14 C 277/2023-48 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou ze dne 3. 3. 2023 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 18 485,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 983,66 Kč od 28. 9. 2021 do 24. 5. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 350 Kč a konečně částky 4 307 Kč (smluvní pokuta). Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr. 2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobce s tímto postupem souhlasil, přičemž žalovaný si usnesení o výzvě k vyjádření spolu s žalobou v úložní době na poště v místě svého bydliště nevyzvedl (fikce doručení ke dni 18. 9. 2023). Ve výzvě byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 27. 5. 2021 s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou také smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova]. Žalobce tvrdí, že dostatečným způsobem prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce uvedl, že měl k dispozici výplatní pásky žalovaného a rovněž provedl šetření v příslušných registrech. Dle žalobce žalovaný hradil pravidelně své závazky bez větších problémů a jeho doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí úvěru v předmětné výši. 4. Žalobce tedy dne 1. 6. 2021 převedl na účet žalovaného částku 20 000 Kč. Číslo účtu [bankovní účet], na který byla tato částka převedena, souhlasí s číslem účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě. 5. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 994 Kč vždy k 27. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 27. 6. 2021. Žalovaný však neuhradil ničeho a do prodlení se dostal dnem 28. 6. 2021. Poté žalovaný dne 11. 10. 2021 zaplatil částku ve výši 13 514 Kč. Tato částka byla započtena na úhradu nákladů na vymáhání (2× upomínka) ve výši 900 Kč, na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč, přirostlého úroku podle zápůjční úrokové sazby ve výši 10 600,45 Kč a na částečnou úhradu jistiny ve výši 1 514,55 Kč. Úroková sazba činila 161 % p. a. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou splátku neuhradil a dostal se do prodlení, došlo nejpozději ke dni 24. 5. 2022 k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla povinnost zaplatit celkovou nesplacenou jistinu ve výši 18 485,45 Kč a dále příslušenství a smluvní pokuty. Smluvní úrok dle zápůční úrokové sazby ve výši 161 % p. a. z nesplacené části jistiny ve výši 18 485,45 Kč od 28. 9. 2021 do 24. 5. 2022 vyčíslil žalobce na částku 16 983,66 Kč. Částka 4 307 Kč představuje smluvní pokuty ke dni podání žaloby a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 350 Kč představují náklady za odeslání tří podmínek (3× 450 Kč). 6. Soud nejdříve zkoumal, zda žalobce dostatečným způsobem posoudil schopnost žalovaného řádně splácet předmětný úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá je smlouva neplatná. Žalobce v žalobě tvrdil, že měl k dispozici výplatní pásky žalovaného, avšak již neuvedl výši jeho čistého měsíčního příjmu. Z celkového přehledu splátek a dluhů žalovaného vyplývá, že souhrn jeho měsíčních splátek představuje částku 20 879 Kč ! Zbývající nesplacená částka činí u žalovaného 175 268 Kč. Žalobce byl rovněž seznámen s tím, že žalovaný si poměrně často bere nejrůznější úvěry. Již sama tato skutečnost napovídá, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků a že jeho výdaje převyšovaly jeho příjmy. Přesto žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a zavázal jej povinností vrátit celkem částku 53 892 Kč ! Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce sice zkoumal úvěruschopnost žalovaného, avšak údaje, které měl k dispozici, nesprávně vyhodnotil. Žalovanému neměl být úvěr poskytnut. Proto je tato úvěrová smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná ještě i z jiného důvodu. Částka, kterou žalovaný obdržel ve výši 20 000 Kč, je totiž v hrubém nepoměru k částce ve výši 53 890 Kč, kterou se zavázal žalobci vrátit. Sjednaný úrok ve výši 161 % p. a. je veskrze lichevní a takové právní jednání nemůže požívat ochrany, neboť je v rozporu se v zákonem (§ 1796 občanského zákoníku). K této neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu, neboť toto právní jednání zjevně narušuje veřejný pořádek, a to tím, že přivádí často dlužníky do bezvýchodné situace, do insolvence a exekucí. Žalovaný byl při sjednávání úvěru zcela zjevně v tísnivé finanční situaci, když neuváženě a lehkomyslně za poskytnutou částku 20 000 Kč slíbil vrátit částku 53 892 Kč. Pokud by žalovaný nebyl v tísni, takovou smlouvu bych nikdy neuzavřel. 12. Soud proto nárok žalobce posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný obdržel dne 1. 6. 2021 na svůj účet částku 20 000 Kč, přičemž žalobce tvrdí, že dne 11. 10. 2021 uhradil žalovaný pouze částku ve výši 13 514 Kč. Ničeho jiného žalobci již nezaplatil. Tímto vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, neboť dosud žalobci nevrátil částku 6 486 Kč (20 000 Kč mínus 13 514 Kč). Soud proto zavázal žalovaného povinností tuto částku žalobci zaplatit, a to i se zákonným úrokem z prodlení od 25. 5. 2022 (zesplatnění úvěru) do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce nesprávně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného a tedy i jeho schopnost řádně úvěr splácet a dále i z toho důvodu, že úvěrová smlouva vykazuje známky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, neboť majetková hodnota, kterou žalobce poskytl žalovanému, je v hrubém nepoměru k majetkové hodnotě, kterou se zavázal žalobci vrátit. 13. Soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť částka, která byla zamítnuta, převyšuje částku, která byla žalobci přiznána. Přitom z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v tomto řízení nějaké náklady vznikly.