8 C 266/2021-125 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 20.694,68 Kč s úrokem ve výši 2.729,80 Kč za dobu od 23. 8. 2017 do 18. 11. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.049,84 Kč za dobu od 23. 8. 2017 do 18. 11. 2019, s úrokem 16,9% ročně z částky 18.082,68 Kč za dobu od 19. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 23. 8. 2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok 16,9% ročně a poplatky podle ceníku a splácet úvěr formou splátek ve výši 5% ze sjednaného limitu, tedy 1.000 Kč měsíčně, vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, nezaplatil splátky splatné v únoru, březnu a dubnu 2019, a žalobce dne 21. 4. 2019 prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný. Celkem žalovaný vyčerpal 28.375 Kč a splatil 18.860,46 Kč. Dlužná částka na jistině činí 18.082,68 Kč, na poplatcích 2.612 Kč. Dlužný úrok 16,9% ročně žalobce kapitalizoval částkou 2.729,80 Kč za dobu od 21. 4. 2019 do 18. 11. 2019. Úrok z prodlení žalobce kapitalizoval částkou 1.049,84 Kč za dobu od 21. 2. 2019 do 18. 11. 2019. Žalobce žalovaného bezúspěšně opakovaně vyzýval k úhradě dluhu, žalovaný dosud ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl dne 28. 2. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. 3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Dne 22. 8. 2017 žalobce sepsal s žalovaným žádost o poskytnutí úvěrového produktu. Žalovaný požadoval úvěrový produkt s obchodním názvem [anonymizována tři slova] s výší úvěrového limitu 10.000 Kč a měsíční splátkou 5% z úvěrového limitu, tedy 500 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má příjem ze zaměstnání 14.904 Kč, který nebyl doložen, nemá žádné splátky úvěrů ani vůči žalobci ani vůči jiným subjektům bankovním či nebankovním, nehradí výživné, nemá srážky ze mzdy. 5. Příjem žalovaného žalobce ověřil z výpisů z účtu č. [bankovní účet], který pro žalovaného vedl. Žalovaný v květnu 2017 měl na účet připsanou mzdu 14.847 Kč, v červnu 2017 mzdu 15.514 Kč, v červenci mzdu 14.430 Kč a v srpnu 2017, konkrétně 14. 8. 2017, byla na účet žalovaného připsána mzda 14.828 Kč. Další zkoumání poměrů žalovaného před poskytnutím úvěru vyplývá z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta, jedná se o interní doklad žalobce a soud z něj zjistil, že žalobce zohlednil, že žalovaný na žádosti o úvěr uvedl příjem 14.904 Kč, což pracovník žalobce zkontroloval podle účtu žalovaného. Žalovaný uvedl výdaje 0 Kč, a žalobce proto stanovil životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na 5.894 Kč, model vychází ze statistických dat a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalobce ještě dotazem do CCB a ve vlastních systémech ověřil, že žalovaný neměl v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry. Splátkové zatížení by činilo 1.000 Kč a příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. 6. Dne 23. 8. 2017 uzavřel žalobce jakožto úvěrující banka s žalovaným jakožto úvěrovaným klientem smlouvu o revolvingovém úvěru s obchodním názvem [anonymizována tři slova]. Žalobce se zavázal poskytovat žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroku 16,9 % ročně měsíčním splátkami ve výši 5% ze sjednaného limitu, tedy 1.000 Kč měsíčně vždy ke každému 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobce pro soukromou klientelu a ceník. Článek 7 smlouvy obsahuje v bodě 7.1 výčet případů, které se považují za porušení podmínek smlouvy. Mezi ně náleží situace, kdy žalovaný se dostane do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce, anebo se dostane do prodlení se splacením více než dvou splátek. V bodě 7.2 jsou obsaženy důsledky porušení podmínek smlouvy, mezi něž náleží oprávnění žalobce prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. V takovém případě je žalovaný povinen zaplatit všechny dluhy z úvěru ve lhůtě podle písemné výzvy žalobce. 7. Všeobecné obchodní podmínky žalobce pro soukromou klientelu obsahují podrobnější úpravu práv a povinností žalobce a jeho klientů pro uzavírání smluv, účty, platební karty elektronické a telefonní bankovnictví a platební služby. V ceníku pro bankovní obchody jsou vyjmenovány jednotlivé poplatky za bankovní operace a činnosti včetně výše těchto poplatků, případně způsobu stanovení poplatků. 8. Čerpání a splácení úvěru zjistil soud z výpisů z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet]. K čerpání úvěru došlo dne 23. 8. 2017, kdy žalovaný vyčerpal 20.000 Kč tak, že tato částka mu byla poukázána na jeho shora uvedený běžný účet č. [bankovní účet]. Veškerá další čerpání úvěru proběhla v měsíci říjnu 2018, kdy žalovaný vyčerpal částky 5.000 Kč, 2.000 Kč, 400 Kč, 3x 200 Kč, 20 Kč a 355 Kč, celkem 28.375 Kč. Žalovaný za dobu od 20. 9. 2017 až do 1. 2. 2019 celkem splatil 18.860,46 Kč, přičemž jednotlivé platby byly započteny na jistinu, úrok z úvěru, poplatky a úroky z prodlení. Dále již žalovaný nehradil ničeho. 9. Dopisem z 20. 3. 2019 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu 3.204 Kč nejpozději do 21. 4. 2019 s tím, že pokud by žalovaný dluh nevyrovnal, bude žalobce po něm požadovat okamžité splacení celého úvěru a vypoví smlouvu, podle níž byl úvěrový účet [anonymizována tři slova] zřízen. Žalovaný následně ničeho neuhradil, a žalobce dopisem z 21. 4. 2019 oznámil žalovanému, že celá zbývající částka úvěru je splatná od 21. 4. 2019 a činí 21.664 Kč. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán dne 24. 4. 2019. 10. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem své právní zástupkyně z 20. 11. 2019, v němž upozornil žalovaného na to, že pokud dluh neuhradí do 5 dnů od doručení výzvy, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis odeslán žalovanému doporučeně dne 20. 11. 2019. 11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce na žádost žalovaného uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru výše uvedeného obsahu a poskytl žalovanému limit 20.000 Kč na úrok 16,9% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách ve výši 5% z poskytnutého limitu měsíčně. Žalovaný vyčerpal celý limit 20.000 Kč dne 23. 8. 2017, a následně v říjnu 2018 vyčerpal ještě 8.375 Kč, celkem 28.375 Kč. Žalovaný zpočátku úvěr splácel, i když nedodržel vždy dohodnutou splatnost k 20. dni v měsíci, celkem splatil 18.860,46 Kč, úvěr však přestal splácet v únoru 2019 a neučinil tak i po upozornění žalobce na možnost zesplatnění úvěru. Žalobce proto dopisem z 21. 4. 2019 úvěr zesplatnil k témuž dni, žalovaný však žalobci ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě. Před poskytnutím úvěru a uzavřením smlouvy žalobce zkoumal poměry žalovaného shora uvedeným způsobem, jednak z údajů, které poskytl žalovaný do žádosti o úvěr, a jednak z údajů ve výpisech z účtu žalovaného, a dále žalobce použil vlastní způsob hodnocení za pomoci statistických údajů. 12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si své povinnosti z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky tak, že žalovaný byl oprávněn čerpat tyto prostředky do limitu 20.000 Kč i opakovaně. Žalovaný této možnosti využíval, úvěr čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál toliko částečně a jeho platby nepostačovaly na plné pokrytí jeho závazků vůči žalobci. 13. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze tedy proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odstavec 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou p