42 C 129/2023-35 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 11. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4 000 Kč s příslušenstvím, které spočívá v zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % ročně za období od 23. 8. 2022 do zaplacení. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovanou částku požaduje ve formě nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobce není schopen doložit smlouvu, na jejímž základě byla žalované nárokovaná částka poskytnuta. Žalobce dále uvádí, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], žalované poskytla dne 13. 10. 2020 částku ve výši 4 000 Kč, a to na prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované. Žalobce žalovanou prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 12. 8. 2022 vyzval k zaplacení částky 11 177,70 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů. 3. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. 4. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 19. 7. 2023, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud na návrh žalobce vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce soudu předložil listiny podepsané pouze zapůjčitelem, případně listiny nikým nepodepsané. Konkrétně žalobce předložil formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ohledně věřitele [právnická osoba], kdy má jít o informace ke krátkodobému bezúčelovému spotřebitelskému úvěru ve výši 4 000 Kč poskytnutému bezhotovostním převodem, kdy tato listina obsahuje pouze parafu podpisu v místě pro zapůjčitele, klientem není podepsána. Žalobce dále předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru spolu se všeobecnými obchodními podmínkami pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [právnická osoba], kdy smlouva obsahuje pouze parafu u osoby zapůjčitele, obchodní podmínky žádné podpisy neobsahují. Smlouva o spotřebitelském úvěru není označena žádným datem, jako smluvní strany jsou na ní jsou uvedeny společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako klient. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí peněžité zápůjčky ve formě krátkodobého spotřebitelského úvěru ve výši 4 000 Kč. Ve smlouvě jsou taktéž uvedeny bankovní účty zapůjčitele a klienta. Předložené nepodepsané listiny či listiny podepsané pouze původním věřitelem uzavření smlouvy, případně odsouhlasení obchodních podmínek, prokazovat nemohou. Žalobce v tomto směru samotné uzavření smlouvy ani netvrdil. 6. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla na účet č. [bankovní účet] dne 13. 10. 2020 pod variabilním symbolem [číslo] poukázána částka 4 000 Kč, přičemž z potvrzení není zřejmé, jaký byl účel této platby. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 19. 5. 2023 má soud za prokázané, že majitelem uvedeného účtu byla ke dni 13. 10. 2020 žalovaná. Z výpisu z tohoto účtu pak má soud za prokázané, že dne 14. 10. 2020 byla na tento účet připsána tvrzená platba ve výši 4 000 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 spolu s přílohou má soud za prokázané, že touto smlouvou byly společností [právnická osoba] na žalobce postupovány pohledávky vzniklé ze smluv o zápůjčce, kdy z přílohy je zřejmé, že byla postupována i tato pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalované písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením ze dne 12. 8. 2022 a předžalobní upomínkou z téhož dne spolu s podacím lístkem ze dne 12. 8. 2022. 8. Soud při právním hodnocení věci, s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že část předložených důkazů, konkrétně předložený formulář standardních informací před poskytnutím úvěru, úvěrová smlouva a všeobecné podmínky poskytnutí úvěru svědčí o tom, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici osobní údaje o žalované, jejím bankovním účtu. Měl zřejmě v úmyslu učinit vůči žalované nabídku na uzavření k důkazu předložené smlouvy. To, že by ze strany právního předchůdce žalobce k takovému návrhu došlo, případně jakým způsobem, však žalobce v řízení netvrdil, ani neprokazoval. Předloženými důkazy pak nebylo prokázáno, že by k nabídce na uzavření konkrétní smlouvy došlo, že by žalovaná takovou nabídku nějakým způsobem akceptovala. 9. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalované dne 13. 10. 2020 částku 4 000 Kč, přičemž uvedená částka byla na účet žalované připsána následujícího dne. Z předložených důkazu a tvrzení nebylo zřejmé, z jakého důvodu k platbě došlo. Nebylo prokázáno, že by žalovaná cokoliv na tuto částku původnímu věřiteli uhradila. Za popsané situace soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaná na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinna vydat tomu, na jehož úkor se obohatila. Za situace, kdy soud má za prokázané, že původní věřitel postoupil dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávku týkající se poskytnutí uvedené částky žalované na žalobce, je tak žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat žalobci. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána v oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě k plnění ze dne 12. 8. 2022. Tato výzva byla žalované zaslána téhož dne. Soud ve věci postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, č. j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla žalované třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 12. 8. 2022, má se tedy za to, že došla žalované dne 15. 8. 2022. Za situace, kdy byla vyzvána k úhradě ve lhůtě tří dnů, pak tato lhůta uplynula dne 18.8.2022. Ode dne následujícího tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Pokud se tedy žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ode dne 23.8.2022, pak jde o nárok oprávněný, když v té době již žalované byla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 10. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. žalobě v celém rozsahu vyhověl, kdy jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky od 23. 8. 2022, a to ve výši 15 % ročně dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení bylo soudem ve výroku II. rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., když soud uložil žalované povinnost nahradit ve věci plně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. § 14b AT, když vyšel z toho, že žalobce podává žaloby v obdobných věcech opakovaně, ve větším množství, skutková tvrzení jsou shodná či obdobná, když v tomto případě došlo pouze k částečné modifikaci skutkových tvrzení, kdy nárok není požadován z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, aniž by předkládané důkazy byly odlišné od jiných žalobcem podávaných návrhů. Předmětem řízení je pak částka ve výši 4 000 Kč, kdy přiznaná výše odměny je přiměřené této částce. Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchou předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 advokátního tarifu, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 489 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).