8 C 53/2023-67 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 9.492 Kč s úrokem z prodlení ve výši 946,89 Kč, s úrokem ve výši 2.209,95 Kč, s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 9.492,67 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel dne 26. 5. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalovaný obdržel peněžní prostředky 20.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 2.662 Kč, administrativní poplatek 6.866 Kč a poplatek za komfortní splácení 4.692 Kč, to vše v 45 splátkách ve výši 761 Kč týdně. Žalovaný splatil celkem pouze 19.033 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Úrok z prodlení 946,89 Kč byl vypočten v sazbě 9 % ročně z žalované jistiny za dobu od 18. 12. 2018 do 20. 1. 2020. Úrok ve výši 2.209,95 Kč byl vypočten v sazbě 29 % ročně z žalované jistiny za dobu od 7. 4. 2019 do 20. 1. 2020. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaný požádal původního věřitele, právního předchůdce žalobce, [právnická osoba] o spotřebitelský úvěr na formuláři zákaznická karta dne 26. 5. 2018. Uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nemá vyživované osoby, nevlastní auto, je zaměstnán na plný pracovní úvazek, má jeden zdroj příjmů ve výši 22.626 Kč měsíčně čistého, další čisté příjmy domácnosti činí 15.000 Kč, a celkem tyto příjmy byly sečteny na částku 37.626 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly 8.750 Kč a žalovaný již měl interní splátky 1.732 Kč. Žalovaný neměl kreditní kartu, neměl zápůjčku u jiné společnosti. Původní věřitel měl k ověření dokumenty, a to pracovní smlouvu, tři výplatní pásky a nájemní smlouvu. Tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem 26. 5. 2018. Téhož dne uzavřel žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce Zelená v hotovosti [číslo]. Výše zápůjčky činila 20.000 Kč a její část ve výši 7.651 Kč byla použita na refinancování, tedy na splacení jiného závazku žalovaného podle smlouvy o zápůjčce [číslo]. Zbývající částka 12.345 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit původnímu věřiteli poplatek 14.220 Kč, z toho úrok 2.662 Kč, poplatek za administrativní činnost 6.866 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4.692 Kč. Celkovou částku 34.220 Kč měl žalovaný splatit formou 45 splátek ve výši 761 Kč týdně, poslední splátka činila pouze 736 Kč. Podle tabulky umoření žalovaný splatil celkem 19.033 Kč, kdy poslední platbu provedl dne 10. 12. 2018, a dále již nehradil ničeho. 4. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce soud zjistil, že dne 20. 1. 2020 uzavřel původní věřitel [anonymizována dvě slova] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je na straně 52 i pohledávka za žalovaným pod pořadovým [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z 20. 1. 2020, v němž byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku zaplatil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. V této výzvě byla požadována úhrada dluhu nejen z žalované smlouvy o zápůjčce, ale i z další smlouvy [číslo]. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 14. 2. 2020. 5. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 25. 2. 2021, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne 26. 2. 2021. V tomto dopisu byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu nejen z žalované smlouvy o zápůjčce, ale i z další smlouvy o zápůjčce [číslo] která byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalovaným dne 14. 2. 2018 a výše zápůjčky činila 10.000 Kč. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. 6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § 2390 tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu § 2392 odst. 1 občanského zákoníku ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že z dohodnuté částky 20.000 Kč použil částku 7.651 Kč na splacení dřívější zápůjčky žalovaného [číslo] zbytek 12.345 Kč předal žalovanému v hotovosti. Žalovaný nedostál již své povinnosti vrátit v dohodnutých splátkách předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru. 7. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě zápůjčky či spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadního závazku. 8. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původní věřitel zjistil o žalovaném shora uvedené skutečnosti, zaznamenané do zákaznické karty, přičemž žalovaný měl jeden zdroj příjmů ze zaměstnání na plný pracovní úvazek ve výši 22.626 Kč. Tento příjem původní věřitel ověřil z pracovní smlouvy a ze tří výplatních pásek. Další čisté příjmy 15.000 Kč se mají vztahovat k blíže nespecifikované domácnosti, přičemž není zřejmé, které osoby tuto domácnost tvoří, o jaký druh příjmů se jedná, v jakém rozsahu žalovaný může takovéto příjmy využívat. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný je svobodný a že bydlí v nájmu, přičemž původní věřitel měl k dispozici nájemní smlouvu žalovaného. Měsíční výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty na částku 8.750 Kč. Nelze zjistit, o jaké konkrétní výdaje se jednalo a zda byly jakýmkoliv způsobem ověřeny. Žalovaný měl interní splátky 1.737 Kč, zřejmě měsíčně, tedy splátky jiných svých závazků u téhož původního věřitele. Žalovaný tedy před poskytnutím žalované zápůjčky byl již zadlužen. Peněžními prostředky z této zápůjčky byla splacena předchozí zápůjčka žalovaného [číslo] nejednalo se však o jediný dřívější závazek žalovaného. Jak bylo zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy, uzavřel žalovaný se stejným původním věřitelem 14. 2. 2018 smlouvu o zápůjčce, jejíž výše činila 10.000 Kč. Je možné, že údaje v zákaznické kartě o interních splátkách 1.737 Kč se vztahuje právě k této zápůjčce, která byla poskytnuta žalovanému pod [číslo] přibližně 4 měsíce před žalovanou zápůjčkou. Je tedy zřejmé, že žalovaný si sjednal s původním věřitelem žalovanou zápůjčku za situace, kdy měl nesplaceny dvě předcházející zápůjčky, z nichž jedna byla splacena právě žalovanou zápůjčkou. Nelze přehlédnout, že příjem žalovaného byl nízký, a jeho zadluženost žalovanou smlouvou ještě stoupla, kdy splátky z této zápůjčky činily přibližně 3.044 Kč měsíčně. Soud tedy má za to, že původní věřitel nesplnil řádně svoji povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když neověřené výdaje nemohl podrobit porovnání s zjištěným příjmem žalovaného. Z takového nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohl původní věřitel učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovan