8 C 191/2022-64 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 17.060,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 31.232,04 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.060,66 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce, na základě níž čerpal v hotovosti peněžní prostředky 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit ještě souhrnný poplatek 11.980 Kč spolu s jistinou, to vše formou 39 splátek ve výši 820 Kč týdně, kdy poslední splátka byla splatná [datum]. Žalovaný celkem zaplatil 4.700 Kč, z čehož bylo započteno 2.939,34 Kč na jistinu a 1.760,66 Kč na souhrnný poplatek. Dlužná jistina tak činí 17.060,66 Kč a dlužný poplatek činí 10.219,34 Kč. Žalobce však nárokuje toliko dlužnou jistinu ve výši žalované částky. Úroky z prodlení kapitalizované částkou 31.232,04 Kč byly vypočteny z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným postupní smlouvou z [datum] na žalobce. 2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. 3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], a žalovaným podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a podle zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel ve smlouvě prohlásil, že poskytuje žalovanému půjčku ve výši 20.000 Kč, a žalovaný podpisem na smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli kromě této částky ještě souhrnný poplatek 11.980 Kč, tedy celkem částku 31.980 Kč, formou 39 splátek ve výši 820 Kč týdně. První splátka byla splatná sedmého dne od uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, umístěné na druhé straně téže listiny. V článku 5 bylo uvedeno, že jakékoli splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky. 5. Podle přehledu plateb zaplatil žalobce původnímu věřiteli tři platby, a to dne [datum] částku 820 Kč, dne [datum] částku 1.680 Kč a dne [datum] částku 2.200 Kč, celkem 4.700 Kč. 6. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce zjistil soud z následně uvedených listiny tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu pohledávek, v němž na straně 57 pod pořadovým [číslo] je uvedena i pohledávka za žalovaným vyplývající z citované smlouvy o půjčce. Dopisem z [datum] oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh splnil již žalobci na specifikované bankovní spojení do deseti dnů od data doručení dopisu. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne [datum]. 7. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z [datum], který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne [datum]. 8. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne [datum] s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o půjčce výše uvedeného obsahu a téhož dne v hotovosti převzal dohodnutou částku 20.000 Kč. Zavázal se původnímu věřiteli zaplatit kromě této částky ještě souhrnný poplatek 11.980 Kč, to vše v týdenních splátkách po 820 Kč v počtu 39. Žalovaný však splatil toliko 4.700 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž byla zahrnuta i pohledávka za žalovaným, a oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaný dosud na žalovanou částku žalobci ničeho nezaplatil, ani po upomínce jeho právního zástupce. 9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Dne [datum] nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který k témuž dni zrušil občanský zákoník dosavadní č. 40/1964 Sb. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se vznik závazkového vztahu mezi původním věřitelem a žalovaným a práva a povinnosti z něj vzniklé budou řídit právní úpravou platnou do konce roku 2013, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., a to včetně postoupení pohledávky. 10. Na smlouvu o půjčce použil soud ustanovení § 657 až § 658 občanského zákoníku, která tento smluvní typ upravují. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Smlouva o půjčce má reálnou povahu, což znamená, že vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi smluvními stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti, avšak teprve odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah mezi nimi stává právním vztahem z půjčky. V daném případě došlo mezi původním věřitelem a žalovaným nejen k uzavření smlouvy o půjčce, ale zároveň také k tomu, že původní věřitel předal v hotovosti žalovanému dohodnutou částku 20.000 Kč. Na základě tohoto tedy původnímu věřiteli vzniklo právo požadovat po žalovaném jakožto dlužníkovi vrácení půjčky, tedy téže peněžní částky. 11. Ve smlouvě o půjčce nebyly dohodnuty úroky, nýbrž souhrnný poplatek 11.980 Kč. V této souvislosti soud považuje za právně významné tyto skutečnosti. Dohodnutou poskytnutou částku 20.000 Kč se žalovaný zavázal splatit v 39 týdenních splátkách tak, že celkem měl původnímu věřiteli zaplatit 31.980 Kč, z čehož na souhrnný poplatek připadá 11.980 Kč. Znamená to tedy, že za dobu devíti měsíců, tedy tři čtvrtě roku, měl podle smlouvy žalovaný zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny 20.000 Kč ještě 59,9 % z této jistiny. Takovouto odměnu za poskytnutí půjčky soud považuje za nepřiměřeně vysokou. Jde o spotřebitelskou smlouvu, a původní věřitel při jejím uzavírání byl ve fakticky výhodnějším postavení, neboť měl odbornou převahu nad žalovaným jakožto spotřebitelem, kterému poskytoval své služby v podobě půjčky. Proto lze od původního věřitele vyžadovat a očekávat, že se ve vztahu k žalovanému jakožto spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Ve smlouvě není specifikováno, které složky jsou zahrnuty v souhrnném poplatku 11.980 Kč. Nebylo tedy možné rozlišit jednotlivé druhy nákladů či odměn, tvořících tento poplatek. Za této situace soud dohodnutou odměnu za poskytnutí půjčky, tedy souhrnný poplatek 11.980 Kč, považuje za nepřiměřeně vysoký a neobvyklý až do té míry, že se příčí dobrým mravům. Ujednání o tomto poplatku ve smlouvě soud proto posoudil jako neplatné v souladu s ustanovením § 39 občanského zákoníku. Jde o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, aniž by bylo nutné, aby některá ze smluvních stran neplatnost namítla. 12. Soud tedy vycházel z toho, že povinností žalovaného bylo vrátit původnímu věřiteli pouze poskytnutou částku 20.000 Kč. Žalovaný zaplatil původnímu věřiteli toliko 4.700 Kč, a zbývá mu tedy doplatit 15.300 Kč. 13. Pokud jde o úroky z prodlení, soud zohlednil, že povinností žalovaného bylo vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 39 týdnů s tím, že první splátka byla splatná sedmého dne od uzavření smlouvy. Poslední splátka měla být zaplacena [datum]. Žalovaný se tedy dostal do prodlení se zaplacením zbytku půjčky 15.300 Kč nejpozději dnem následujícím po splatnosti poslední splátky, tedy od [datum]. Od tohoto dne původnímu věřiteli náleželo právo na úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení až od [datum], kdy žalovaný již zcela jistě v prodlení byl. Výše úroků z prodlení je dána v ustanovení § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění vládního nařízení č. 163/2005 Sb., přičemž pro výši úroků z prodlení je podstatné, jaká právní úprava platila k prvnímu dni prodlení žalovaného. Žalobce kapitalizoval úrok z prodlení na částku 31.232,04 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Soud výpočtem zjistil, že zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 15.300 Kč za totéž období činí 17.276,39 Kč. 14. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce výše uvedenou písemnou smlouvou ve smyslu ustanovení § 524 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechn