43 C 86/2023-106 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 14. 3. 2023 domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 133,69 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o hotovostním úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky převodem na účet ve výši 39 200 Kč a zbývající částka 800 Kč byla započtena na poplatek za zprostředkování úvěru. Žalovaný na dluh ze smlouvy celkově uhradil částku 34 103 Kč, ve zbytku nebyla dlužná částka žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 31. 5. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 15. 6. 2023. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 29. 6. 2023, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně i žalovaný. Oba účastníci deklarovali připravenost o věci jednat mimosoudně. Aniž by bylo zahájeno jednání, bylo jednání odročeno za účelem jednání mezi stranami. Do doby konání odročeného jednání soud od účastníků neobdržel žádné vyjádření či jiné podání. 4. K odročenému jednání dne 27. 7. 2023 se bez omluvy nedostavila žalobkyně ani žalovaný, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tak bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků. 5. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů doklady o platbách, uznáním dluhu, úvěrovou zprávou, úvěrovými podmínkami, úvěruschopností, smlouvou o úvěru, výzvou, předžalobní výzvou, sdělením banky, dokladem k uzavření smlouvy. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], ke dni [datum] změnil obchodní firmu na [právnická osoba] a následně na základě projektu fúze ze dne [datum] došlo k fúzi sloučením žalobkyně jakožto nástupnické společnosti se [právnická osoba] jakožto společností zanikající. Jmění zanikající společnosti [právnická osoba] přešlo na žalobkyni, jak oboje plyne z výpisu z obchodního rejstříku (č. l. 70-72 spisu). Bylo tak prokázáno, že žalobkyni svědčí aktivní procesní legitimace. 16. Soud dále dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného, čímž odpadá rovněž případné následné uznání dluhu žalovaným. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. 17. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. 18. Soudu byly předloženy záznamy (čl. 20, čl. 23, čl. 31), z nichž se podává, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bezdětný, majitelem nemovitosti a žije ve vlastním domě nebo bytě bez hypotéky, příjmy uvedl jednak příjem z invalidního důchodu ve výši 5000 Kč, dále příjem ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba] ve výši 17 500 Kč. Uvedl výdaje celkem 9000 Kč, z toho 6000 Kč na bydlení. 19. Údaje sdělené žalovaným nebyly žalobkyní odpovídajícím způsobem ověřeny, nebyly opatřeny a soudu předloženy podkladové dokumenty od třetích stran, např. na straně příjmové pracovní smlouva či jiný doklad o zaměstnání žalovaného, v jakém rozsahu a na jakou dobu je zaměstnán, jakého dosahuje příjmu, na straně výdajové nebyly předloženy listiny dokládající pravidelné výdaje, zejména nebylo doloženo, v jaké výši a jakým způsobem jsou hrazeny výdaje na bydlení. Nebyla žádným způsobem doložena skladba jeho výdajů. 20. Žalobkyně mimo uvedené záznamy obsahující údaje sdělené samotným žalovaným předložila soudu toliko výpis z účtu žalovaného za období cca 5 měsíců předcházejících uzavření smlouvy o úvěru, přičemž však posouzení úvěruschopnosti pouze na základě výpisu z účtu je nedostatečné, neboť z něj nelze zjistit základní skutečnosti týkající se osobních, příjmových a výdajových poměrů žadatele. 21. Na příjmové stránce nelze zjistit povahu zaměstnání, jak uvedeno shora. Rovněž vyhodnocení výdajů žadatele o úvěr pouze na základě výpisu z účtu je nedostatečné, neboť je třeba, aby poskytovatel úvěru ověřil a vyhodnotil výši základních nezbytných, pravidelných, v přiměřeném rozsahu též nahodilých výdajů žadatele, tak aby bylo zřejmé, že byla ověřena výše nákladů na bydlení, v základní rovině výše nákladů na další životní potřeby, jakými jsou např. strava, ošacení, zajištění přístupu k internetu a jiným telekomunikačním službám, náklady na zdravotní péči a léčiva apod. Je nezbytné, aby poskytovatel úvěru, resp. žalobce doložil soudu logický a srozumitelný propočet, k jakým částkám při ověření poměrů žadatele a jak s těmito pracoval, nepostačí prostý odkaz na přílohu žaloby s tím, že by z ní snad měl relevantní údaje extrahovat a příslušný propočet provádět sám soud. 22. Z podkladů předložených žalobkyní rovněž není patrné, jakým způsobem posoudila úvěruschopnost ve vztahu k dalším dluhům žalovaného z titulu jiných spotřebitelských úvěrů, když žalobkyně v té souvislosti toliko odkazovala na údaje obsažené ve výpise z registru klientských informací, jak založen na čl. 30, aniž by však soudu předestřela, jakým způsobem tyto údaje hodnotila, zvláště pokud se z předloženého výpisu podává, že žalovaný měl v té době dluhy z pěti dalších spotřebitelských úvěru s měsíčními splátkami v celkové, s ohledem na příjmové poměry žalovaného poměrně značné výši 7864 Kč. 23. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že prověřila záznamy žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, přičemž však výsledek tohoto prověření neprokázala, příslušné výpisy soudu nepředložila. 24. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však mož