8 C 294/2021-68 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 13.626,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.088,87 Kč, s úrokem ve výši 4.137,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.626,75 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem 19,31% ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 5. 5. 2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž tentýž den převzala v hotovosti peněžní částku 16.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok 3.200 Kč, odměnu za administrativní činnost 3.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6.400 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit formou 60 splátek po 480 Kč týdně počínaje dnem 12. 5. 2018 až do 29. 6. 2019. Původní věřitel zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Žalovaná uhradila celkem pouze 11.280 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaná částka 13.626,75 Kč představuje dlužnou jistinu. Úroky 4.137,03 Kč byly kapitalizovány v sazbě 19,31% ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 6. 2019 do 15. 1. 2021. Úrok z prodlení ve výši 2.088,87 Kč byl kapitalizován v sazbě 9,75% ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 6. 2019 do 15. 1. 2021. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce na základě postupní smlouvy ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila. 2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Žalovaná požádala o úvěr na formuláři karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr. Požadovala úvěr 16.000 Kč. Uvedla, že je svobodná, v domácnosti má postavení jiného rodinného příslušníka, bydlí v nájmu, nejsou proti ní vedeny exekuce, zdroj hlavních příjmů je mateřská nebo rodičovská od února 2016, má již úvěr ve [příjmení] [jméno] ve výši 20.000 Kč s celkovou měsíční splátkou 2.182 Kč. Její příjem činí 16.256 Kč měsíčně a je tvořen hlavní státní podporou 13.997 Kč, vedlejší státní podporou 1.089 Kč a dalšími blíže nespecifikovanými příjmy 1.170 Kč. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 13.182 Kč, z toho na bydlení 4.000 Kč, osobní výdaje 7.000 Kč a splátky úvěru 2.182 Kč. Původní věřitel z toho určil použitelný příjem 3.074 Kč. Žalovaná předložila k ověření svých příjmů složenky. Všechny tyto údaje žalovaná stvrdila svým podpisem dne 5. 5. 2018. 4. Z listiny standardní informace o spotřebitelském úvěru v hotovosti vyplývá, že žalované byly sděleny základní parametry úvěru 16.000 Kč se splátkami 480 Kč týdně na dobu 60 týdnů, což žalovaná potvrdila svým podpisem dne 5. 5. 2018. 5. Téhož dne 5. 5. 2018 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo]. Z ní soud zjistil, že tato společnost, tedy věřitel, se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 16.000 Kč na dobu 60 týdnů. Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli úrok 3.200 Kč, administrativní poplatek 3.200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 6.400 Kč, což dohromady s poskytnutou částkou činí 28.800 Kč. Žalovaná tuto částku měla uhradit formou 60 splátek po 480 Kč týdně. V článku 9 bylo dohodnuto, že pohledávka věřitele [příjmení] [jméno] na zaplacení zůstatku dřívějšího úvěru [číslo] v celkové výši 7.647 Kč se započítává proti pohledávce žalované na vyplacení spotřebitelského úvěru podle smlouvy. Žalovaná souhlasila s tím, že po tomto započtení jí bude v hotovosti při podpisu smlouvy vyplacen rozdíl ve výši 8.353 Kč. V článku 2 odstavec 2.1 bylo dohodnuto čerpání úvěru v hotovosti v místě bydliště. Předání a převzetí peněžních prostředků stvrzují smluvní strany této smlouvy svým podpisem na smlouvě, v případě, že jistina byla částečně použita na úhradu refinancovaného úvěru, potvrzují smluvní strany podpisy na této smlouvě předání a převzetí částky odpovídající rozdílu jistiny úvěru a zůstatku refinancovaného úvěru. 6. Podle seznamu plateb uhradila žalovaná celkem na úvěr 11.280 Kč. 7. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 15. 1. 2021 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je obsažena i pohledávka za žalovanou v seznamu pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem původního věřitele z 19. 2. 2021, v němž byla žalovaná vyzvána, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne 22. 2. 2021. 8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z 13. 5. 2021, který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně 14. 5. 2021. 9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala původního věřitele [právnická osoba] o úvěr a uvedla výše uvedené údaje o svých poměrech a předložila složenky o svých příjmech. Žalované se dostalo informací o základních parametrech spotřebitelského úvěru a ve stejný den 5. 5. 2018 žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru 16.000 Kč v hotovosti. Zavázala se, že původnímu věřiteli zaplatí celkem 28.800 Kč, kromě jistiny úvěru ještě úrok 3.200 Kč, administrativní poplatek 3.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 6.400 Kč, to vše ve splátkách 480 Kč týdně v počtu 60 splátek, kdy poslední měla být zaplacena 29. 6. 2019. Žalovaná obdržela v hotovosti při podpisu smlouvy částku 8.353 Kč, když zbývající část úvěru ve výši 7.647 Kč byla použita na úhradu jejího dřívějšího závazku z předchozí úvěrové smlouvy. Žalovaná zaplatila na úvěr toliko 11.280 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem postupní smlouvu, mezi postoupenými pohledávkami se nacházela i pohledávka za žalovanou. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno výše citovaným dopisem a žalovaná žalobci ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě. 10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalované poskytl částku 16.000 Kč dohodnutým způsobem tak, že částku 7.647 Kč použil na úhradu dřívějšího úvěrového závazku žalované a zbytek 8.353 Kč vyplatil žalované v hotovosti. Žalovaná však nedostála své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když její platby nepostačovaly zcela ke krytí jejich závazků z úvěrové smlouvy. 11. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr žalobce o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto sp