43 C 31/2022-88 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum], která byla převedena do rejstříku C dne [datum], domáhala vydání rozsudku, aby soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 2327,38 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno dne [datum], tímto podáním žalobkyně současně vzala žalobu částečně zpět co do částky 915,38 Kč. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalobkyně se z účasti na jednání omluvila s tím, že souhlasí s rozhodnutím soudu ve své nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované. 5. U jednání byly provedeny listinné důkazy: předání do advokátní kanceláře, oznámení o postoupení pohledávky, výzva před podáním žaloby, předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu, smlouva o úvěru, upomínka, opakovaná výzva k úhradě, doklad o výplatě úvěru, výzvy k úhradě, dokumentace k postoupení pohledávky, doklad o odeslání, smluvní dokumentace, výpis z OR, lustrace CEO, CEV, ISIR, sdělení banky. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, a žalovanou, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby, rovněž nikoli na základě poučení u jednání. 16. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací opatřených byť ani v minimálním rozsahu. Ze smluvní dokumentace předložené soudu ani z dalších listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by poskytovatel úvěru vůbec jakýmkoli způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované. 17. Ve smlouvě o úvěru uzavírané na dálku prostřednictvím webových stránek poskytovatele, stejně tak ve všeobecných obchodních podmínkách se vyskytuje toliko obecný odkaz na právo poskytovatele ověřit bonitu žalované, zejména právo na přístup k údajům vedeným ohledně žalované v nebankovních registrech dlužníků, ze smluvní dokumentace však nevyplývá, že by bylo toto jakýmkoli způsobem ověřováno, že by poskytovatel úvěru ověřil jakékoli údaje ohledně žalované, ve smluvní dokumentaci není uveden žádný odkaz na tyto údaje, tím méně obsah zjištěných údajů. 18. Ostatně žalobkyně v doplnění žaloby k výzvě soudu v souvislosti s posouzením úvěruschopnosti uvedla, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. 19. Za dané situace je třeba dospět k jednoznačnému nevyhnutelnému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru pro elementární rozpor s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. 20. Nebylo proto možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 21. Bylo prokázáno, že žalované byly na základě smlouvy o úvěru, vyplaceny prostředky ve výši 30 000 Kč, žalobkyně uhradila 45 873 Kč, jak prokázáno rovněž bilancí čl. 73, tedy prostředky vyplacené žalobkyní byly v celém rozsahu vráceny, bezdůvodné obohacení na straně žalované nevzniklo. 22. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. řízení výrokem I. zastavil v rozsahu zpětvzetí, přičemž ke zpětvzetí návrhu došlo podle § 96 odst. 3 o.s.ř. dříve, než začalo jednání ve věci samé, současně nebyly naplněny podmínky pro vrácení části soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 23. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta, neboť nebylo prokázáno, že by na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. 24. Vzhledem k tomu, že ve věci byla úspěšná žalovaná, měla by nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 1 o.s.ř., avšak žalované žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.