42 C 177/2022-35 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21.3.2022 ve znění podání ze dne 27.10.2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 12 258,30 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvních úroků a úroků z prodlení, kdy tyto nároky zčásti kapitalizoval a zčásti se jich domáhal ode dne 25.2.2022 do zaplacení a dále se domáhal zaplacení poplatků v částce 1 500 Kč. Žalobce tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 23.12.2020 smlouvu o úvěru – Expres půjčka, na základě které žalovaný téhož dne čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,40 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 751,76 Kč splatných do každého 16. dne v měsíci, počínaje 16.1.2021. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, kdy postup při tomto prověřování v žalobě podrobně popsal. Po provedeném individuálním hodnocení klienta (žalovaného) pak poskytnutí úvěru ve sjednané výši schválil. Žalovaný uhradil žalobci na poskytnutý úvěr celkem částku ve výši 3 761,53 Kč, kterou žalobce započetl na jistinu, úroky a další položky související s úvěrem, jak to dokládal platební historií. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, když se dostával do prodlení s úhradou měsíčních splátek. Žalobce mu proto v souladu se smluvním ujednáním zaslal oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni 19.10.2021, vyzval jej k úhradě již splatné částky. Žalovaný žalobci již ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se proto po něm domáhá zaplacení dlužné částky na jistině 12 258,30 Kč, dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 958,59 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 24.2.2022 v částce 354,61 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužného obchodního úroku ke dni 24.2.2022 v částce 37,66 Kč a dlužných poplatků v celkové částce 1 500 Kč, kdy žalobce tyto v doplnění žaloby zcela konkrétně specifikoval. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou jistiny a kapitalizovaných obchodních úroků, když bylo sjednáno jejich přirůstání k jistině, se pak žalobce po žalovaném domáhá rovněž zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny a z dlužného obchodního úroku v zákonné výši vždy ode dne 25.2.2022 do zaplacení. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který však byl pro nedoručení žalovanému do vlastních rukou zrušen. Následně pak soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. Žalovaný se však ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu usnesení s výzvou k vyjádření a žalobou a jejím doplněním bylo doručeno do vlastních rukou dne 15.11.2022. Soud jej proto usnesením ve smyslu § 114b odst.1 o.s.ř. vyzval k písemnému vyjádření ve věci ve lhůtě 30 dnů. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 5.1.2023. Žalovaný se ve stanovené lhůtě k věci písemně nevyjádřil, ani nesdělil soudu, jaký vážný důvod mu v podání vyjádření bránil. 3. Podle § 114b odst. l o.s.ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písmeno a) o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení, to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, k podání vyjádření podle odst. 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle odst. 4 citovaného ustanovení, usnesení musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. To však neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle odst. 5 citovaného ustanovení, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu dle odst. l včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, o tomto následku (§153a odst. 3 o.s.ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 4. Podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odstavce 4 citovaného ustanovení, jen pro vydání rozsudku pro uznání, nemusí být nařízeno jednání. 5. Soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, když žalovaný nepodal soudu vyjádření ve stanovené lhůtě na základě usnesení ve smyslu § 114b odst. 1 o.s.ř., usnesení i žaloba mu byly doručeny do vlastních rukou v souladu s ust. § 114b odst. 4 o.s.ř. Soud proto vycházel z fikce uznání ve smyslu § 114b odst. 5 o.s.ř. Dále soud dospěl k závěru, že se v tomto případě nejedná o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír, neboť se jedná o typický dvoustranný právní vztah, který dovoluje úpravu vztahu dispozitivními právními úkony. Skutková tvrzení byla dostatečně určitá, aby bylo zřejmé, na základě jakých skutečností se žalobce po žalovaném zaplacení uvedených částek domáhá. Soud má dále za to, že uznání není ani v rozporu s právními předpisy, kdy vycházel ze spisového materiálu. Ve věci nebylo nařízeno jednání, v souladu s ustanovením § 153a odst. 4 o.s.ř. však byl rozsudek vyhlášen veřejně. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. a plně úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobci tak přísluší na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen AT). Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 5 220 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši á 1 740 Kč za tři úkony právní služby dle § 7 advokátního tarifu, a to za přípravu a převzetí věci, kvalifikovanou předžalobní výzvu a sepis žaloby), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 300 Kč dle § 11 a § 13 advokátního tarifu, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 1 285,20 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 8 205,20 Kč. Soud žalobci nepřiznal náhradu za doplnění, upřesnění žaloby, když nejde o účelně vynaložený náklad, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být součástí již původního návrhu tak, aby soud žalobce nemusel k upřesnění tvrzení vyzývat.