8 C 137/2023-70 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 6.561,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.708,43 Kč, s úrokem ve výši 7.980,60 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 6.561,33 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 16. 11. 2014 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce, na základě níž tentýž den převzal v hotovosti částku 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok 1.120 Kč, administrativní poplatek 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 3.200 Kč, to vše formou 58 splátek po 240 Kč týdně. Původní věřitel zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný celkem splatil 5.400 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Úroky kapitalizované částkou 7.980,60 Kč byly vypočteny v sazbě 23,72 % ročně z téže jistiny za dobu od 28. 12. 2015 do 15. 1. 2021. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.708,43 Kč byl vypočten v sazbě 8,05 % ročně z téže jistiny za totéž období. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne 16. 11. 2014 požádal žalovaný na formuláři Karta zákazníka o půjčku. Uvedl, že bydlí jako nájemník v rodinném domě, má již u téhož původního věřitele aktivní jinou půjčku, pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, příjmy domácnosti činí 28.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti představují 3.500 Kč na nájemné a inkaso, 7.000 Kč na výdaje, 1.500 Kč na splátky půjček či alimenty a 690 Kč výdaje na telefon. Celkové výdaje domácnosti byly vypočteny na 12.690 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů 15.310 Kč byl původním věřitelem označen jako použitelný příjem. Původní věřitel měl k ověření těchto skutečností nájemní smlouvu, doklad o inkasu, živnostenský list a fakturu. Obsah těchto listin není soudu znám. Tentýž den 16. 11. 2014 uzavřel žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba] se sídlem v [obec], [IČO], označeným jako úvěrující, smlouvu o půjčce [číslo]. Ve smlouvě původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému peněžní prostředky 8.000 Kč a žalovaný potvrdil převzetí této částky při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc poplatek 5.920 Kč za poskytnutí peněžních prostředků, který se skládá z úroku 1.120 Kč, z administrativního poplatku 1.600 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč. Celkovou částku 13.920 Kč měl žalovaný splatit formou 58 splátek ve výši 240 Kč týdně. Podle tvrzení žalobce uhradil žalovaný na půjčku pouze 5.400 Kč. 4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 15. 1. 2021 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je zahrnuta na straně 7 seznamu i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele z 12. 2. 2021, který byl odeslán žalovanému doporučeně dne 15. 2. 2021. Žalovaný v něm byl vyzván, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů od obdržení dopisu. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 10. 10. 2022, který byl žalovanému téhož dne odeslán doporučeně. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. 5. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § 2390 tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu § 2392 odstavec 1 občanského zákoníku ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému předal v hotovosti dohodnutou částku 8.000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, avšak nedostál již své povinnosti vrátit v dohodnutých splátkách předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru. 6. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný žije v nájmu a je osobou samostatně výdělečně činnou. Původní věřitel nezjišťoval příjem žalovaného, nýbrž příjmy blíže nespecifikované domácnosti, které měly činit 28.000 Kč. Tuto výši příjmu původní věřitel nikterak neověřil, když k ověření měl k dispozici živnostenský list a blíže nespecifikovanou fakturu, přičemž z těchto listin nelze dovodit čistý příjem žalovaného za několik měsíců předcházejících poskytnutí žalované zápůjčky. Původní věřitel zjišťoval měsíční výdaje domácnosti blíže nespecifikované, nikoliv výdaje žalovaného. Nájem nebo inkaso měly činit 3.500 Kč, nespecifikované výdaje 7.000 Kč, splátky půjčky anebo alimenty 1.500 Kč a výdaje na telefon 690 Kč. K ověření měl původní věřitel nájemní smlouvu a doklad sdruženého inkasa, jejichž obsah není soudu znám. Není zřejmé, kolik Kč činily výdaje žalovaného, nikoli blíže nespecifikované domácnosti, na bydlení či inkaso, případně jaká byla výše dalších výdajů. Výdaj 1.500 Kč měsíčně na splátky půjčky či alimenty představuje zřejmě splátky dřívější půjčky žalovaného, když žalovaný do karty zákazníka uvedl, že má u téhož původního věřitele jinou aktivní půjčku. Tento dřívější závazek žalovaného nebyl specifikován, nebylo zjišťováno, v jaké je výši, a po jak dlouhou dobu ještě žalovaný je povinen hradit splátky. Soud v této souvislosti z předžalobní výzvy zástupce žalobce ze dne 10. 10. 2022 zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu nejen z žalované půjčky, ale ještě ze smlouvy o půjčce [číslo] která byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalovaným 23. 6. 2014 a žalovaný podle ní obdržel 10.000 Kč v hotovosti. V postupu původního věřitele ohledně zkoumání poměrů žalovaného nelze přehlédnout, že žalovaný uvedl adresu trvalého pobytu [obec a číslo], což je adresa obecního úřadu, na níž se žalovaný nemohl zdržovat. Pouze do karty zákazníka, nikoli do smlouvy o půjčce, uvedl žalovaný jinou adresu, [obec], [ulice a číslo]. Tato skutečnost měla původnímu věřiteli signalizovat, že žalovaný nemá zřejmě uspořádané poměry týkající se bydlení, když není přihlášen k pobytu na adrese, na níž se skutečně zdržuje. Tato okolnost má obvykle za následek riziko spočívající ve zhoršené možnosti kontaktování žalovaného, a tudíž i dobytnosti pohledávky. Lze tedy shrnout, že žalovaný před uzavřením žalované smlouvy o půjčce byl již u téhož původního věřitele zadlužen, jeho příjmy a výdaje nebyly řádně zjištěny ani ověřeny a žalovaný byl přihlášen k pobytu na úřední adrese, kde se nemohl zdržovat. Za takové situace původní věřitel nemohl porovnat skutečné příjmy žalovaného s jeho výdaji a dosavadními závazky a nemohl učinit závěr, že žalovaný bude schopen zápůjčku splatit, to vše za situace, kdy žalovaný neměl ještě splacenou dřívější zápůjčku od téhož původního věřitele. 8. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu