té době zákon neukládal zkoumat úvěruschopnost, i tak ale byla vyplňována zákaznická karta, do které byly příslušné údaje zahrnuty, byly ověřeny jiné půjčky žalované. Nebylo řádně spláceno, následně byla pohledávka postoupena na žalobce, oznámení o postoupení a výzva k úhradě byly odesílány dne [datum]. 4. Žalovaná u jednání uvedla, že si přesně nevzpomíná, je to už dlouhá doba. Vzpomíná si na jednu smlouvu s [anonymizováno] na 5 000 Kč, na ty další dvě smlouvy si nevzpomíná, také si nevzpomíná, kolik vlastně splatila, snažila se řádně splatit, co si půjčila, nesplácela patrně úroky, poté, co v roce 2008 přišla o práci, poté byli i vystěhováni z bytu, mají sociální bydlení doteď. 5. Žalobkyně dodala, že na všech smlouvách v posledním odstavci v rámečku na str. 1 smlouvy je výslovně uvedeno, že částka byla vyplacena při podpisu smlouvy, pokud si žalovaná vzpomíná na smlouvu 5 000 Kč, je to poslední ze smluv, kdy zákaznická karta byla vyplněna při uzavírání dřívější smlouvy, zákaznická karta byla rovněž podepsána žalovanou, to dokládá i uzavření dalších dvou smluv. 6. Soud dále vyšel z listinných důkazů, a to zákaznická karta, smlouva o půjčce, výzva k plnění, podací lístek, oznámení o postoupení pohledávek. 7. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Podle § 451 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 11. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 12. Na podkladě skutkových zjištění prokázaných provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. 13. V době, kdy byly předmětné smlouvy uzavírány, zákon neobsahoval zvláštní úpravu povinného posouzení úvěruschopnosti žadatele o poskytnutí spotřebitelského úvěru. 14. Zákon obsahoval pouze obecnou úpravu ochrany spotřebitele v § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, zejména úpravy zakázaných ujednání a výkladu smluvních ujednání spotřebitelských smluv podle § 55 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále v té době platil zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, který však neobsahoval úpravu povinného posouzení úvěruschopnosti. Smlouvy o spotřebitelském úvěru, které jsou předmětem řízení, byly uzavřeny v době před přijetím zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl přijat s účinností od 1. 1. 2011, kdy teprve od tohoto data byla v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru upravena povinnost posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 15. To však neznamená, že soud může v projednávané věci rezignovat na svoji úlohu přezkoumat soulad nároku, který je u soudu uplatňován, se zákonem, s požadavky na ochranu dobrých mravů podle tehdy platného práva, s ústavním pořádkem České republiky, jak opakovaně ve věcech obdobných judikováno Ústavním soudem. 16. V této souvislosti je třeba poukázat na dlouhodobou, ustálenou a striktní judikaturu Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, vyslovil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto nálezu Ústavní soud obsáhle shrnul a vyložil svoji dosavadní judikaturu k oblasti spotřebitelských úvěrů, přičemž je třeba zdůraznit, že tento nález se týkal právě spotřebitelských úvěrů z doby před přijetím zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy v době, kdy právní řád neobsahoval úpravu povinného posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr. 17. Ústavní soud, jak shrnuto v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ukládá obecným soudům přezkoumávat zákonnost a soulad s dobrými mravy i ohledně smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených v době před zakotvením výslovné a podrobné právní úpravy posouzení úvěruschopnosti do českého práva. I smlouvy z této doby je třeba přezkoumávat prizmatem základních standardů ochrany spotřebitele, kdy pouze takové posouzení je podle Ústavního soudu v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Výslovně pak v citovaném nálezu Ústavní soud dospívá k závěru, že přezkum podmínek spotřebitelského úvěru, včetně základního ověření schopnosti žadatele splácet úvěr, resp. zda poskytovatel úvěru dostál elementární povinnosti reflektovat celkovou osobní, příjmovou, majetkovou situaci žadatele o úvěr, je třeba ověřit i ohledně smluv z doby absence výslovné úpravy posouzení úvěruschopnosti, kdy pouze takové smlouvy lze mít za souladné se zákonem a dobrými mravy, potažmo s ústavním pořádkem České republiky. <b>18. Veden těmito úvahami soud přistoupil k posouzení úvěrových smluv v projednávané věci a dospěl k nevyhnutelnému závěru o jejich neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.</b> 19. V případě smluv o úvěru v projednávané sice poskytovatel úvěru zaznamenal určité základní osobní, příjmové, majetkové poměry žadatelky, jak prokázáno kartou zákazníka na čl. 22, avšak poskytovatel nedostál elementární povinnosti věrohodného a uceleného ověření osobních, příjmových a majetkových poměrů žadatelky o úvěr, vyhodnocení údajů pak bylo provedeno pouze v náznaku, způsobem selektivním a nevěrohodným. 20. Soudu byla předložena zákaznická karta žalované, vystavená právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [jméno], kdy ohledně všech tří smluv bylo vycházeno ze zákaznické karty jediné, založené na čl. 22 spisu, vystavené dne [datum], tedy před uzavřením druhé ze tří projednávaných smluv, před uzavřením první ze smluv nebyly poměry žalované šetřeny žádným prokazatelným způsobem. 21. V této zákaznické kartě jsou uvedeny pouze základní částky sdělené žalovanou, které nebyly objektivizovány, právním předchůdcem žalobkyně nebyly opatřeny a soudu předloženy žádné podklady k ověření uvedených vstupních údajů. Zejména pak rozdíl mezi celkovými příjmy žalované 10 248 Kč a fixními výdaji 6 048 Kč je pouze 4 200 Kč, kdy navíc vyjma výdajů na domácnost nejsou zohledněny žádné další výdaje na živobytí nezbytné, pravidelné, natož nahodilé, kdy i pro tyto výdaje je třeba započítávat určitou přiměřenou finanční rezervu. Ba co víc, vycházeje ze zbývající část