8 C 165/2022-71 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 5.421,62 Kč s úrokem ve výši 3.029,26 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z částky 5.421,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1.149,38 Kč a s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 5.421,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě níž obdržel peněžní prostředky 6.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli uhradit ještě úrok, administrativní poplatek a poplatek za hotovostní inkaso splátek, to vše formou 58 splátek po 180 Kč týdně počínaje [datum]. Žalovaný však zaplatil toliko 3.400 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou ze dne [datum]. Platby žalovaného byly započteny na jistinu, na úrok a na poplatek za administrativní činnost a na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná částka 5.421,62 Kč představuje dlužnou jistinu. Kapitalizované úroky 3.029,26 Kč byly vypočteny za dobu od [datum] do [datum] z žalované jistiny v sazbě 23,72 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení 1.149,38 Kč byl vypočten z téže dlužné jistiny za totéž období v sazbě 9 % ročně. 2. Žalovaný navrhl, aby mu bylo povoleno zaplatit žalobci dluh ve splátkách 500 Kč měsíčně s ohledem na jeho osobní a majetkové poměry. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaný dne [datum] požádal o zápůjčku na formuláři karta zákazníka – žádost o zápůjčku. Uvedl, že žije s rodiči jako jiný rodinný příslušník, má příjem z hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou ve výši 16.000 Kč čistého měsíčně, nemá u téhož věřitele ani u jiných věřitelů žádné jiné dluhy, jeho výdaje představuje částka 3.000 Kč na bydlení a 4.000 Kč na osobní výdaje jako telefon, jídlo, léky, doprava a oblečení. Z toho původní věřitel vypočítal použitelný příjem žalovaného 9.000 Kč. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. Tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem. Podle pracovní smlouvy z [datum] byl žalovaný zaměstnán u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], [IČO], jako stavební dělník, s dnem vzniku pracovního poměru [datum], se zkušební dobou [datum]. Podle výplatního lístku za červen 2017 činil čistý příjem žalovaného za tento měsíc 16.875 Kč. Ve stejný den, jako žalovaný požádal o úvěr, tedy [datum], uzavřel žalovaný jako zákazník s věřitelem [právnická osoba], se sídlem v [obec], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru. Výše úvěru byla dohodnuta na 6.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tato částka mu byla v hotovosti předána v místě jeho bydliště původním věřitelem. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny ještě úrok 840 Kč, poplatek 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.400 Kč. Celkovou částku 10.440 Kč měl žalovaný zaplatit formou 58 splátek ve výši 180 Kč týdně. V období od [datum] do [datum] žalovaný celkem uhradil na úvěr 3.400 Kč. 4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud následující skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel [právnická osoba], jako postupitel s žalobcem jako postupníkem, smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se nachází i pohledávka za žalovaným na straně 44 seznamu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z [datum], jímž byl žalovaný vyzván, aby dluh uhradil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému doporučeně [datum]. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne [datum], který byl žalovanému odeslán doporučeně téhož dne. 5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § [číslo] tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl dohodnutou peněžní částku 6.000 Kč sjednaným způsobem, tedy v hotovosti. 6. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků. 7. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný bydlí s rodiči, že nastoupil [datum] do zaměstnání jako stavební dělník a je až do konce měsíce srpna 2017 ve zkušební době, a že příjem žalovaného za první měsíc jeho pracovního poměru, tedy červen 2017, činil 16.875 Kč čistého. Výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ověřeny, původní věřitel výdajovou stránku žalovaného nezkoumal dostatečným způsobem. Žalobce uvedl, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Soud je toho názoru, že na základě skutečností, které původní věřitel zjistil o poměrech žalovaného, neměl žalovanému žádný úvěr poskytnout. Žalovaný byl zaměstnán od [datum], tedy v době uzavření smlouvě o úvěru byl v zaměstnání dva měsíce a deset dní a navíc byl ve zkušební době. Nebylo tedy jisté, zda tento pracovní poměr žalovaného bude trvat i po ukončení zkušební doby, tedy po [datum], a tedy zda žalovaný bude mít vůbec pravidelný zdroj příjmů. Navíc soud podotýká, že zjištěný příjem žalovaného 16.875 Kč lze označit za příjem nízký. Výdaje žalovaného původní věřitel úplně nezjistil a vůbec neověřil, je tedy otázkou, zda částka 7.000 Kč uvedená v žádosti o úvěr odpovídá skutečnosti. 8. Původní věřitel, který měl odbornou převahu nad žalovaným, měl zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které na straně žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. 9. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých s