43 C 214/2023-79 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 20. 1. 2023, převedeným do rejstříku C dne 12. 6. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 461,76 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky převodem na účet ve výši 10 000 Kč. Žalovanou bylo uhrazeno toliko 37,09 Kč, ve zbytku dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen. 3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 8. 8. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu po uplynutí soudem stanovené lhůty dne 8. 9. 2023. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. 6. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, potvrzením o platbě, výzvami, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, výpisem úkonů, sdělením banky. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. 16. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. 17. Soud dospěl k jednoznačnému závěru o nenaplnění předpokladů zákona za situace, kdy sice bylo vycházeno z určitých částek příjmů žalované, tyto však nebyly žádným způsobem objektivizovány, nebyly doloženy listinami třetích stran, z nichž by bylo možno vstupní údaje ověřit, z nichž by bylo možno ověřit příjmovou stabilizaci žalované, osobu zaměstnavatele, druh a trvání pracovního poměru. Pokud se pak týká výdajů žalované, tyto byly vyčísleny souhrnnou a nijak podloženou celkovou částkou 5000 Kč, kdy však tyto výdaje nebyly žádným způsobem dále specifikovány, natož objektivizovány, což bylo tím spíše nezbytné, když se jedná o částku působící jako zjevně podhodnocená, má-li zahrnovat výdaje na bydlení, na veškeré základní i jiné potřeby, stravu, ošacení, případné nezbytné výdaje na léky a zdravotní péči, zájmovou činnost. Nebyly zkoumány ani základní osobní poměry žalované, tedy s kolika osobami sdílí domácnost, v jakém bydlení typově přebývá, kolik dětí či jiných osob je na ní závislých výživou. 18. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny. 19. Z potvrzení o platbě ve spojení se sdělením banky a výpisem z účtu žalované bylo prokázáno, že žalované byly převodem na její účet poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč. Současně bylo žalobními tvrzeními žalobkyně prokázáno, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 37,09 Kč, tedy zbývá, aby žalovaná doplatila žalobkyni 9962,91 Kč. 20. Výrokem I. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 9962,91 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované v souvislosti s uzavřením smlouvy reálně poskytnuto a co nebylo žalovanou vráceno. 21. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 13. 9. 2022, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2022, byla žalované odeslána dne 7. 9. 2022, jak žalobkyně prokázala podacím archem (č. l. 39 spisu). Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 12. 9. 2022, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 22. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobkyně. Pokud se snad žalovaná na adrese, kterou sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, následně nezdržovala, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do její dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalované a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaná zmařila doručení tím, že znemožnila doručení zásilky na adresu, kterou předtím sama právnímu předchůdci žalobkyně sdělila, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla. 23. Výrokem II. byla žaloba co do zbývající části nárokovaného příslušenství pohledávky a smluvní pokuty zamítnuta. 24. Vzhledem k tomu, že ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, měla by nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k upla