33 C 240/2023-58 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 28. 2. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 14 594 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 14. 7. 2022 do zaplacení. V žalobě uvedl, že dne 30. 5. 2022 uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve lhůtě do 13. 6. 2022, následně byla prodloužena doba splatnosti úvěru do 13. 7. 2022 a byl sjednán poplatek 2 294 Kč. Žalovaná úvěr ani poplatek neuhradila, žalobci vznikl podle smlouvy dále nárok na smluvní pokutu ve výši 2 300 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, přestože jí žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly zaslány do její datové schránky. Jednání ve věci soud nařídil na den 11. 9. 2023, žalobce se z účasti na jednání omluvil, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků, a to v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 3. Žalobce k prokázání tvrzení uvedených v žalobě předložil žalovanou nepodepsanou žádost o poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěruschopnosti podanou prostřednictvím webových stránek [webová adresa], žalovanou nepodepsanou smlouvu o úvěru (resp. podepsanou prostřednictvím elektronického kódu zaslaného pomocí sms [číslo], potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, e-mailovou výzvu k úhradě ze dne 23. 1. 2023, předžalobní výzvu z téhož dne, kopii povolení k pobytu žalované, výpisy z účtu žalované za období únor, březen a duben 2022 a úvěrovou a platební historii žalované. 4. Z nepodepsané smlouvy o úvěru soud zjistil, že měla být mezi žalobcem coby úvěrujícím a žalovanou coby úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž měl žalobce poskytnout žalované jednorázový, bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat peněžní částku odpovídající výši úvěru vrátit dle podmínek stanovených ve smlouvě, a to do 14 dnů. 5. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že žalobce zaslal dne 30. 5. 2022 na účet č. [bankovní účet] platbu ve výši 10 000 Kč. 6. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že účet č. [bankovní účet] je účtem žalované, na účet byla dne 30. 5. 2022 připsána platba ve výši 10 000 Kč. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 1. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru, a to ve lhůtě 7 dnů. <i>8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 10. Žalobce v řízení tvrdil, že mezi ním a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobce poskytl žalované dne [datum] úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat žalobci vrátit úvěr nejpozději do dne 13. 7. 2022. Soud nevzal za prokázané tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, z žalobcem předložených důkazů však toto tvrzení nevyplývá, stejně jako z nich nevyplývají tvrzení obsažená v žalobě o tom, že by se žalovaná se smluvní dokumentací seznámila, vyslovila s ní souhlas a zároveň ji prokazatelně podepsala. Žalobcem předkládané a také jím vyhotovené listiny, které sice obsahují údaje žalované, nemohly takovouto skutečnost prokázat, není z nich seznatelná vůle žalované smlouvu uvedeného obsahu uzavřít. Žalobce tak neprokázal žalobní tvrzení a neunesl důkazní břemeno ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru. 11. Skutková tvrzení a důkazy k prokázání sporného tvrzení o uzavření smlouvy mohl žalobce předložit jen do skončení koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytuje soud jen účastníkům nebo jejich zástupcům přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, účastník, který se jednání soudu nezúčastnil, byť se z něho řádně omluvil, podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (viz rozsudek NS ČR ze dne 24. 3. 2002, s. p. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (viz rozsudek NS ČR ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 715/2002). 12. S ohledem na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce zaslal na účet žalované dne 30. 5. 2022 částku ve výši 10 000 Kč, došlo na straně žalované ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek, obdrženou částku 10 000 Kč zpět. V prodlení se zaplacením částky je žalovaná od 29. 8. 2023, neboť k zaplacení dluhu byla vyzvána doručením žaloby ve lhůtě 7 dnů. Žalobce neprokázal odeslání předžalobní výzvy žalované. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry procesního úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 10 000 Kč (68,5 %) a neúspěšný co do částky 4 594 Kč (31,5 %), má tak právo na náhradu 37 % vynaložených nákladů řízení. Protože jsou splněny předpoklady stanovené § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), kdy jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, postupoval soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle citovaného ustanovení. Žalobci tak vznikly náklady za zaplacení soudního poplatku ve výši 800 Kč, právní zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 300 Kč, tj. 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 a.t., a to za převzetí a přípravu věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby, dále 3x režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 2 252 Kč a z této částky je žalovaná povinna mu nahradit 37 %, tj. částku 833 Kč, a to k rukám advokátky žalobce.