42 C 201/2022-23 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31.10.2022 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 1 430 737 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne 23.4.2013 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] byla žalované uložena povinnost, aby dle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila žalobci v celkové výši 1 630 737 Kč. Žalovaná byla tímto rozsudkem uznána vinnou, že jako osoba samostatně výdělečně činná ve větším rozsahu zkrátila daň a způsobila svým činem značnou škodu, čímž spáchala trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Žalované byla vedle podmíněného trestu podle § 59 odst. 2 trestního zákona na zkušební dobu uložena povinnost, aby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Rozsudek nabyl právní moci dne 23.4.2013 a je vykonatelný. Dne 29.9.2017 žalovaná žalobci uhradila částku 20 000 Kč, další platby již neuskutečnila. Žalobce tak vůči ní eviduje dluh ve výši 1 430 737 Kč. Žalobce žalovanou k úhradě této částky včetně příslušenství vyzval výzvou ze dne 6.6.2022, kdy jí stanovil lhůtu k úhradě do 20 dnů od doručení. Žalovaná mu ničeho neuhradila, ačkoliv jí výzva byla doručena dne 20.6.2022. Žalobce jí upozornil, že v případě nezaplacení bude věc řešit soudní cestou. 2. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který však byl pro nedoručení žalované do vlastních rukou zrušen. Následně pak soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě. Žalovaná se však ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřila. Soud jí proto usnesením ve smyslu § 114b odst.1 o.s.ř. vyzval k písemnému vyjádření ve věci ve lhůtě 30 dnů. Usnesení spolu se žalobou bylo žalované dodáno do datové schránky dne 6.4.2023 a zároveň doručeno fikcí dne 17.4.2023, kdy dle § 114b odst. 4 o.s.ř. je možné náhradní doručení kvalifikované výzvy, pokud je doručována prostřednictví veřejné datové sítě do datové schránky. Žalovaná se ve stanovené lhůtě k věci písemně nevyjádřila, ani nesdělila soudu, jaký vážný důvod jí v podání vyjádření bránil. 3. Podle § 114b odst. l o.s.ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písmeno a) o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení, to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, k podání vyjádření podle odst. 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle odst. 4 citovaného ustanovení, usnesení musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. To však neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle odst. 5 citovaného ustanovení, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu dle odst. l včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, o tomto následku (§153a odst. 3 o.s.ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 4. Podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odstavce 4 citovaného ustanovení, jen pro vydání rozsudku pro uznání, nemusí být nařízeno jednání. 5. Soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, když žalovaná nepodala soudu vyjádření ve stanovené lhůtě na základě usnesení ve smyslu § 114b odst. 1 o.s.ř., usnesení jí bylo doručeno náhradním doručením do datové schránky v souladu s ust. § 114b odst. 4 o.s.ř. Soud proto vycházel z fikce uznání ve smyslu § 114b odst. 5 o.s.ř. Dále soud dospěl k závěru, že se v tomto případě nejedná o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír, neboť se jedná o nárok z titulu náhrady škody a tomuto nároku odpovídající povinnost, kdy je možné tato práva a povinnosti upravovat dispozitivními právními úkony. Skutková tvrzení byla dostatečně určitá, aby bylo zřejmé, na základě jakých skutečností se žalobce po žalované zaplacení uvedené částky včetně příslušenství domáhá. Soud má dále za to, že uznání není ani v rozporu s právními předpisy, kdy vycházel ze spisového materiálu. Ve věci nebylo nařízeno jednání, v souladu s ustanovením § 153a odst. 4 o.s.ř. však byl rozsudek vyhlášen veřejně. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. a contrario, když ve věci plně úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval. 7. Ve výroku III. pak soud v souladu s § 2 odst. 3 v návaznosti na § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích rozhodl o povinnosti žalované uhradit státu soudní poplatek, když žalobce je od jeho placení osvobozen. Výše poplatku je pak dána položkou č. 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona.