8 C 273/2022-71 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 18.966,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3.188,42 Kč, s úrokem ve výši 6.065,47 Kč, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 18.966,12 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne [datum] uzavřela žalovaná s v právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž tentýž den převzala v hotovosti částku 22.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli ještě poplatek 17.836 Kč, který se skládá z úroků ve výši 5.392 Kč, z odměny za zpracování a doručení 5.384 Kč a z poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti 7.060 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit formou 18 splátek ve výši 2.214 Kč měsíčně, poslední splátka byla splatná [datum]. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, zjistil její příjem a výdaje. Žalovaná splatila pouze 7.214 Kč, což bylo započteno na poplatek a na jistinu. Žalovaná částka 18.966,12 Kč představuje dlužnou jistinu. Úroky ve výši 6.065,47 Kč byly vypočteny v sazbě 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Úrok z prodlení ve výši 3.188,42 Kč byl vypočten v sazbě 8,5 % ročně z téže jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvy z [datum]. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po upomínce. 2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou. 3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 4. Žalovaná požádala původního věřitele [právnická osoba] o zápůjčku 16.000 Kč na formuláři zákaznická karta. Uvedla, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je vdova, zápůjčku potřebuje na vybavení domácnosti, nemá žádné vyživované osoby, nevlastní auto, pracuje jako dělnice u [právnická osoba], má jeden zdroj příjmu, její čistý příjem činí 8.650 Kč, další blíže nespecifikované ostatní příjmy byly 6.100 Kč, takže celkové měsíční příjmy činily 14.750 Kč. Žalovaná neměla externí splátky zápůjček ani interní splátky u téhož původního věřitele, a své měsíční výdaje odhadla na 3.500 Kč. Sdělila rovněž, že nemá kreditní kartu, že nemá zápůjčku u jiné společnosti a nemá bankovní účet. Předložila pracovní smlouvu na dobu neurčitou a všechny tyto údaje potvrdila svým podpisem dne [datum]. 5. Téhož dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo]. Původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalované zápůjčku, tedy spotřebitelský úvěr 22.000 Kč, a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tuto částku převzala v místě svého bydliště v hotovosti. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli zaplatit za zápůjčku poplatek 17.836 Kč, který se skládal z úroku 5.392 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5.384 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení 7.060 Kč Celkem měla žalovaná původnímu věřiteli zaplatit 39.836 Kč formou 18 splátek ve výši 2.214 Kč měsíčně. Pod podpisy smluvních stran se nacházejí smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, upravující další práva a povinností smluvních stran. 6. Podle tabulky umoření provedla žalovaná na zápůjčku celkem 6 plateb, a to dne [datum] částku 2.214 Kč, dne [datum] částku 2.000 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 1.500 Kč a dne [datum] částku 500 Kč Celkem tak žalovaná zaplatila původnímu věřiteli 7.214 Kč. 7. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je obsažena i pohledávka za žalovanou na straně 151 Seznamu pohledávek pod pořadovým [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem původního věřitele z [datum], v němž byla žalovaná vyzvána, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Podle podacího lístku byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne [datum]. 8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z [datum], který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně dne [datum]. 9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala původního věřitele [právnická osoba] o zápůjčku a uvedla výše zmíněné údaje o svých poměrech a předložila pracovní smlouvu. Téhož dne [datum] uzavřela žalovaná s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce a převzala ihned v hotovosti 22.000 Kč. Zavázala se, že původnímu věřiteli zaplatí celkem 39.836 Kč, kromě jistiny zápůjčky ještě poplatek, jak je shora uvedeno, to vše ve splátkách 2.214 Kč měsíčně v počtu 18, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaná zaplatila toliko 7.214 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem postupní smlouvu, mezi postoupenými pohledávkami se nacházela i pohledávka za žalovanou. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno výše citovaným dopisem a žalovaná žalobci ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě. 10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § [číslo] tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Původní věřitel jakožto zapůjčitel, si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalované předal v hotovosti dohodnutou částku 22.000 Kč. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky, přičemž tyto úroky byly ve smlouvě o zápůjčce sjednány. Žalovaná nedostála své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když její platby nepostačovaly zcela ke krytí jejích závazků ze smlouvy o zápůjčce. 11. Smlouva o zápůjčce představuje druh smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků. 12. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubován