8 C 270/2022-47 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 20.000 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž poskytl žalovanému zápůjčku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku spolu s poplatkem 17.333 Kč, celkem tedy 37.333 Kč, v 60 týdenních splátkách po 623 Kč Poslední splátka byla splatná [datum]. Žalovaný převzal celou částku zápůjčky v hotovosti v místě svého bydliště, avšak neuhradil ničeho. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného zápůjčku splácet, navštívil žalovaného v místě jeho bydliště, osobně s žalovaným jednal, žalovaný doložil výši příjmů a výdajů domácnosti, což je zaznamenáno v zákaznické kartě. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce prosinec 2017 až únor 2018 [ulice] výdaje činily 7.800 Kč, z toho 2.800 Kč představovaly splátky zápůjčky u jiného věřitele. 2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. 3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Z listiny zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že byla žalovaným podepsána dne [datum]. Žalovaný požádal žalobce o poskytnutí zápůjčky 20.000 Kč a uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, zápůjčku potřebuje na běžné výdaje domácnosti, pracuje jako dělník s čistým příjmem 14.457 Kč měsíčně, má ostatní blíže nespecifikované příjmy 10.000 Kč měsíčně a celkem činí jeho příjem 24.457 Kč, přičemž počet zdrojů příjmu je jeden. Externí splátky zápůjček žalovaného činí 2.800 Kč a jeho odhadované měsíční další výdaje 5.000 Kč. Žalovaný neměl bankovní účet a měl již zápůjčku u jiné společnosti. Předložil pracovní smlouvu a tři výplatní pásky za měsíce prosinec 2017 až únor 2018. 5. Tentýž den [datum] uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o zápůjčce – [ulice] v hotovosti [číslo] v níž byla výše zápůjčky sjednána na 20.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tuto částku obdržel v místě svého bydliště v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit žalobci poplatek 17.333 Kč, který se skládá z úroku ve výši 3.577 Kč, z poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 7.860 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5.896 Kč. Celkovou částku 37.333 Kč měl žalovaný zaplatit formou 60 splátek ve výši 623 Kč týdně s tím, že poslední splátka činila pouze 576 Kč. Pod podpisy žalobce a žalovaného na smlouvě se nacházejí smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, obsahující úpravu dalších práv a povinností smluvních stran. 6. Z tabulky umoření ověřil soud tvrzení žalobce o tom, že žalovaný na zápůjčku nezaplatil ničeho. 7. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne [datum], v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do [datum]. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne [datum]. 8. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal žalobce o zápůjčku 20.000 Kč a žalobce zjistil shora uvedené skutečnosti ohledně poměrů žalovaného dne [datum], a ve stejný den s ním uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalovaný ihned převzal v hotovosti 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně poplatku splácet týdenními splátkami, jak je shora uvedeno, neuhradil však ničeho ani po upomínce zástupce žalobce. 9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § [číslo] tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu § 2392 odst. 1 občanského zákoníku ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému předal v hotovosti dohodnutou částku 20.000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, avšak nedostál již své povinnosti vrátit v dohodnutých splátkách předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru. 10. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě zápůjčky či spotřebitelského úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením předmětné smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadního závazku. 11. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce zjistil, že žalovaný je svobodný a žije s rodiči, a že má pouze jeden zdroj příjmů. Tato skutečnost nekoresponduje s tím, že v žádosti o úvěr je čistý příjem žalovaného 14.457 Kč a ještě nějaký jiný blíže nespecifikovaný příjem 10.000 Kč. Není tedy zřejmé, který z těchto dvou příjmů žalobce ověřil pracovní smlouvou a výplatními lístky, a který příjem byl ve výplatních lístcích uveden. Pracovní smlouvu ani výplatní lístky žalobce nepředložil. Údaje v žádosti o půjčce – zákaznické kartě nasvědčují spíše tomu, že výplatními lístky byl ověřen příjem žalovaného 14.457 Kč, což soud považuje za velmi nízký měsíční příjem. Další blíže nespecifikovaný příjem žalovaného 10.000 Kč zřejmě tedy ověřen žalobcem nebyl. Soud dále poukazuje na to, že žalovaný uvedl, že má zápůjčku u jiné společnosti a platí splátky 2.800 Kč měsíčně. Žalobce se však touto skutečností blíže nezabýval, nezjistil, jaká je výše tohoto dluhu a kolik splátek ještě žalovaný je povinen jinému věřiteli zaplatit. Pokud jde o další výdaje žalovaného, žalobce se spokojil pouze s odhadem žalovaného 5.000 Kč měsíčně, přičemž nebylo zjištěno, o jaký druh výdajů se jedná, a tyto nebyly ani ověřeny, stejně tak ani splátky hrazené jinému věřiteli. Soud tedy má za to, že žalobce nezjistil o poměrech žalovaného dostatek údajů, většinu zjištěných údajů ani neověřil a z těchto údajů nemohl žalobce učinit závěr, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splatit. 12. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru. Žalobce tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že žalobce nemohl podrobit porovnání pouze částečně ověřené příjmy žalovaného s neověřenými a nedostatečně zjištěnými výdaji žalovaného. Jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání předmětné smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování žalobce výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních or