7 C 88/2023-20 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou soudu dne 19. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 882 Kč s příslušenstvím. V žalobě žalobkyně uvedla, že žalovaný dne 27. 6. 2021 v obci Tišnov, na ulici Nádražní, v prostoru před budovou vlakového nádraží, způsobil poškozenému pojištěnci žalobkyně, [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum], úraz, když měl poškozeného odstrčit tak, že se udeřil do hlavy o zeď budovy. Tímto popsaným jednáním měl žalovaný poškozenému způsobit poranění hlavy, které si vyžádalo lékařské ošetření. Žalobkyně uhradila v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví smluvním zdravotnickým zařízení zdravotní výkony ve výši 6 882 Kč. Odpovědnost žalovaného za uvedené poškození na zdraví vyplývá pak vyplývá z příkazu Městského úřadu Tišnov, Odboru správních a vnitřních věcí, ze dne 29. 11. 2021, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [číslo], [číslo jednací], kterým byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Žalovaný tak odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Nárok na uplatnění náhrady škody po žalovaném má zdravotní pojišťovna dle ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. 2. Dne 24. 4. 2023 bylo jednáno za přítomnosti žalobkyně. Žalovaný se bez omluvy nedostavil a nepožádal o odročení jednání; předvolání k jednání doručeno řádně a včas. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Soud ze žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z příkazu Městského úřadu Tišnov, Odboru správních a vnitřních věcí, ze dne 29. 11. 2021, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [číslo], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 20. 12. 2021, soud zjistil, že jím byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že dne 27. 6. 2021 v době od 18:10 hod do 18:14 hod. v prostorách před budovou vlakového nádraží v Tišnově jinému ublížil na zdraví, když strčil do poškozeného [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] a způsobil mu zranění hlavy, kdy uvedené zranění si vyžádalo lékařské ošetření. Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení ze dne 22. 3. 2022 soud zjistil, že žalobce v příčinné souvislosti s výše uvedenou újmou na zdraví poškozeného uhradil zdravotnickým zařízením celkem po zaokrouhlení částku 6 881 Kč. Žalovaný skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný rovněž žádným způsobem nerozporoval, soud zjistil, že žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil. Dlužná částka tak činí 6 882 Kč. 4. Podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění (P) říslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 5. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), (V) yžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného 6. Podle § 2910 o. z. (Š) kůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 7. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že v příčinné souvislosti s léčbou úrazu způsobeného poškozenému vynaložila žalobkyně náklady léčení ve výši 6 882 Kč. Úraz byl způsoben zaviněným protiprávním jednáním žalovaného, kdy odpovědnost žalovaného za uvedené protiprávní jednání vyplývá z příkazu Městského úřadu Tišnov, Odboru správních a vnitřních věcí, ze dne 29. 11. 2021, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [číslo], [číslo jednací]. 8. V projednávané věci tak má žalobkyně jako zdravotní pojišťovna vůči žalovanému jako třetí osobě právo dle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., na náhradu nákladů na hrazené služby ve výši 6 882 Kč, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči poškozenému jako pojištěnci žalobkyně. Žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil. K úhradě tak stále zbývá částka 6 882 Kč. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, ani neprokázal, že by dluh žalobkyni uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku společně s úrokem z prodlení, na který vzniklo žalobkyni právo v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., za užití ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Náklady řízení přitom představují paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. 3 x 300 Kč za předžalobní upomínku, sepsání žaloby a účast na jednání dne [datum] Celkem tak soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč. 10. Výrokem III. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, který stanoví, že je-li navrhovatel od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně je v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena, vzhledem k předmětu řízení, kterým je náhrada nákladů léčení. Soud tedy v souladu s citovaným ustanovením zákona uložil povinnost hradit soudní poplatek žalovanému, a to v návaznosti na výsledek předmětného řízení.