33 C 271/2023-52 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 2. 5. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 25 018,04 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce zapůjčené peněžní prostředky vrátit a navíc zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, tj. celkem 27 888 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 5. 2022. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 25. 5. 2022 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 26. 5. 2022 až do zaplacení dále úrokem ve výši 15 % ročně sjednaným ve smlouvě. Pohledávku vyplývající ze smlouvy právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce smlouvou ze dne 21. 11. 2022. Žalobce požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 654,95 Kč, úroku za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 597,83 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 582,68 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 869,10 Kč, úhrady za umožnění platit splátky přímo v místě svého bydliště ve výši 1 683,44 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 630,04 Kč, úroku za období od 26. 5. 2022 do 19. 10. 2022 z dlužné jistiny ve výši 1 046,43 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 744,03 Kč, dále úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 20. 10. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 10 252,78 Kč od 29. 10. 2022 do zaplacení. K zaplacení dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou. 2. K prověření úvěruschopnosti žalované splácet úvěr žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr ze dne 25. 3. 2021 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Doložení příjmů Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 209 trestního zákoníku. 3. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, přestože jí žaloba i výzva k vyjádření byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na 25. 9. 2023, se žalovaná nedostavila. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Smlouva o úvěru byla dne 25. 3. 2021 podepsána zástupcem společnosti [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalované byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit věřiteli jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, tj. celkem částku 27 888 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. 5. Ze žádosti o úvěr ze dne 25. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že k datu uzavření smlouvy žije u rodičů, je ovdovělá, nemá vyživovací povinnosti. Je od 25. 1. 2021 zaměstnaná u [právnická osoba] [anonymizováno], má čistý příjem ve výši 4 700 Kč měsíčně, dále pobírá důchod, sociální dávky ve výši 4 857 Kč měsíčně, tj. má příjem 9 557 Kč měsíčně. Své výdaje žalovaná uvedla ve výši 4 860 Kč měsíčně, a to 1 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady. Dále žalovaná uvedla, že nemá úvěr u jiné společnosti. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu žalované a výplatní pásky žalované, tyto dokumenty k ověření příjmu žalované žalobce nedoložil. 6. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr zaplatila dne 26. 3. 2021 částku 2 000 Kč, dne 14. 5. 2021 částku 1 000 Kč, dne 25. 5. 2021 částku 2 000 Kč, dne 10. 6. 2021 částku 1 000 Kč, dne 12. 7. 2021 částku 1 500 Kč, dne 20. 8. 2021 částku 1 000 Kč a dne 14. 9. 2021 částku 2 000 Kč, tj. celkem 10 500 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 a přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 7. 12. 2022. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu do 12. 4. 2023, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 29. 3. 2022. 9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. <i>10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>12. Podle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 25. 3. 2021, tj. k datu uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 87 odst. 2 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> 16. Ve věci není sporu o tom, že žalovaná neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení pov