8 C 299/2021-108 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 30.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4.405,83 Kč, s úrokem ve výši 10.415,83 Kč, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne 15. 11. 2017 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, na základě níž obdržel v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit navíc poplatek 19.771 Kč, která se skládá z úroku ve výši 4.919 Kč, z odměny za zpracování a doručení 7.760 Kč a z částky za administrativní činnost 7.092 Kč. Celkovou částku měl žalovaný zaplatit ve dvanácti splátkách po 4.148 Kč měsíčně, poslední splátka byla stanovena na 15. 11. 2018. Žalovaný však neuhradil ničeho. Původní věřitel před uzavřením smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Kapitalizovaný úrok z prodlení 4.405,83 Kč byl vypočten v sazbě 8,5 % ročně z jistiny 30.000 Kč za dobu od 9. 5. 2018 do 20. 1. 2020. Kapitalizovaný úrok 10.415,83 Kč byl vypočten v sazbě 29 % ročně z téže jistiny za dobu od 16. 1. 2018 do 20. 1. 2020. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný je občanem Slovenské republiky. Na adrese [adresa žalovaného], v České republice, kterou uvedl žalobce v žalobě, žalovaný již nebydlí a žádnou zásilku se soudu na tuto adresu žalovanému nepodařilo doručit. Předvolání k dnešnímu jednání spolu s žalobou a doplněním žaloby proto byly žalovanému doručeny na adresu jeho bydliště ve Slovenské republice Okresním soudem v Galantě. Žalovaný si zásilku nepřevzal, proto Okresní soud v Galantě dne 3. 1. 2023 zveřejnil na úřední desce soudu oznámení o této zásilce, a tato zásilka tak byla doručena v souladu s právními předpisy Slovenské republiky. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Z listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný na tomto formuláři požádal dne [datum] původního věřitele [právnická osoba] o poskytnutí zápůjčky 30.000 Kč. Uvedl, že je státním občanem Slovenské republiky, sdělil adresu ve Slovenské republice i v České republice, dále uvedl, že žije s rodiči, zápůjčku potřebuje na vybavení domácnosti, nemá vyživované osoby, nevlastní auto, je osobou samostatně výdělečně činnou, je pracovně zařazen ve stavebnictví, jeho IČ je [číslo], jeho čistý příjem činí [částka] měsíčně, počet zdrojů příjmů je pouze jeden. Další čistý příjem domácnosti byl [částka], a zaměstnání žalovaného bylo ověřeno výpisy z bankovního účtu. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily [částka]. Žalovaný neměl kreditní kartu, neměl zápůjčku u jiné společnosti, měl bankovní účet na své jméno a jeho výplatním dnem byl 30. den. Ověřenými dokumenty byl živnostenský list, tři výplatní pásky – faktury a výpis z účtu za srpen, září a říjen 2017. K této listině nebyly připojeny žádné doklady, např. živnostenský list, výplatní pásky, faktury, výpisy z účtu, které jsou v listině zmiňovány. Soud nahlédnutím do živnostenského rejstříku zjistil, že žalovaný zde není veden a shora uvedené identifikační číslo v České republice neexistuje. 4. Ve stejný den 15. 11. 2017 uzavřel žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo]. Z této smlouvy soud zjistil, že původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému zápůjčku 30.000 Kč, a žalovaný podpisem na smlouvě potvrdil, že tuto částku v místě svého bydliště převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli navíc poplatek 19.771 Kč, který se skládá z úroku ve výši 4.919 Kč, z částky 7.760 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení, a z částky 7.092 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkem měl žalovaný uhradit původnímu věřiteli 49.771 Kč formou dvanácti splátek ve výši 4.148 Kč měsíčně, poslední splátka činila pouze 4.143 Kč. 5. Podle tabulky umoření žalovaný na zápůjčku neuhradil ničeho. 6. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 20. 1. 2020 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž na straně 45 seznamu postoupených pohledávek se nacházela pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z 20. 1. 2020, jímž původní věřitel žalovaného rovněž vyzval k zaplacení dlužné částky již žalobci do 10 dnů od data doručení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 14. 2. 2020. 7. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 11. 5. 2020, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne 12. 5. 2020. 8. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne 15. 11. 2017 požádal původního věřitele [právnická osoba] o zápůjčku 30.000 Kč a sdělil shora uvedené skutečnosti o svých poměrech. V databázi živnostenského rejstříku nebyl žalovaný nalezen ani podle jména, ani podle identifikačního čísla. Dne 15. 11. 2017 uzavřel žalovaný s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce a ihned obdržel dohodnutou částku 30.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit kromě poskytnutých peněžních prostředků ještě navíc poplatek 19.771 Kč, a to vše měl splatit ve dvanácti měsíčních splátkách do 15. 11. 2018. Žalovaný však neuhradil ničeho. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě. 9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § 2390 tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s ustanovením § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel splnil svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce tím, že žalovanému poskytl ihned v hotovosti dohodnutou částku 30.000 Kč. Žalovaný tuto částku přijal, avšak nedostál zcela své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když jeho platby nepostačovaly ke krytí jeho závazků ze smlouvy. 10. Smlouvu o zápůjčce jakožto jeden z druhů smlouvy o spotřebitelském úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovená v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením žalované smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků. 11. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný je cizí státní příslušník, občan Slovenské republiky, že bydlí u rodičů, nemá vyživované osoby, nevlastní auto a je osobou samostatně výdělečně činnou. V žádosti o úvěr je uvedeno identifikační číslo žalovaného, které však